12 C 241/2014-101 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se oba žalobci domáhali vůči žalovanému každý zaplacení částky 491 025,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum]. Takto uplatněné nároky žalobci odůvodnili tvrzením, že každý z nich je spoluvlastníkem budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha (na adrese [adresa žalované]), a to se v posuzovaném období každý se spoluvlastnickým podílem [číslo]. Většinovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti je hlavní město Praha, přičemž právo hospodaření s tímto majetkem vykonává žalovaný. Ten (mj.) v období od [datum] do [datum] užíval celou předmětnou nemovitost (s výjimkou obchodních prostor v 1. NP budovy o výměře 109 m2, s tím, že každému ze žalobců jako náhradu za užívání jejich spoluvlastnických podílů poskytnul náhradu ve výši 448 471,80 Kč. Žalobci mají za to, že náhrada jim s odkazem na znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] přísluší v částce vyšší, a to každému v částce 939 497 Kč. Rozdíl částky požadované a částky žalovanou vyplacené činí 491 025,20 Kč, tuto částku požadoval každý ze žalobců po žalovaném v tomto řízení. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že není důvodná. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že v dalším řízení, vedeném pod sp. zn. 42 C 59/2014 (posléze po spojení věcí vedeno pod sp. zn. 42 C 231/2013, pozn. soudu) byl soudem ustanoven znalec, který vypracoval obvyklou cenu nájemného v předmětném domě za roky 2012 a 2013, kdy částky vyplývající ze znaleckého posudku jsou podstatně nižší, než požadují žalobci. Žalovaný se žalobě dále bránil tím, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť je považuje za formálně i věcně nesprávné, a to zejména s hodnocení prostor v prvním nadzemním podlaží [číslo] 3b, 3c a 3d, které znalec ocenil jako provozní (prodejní) prostory, což je v rozporu s jejich kolaudačním určením. Žalovaný dále uvedl, že užívání sklepních prostor je vyloučeno z objektivních důvodů, a to výskytu plísní. Žalovaný učinil nesporným, že na účet každého ze žalobců uhradil částku ve výši 448 471,80 Kč jako nájemného za žalované období, dále učinil v průběhu řízení nespornými tvrzení žalobců o jejich spoluvlastnictví k předmětné budově, tak i o velikost jejich spoluvlastnického podílu pro žalované období v rozsahu 2 x [číslo], a dále učinil nesporým, že většinový spoluvlastník hlavní město Praha s podílem [číslo] svěřil právo hospodaření s tímto majetkem žalovanému. V návaznosti však žalovaný namítal, že není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť není spoluvlastníkem, který nad rámec svého podílu užívá předmětnou nemovitost též v rozsahu spoluvlastnických podílů žalobců. Dále žalovaný učinil nesporným, že v žalovaném období užíval celou předmětnou nemovitost (s výjimkou obchodních prostor v 1. NP budovy o výměře 109 m2 a sklepních prostor). 3. Soud v této věci v průběhu nařízených ústních jednání provedl dokazování, jednotlivé dále popsané důkazy pak hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z nesporných prohlášení účastníků učiněných v rámci řízení má soud postaveno na jisto, že každému žalobcům pro předmětné období od [datum] do [datum] svědčí aktivní věcná legitimace v rozsahu spoluvlastnického podílu [číslo]. Současně není mezi účastníky sporu o tom, že hlavní město Praha bylo v rozhodném období roku 2013 rovněž spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, a to s podílem [číslo], tyto údaje vyplývají též z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Praha. 5. Ze zřizovací listiny žalovaného ze dne [datum] (touto zřizovací listinou byla zrušena předchozí zřizovací listina ze dne [datum]) je zjištěno, že jeho zřizovatelem je [územní celek], žalovaný je zřízen jako příspěvková organizace. V ustanovení Čl. VIII zřizovací listiny je vymezen majetek ve vlastnictví zřizovatele, který je předáván k hospodaření žalovanému, zahrnující nemovité věci uvedené v příloze [číslo]; zde je zahrnuta rovněž předmětná nemovitost (budova [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], připojena je poznámka„ [anonymizováno] [číslo]“ vyjadřující výši spoluvlastnického podílu zřizovatele na předmětné nemovitosti). V ustanovení Čl. IX zřizovací listiny je pak obsaženo vymezení majetkových práv žalovaného, který má mj. právo svěřený majetek držet a užívat k zajištění předmětu své činnosti a uzavírat nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčce svěřeného majetku, přičemž ostatní práva vlastníka svěřeného matku zde neuvedená vykonává zřizovatel (žalovaný je oprávněn je vykonávat jen po předchozím rozhodnutí zřizovatele). 6. K otázce užívání předmětné nemovitosti žalovaným soud uvádí, že z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že z celkového rozsahu prostor nacházejících se v předmětné nemovitosti žalovaný neužíval toliko prostory prodejny v přízemí předmětné nemovitosti o výměře 109 m2 (tyto prostory jsou pronajaty a výnos plynoucí z nájemného je rozdělován mezi spoluvlastníky podle jejich podílů) a sklepní prostory. Ve zbytku pak byla předmětná nemovitost užívána po celé předmětné období žalovaným jako kanceláře a depozitáře, resp. další pomocné prostory technického či provozního charakteru. 7. Ze shodného tvrzení účastníků, stejně tak z kolaudačního rozhodnutí Odboru výstavby Obvodního [anonymizováno] výboru v [obec a číslo] ze dne 4. 4. 1979, č. j. V [číslo] [spisová značka] [číslo], soud zjistil, že bylo vydáno v kolaudačním řízení o stavbě – rekonstrukci předmětné nemovitosti. Z tohoto rozhodnutí dále plyne, že s výjimkou prostor prodejny v přízemí (dosud nedokončené) je objekt kolaudován k využití jako sklepy a depositáře (suterén), studovna a knihovna (přízemí) a specializované pracovny, depozitáře a kanceláře (1. až 3. patro). 8. K otázce výše nároku, tj. určení výše úplaty za užívání předmětné nemovitosti, je třeba konstatovat, že se jedná o otázku odbornou, k jejímuž zodpovězení není kompetentní soud na základě vlastní úvahy, ale bylo třeba vycházet ze znaleckého posudku. 9. Soud na tomto místě konstatuje, že pro posuzované období bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 42 C 231/2013, a to ve věci žaloby na vydání bezdůvodného obohacení dalších menšinových spoluvlastníků budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] (na adrese [adresa žalované]), a to za období roku 2012 a 2013, kdy žalovaným bylo shodně jako v tomto řízení [anonymizováno] [územní celek]. Jedním ze žalobců byla jako žalobkyně e) paní [jméno] [celé jméno žalobce], v období od 1. 1. do [datum] menšinová spoluvlastnice se spoluvlastnickým podílem [číslo], (a zároveň i právní předchůdkyně žalobců), právně zastoupená po celé řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jedná se v rozsahu období roku 2013 o období identické s obdobím posuzovaným v tomto řízení, zároveň mezi z části totožnými účastníky. 10. S ohledem na kontinuitu rozhodování, tedy na požadavek na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo, zejména s odkazem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, soud uvádí, že je přesvědčen, že v odborné otázce určení výše úplaty za užívání předmětné nemovitosti bylo na místě vycházet z odborných znaleckých závěrů učiněných v rámci řízení 42 C 231/2013, které bylo pravomocně skončeno. 11. S ohledem na tuto skutečnost svá skutková zjištění učinil zejména ze spisu 42 C 231/2013, který byl soudem proveden k důkazu, kdy výslovně byly čteny k důkazu veškeré znalecké posudky v soudním řízení provedené, včetně doslovného přepisu výslechů znalců. Přestože si je soud vědom, že znalecké posudky mohly být provedeny pouze jako důkaz listinou, tedy jakousi formou odborného vyjádření, má za to, že v dané věci se jeví tento způsob vedení dokazování jako dostačující. Na podporu důvodnosti svého postupu soud dále uvádí, že právní zástupce žalobců měl v původním řízení bez výjimky možnost (kterou i aktivně využil), se při výslechu znalců kriticky dotazovat na odborné otázky, které z jeho pohledu nebyly dostatečně vysvětleny. Dále soud uvádí, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 47/2013 stejný senát 12 C (resp. stejná předsedkyně senátu) mezi totožnými účastníky řízení rozhodoval věc žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za období roku 2012, kdy v předmětném řízení soud při svých skutkových zjištěních o výši obvyklého nájmu za užívání nemovitosti vycházel z odborného posouzení znaleckého ústavu [právnická osoba] (znalecký posudek [právnická osoba] ze dne 15. 7. 2016 č. [spisová značka]) a kdy při výslechu zástupce znaleckého ústavu před soudem byl znalec podroben totožným