14 C 80/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 193 720 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne 27. 1. 2018 nájemní smlouvu prostoru sloužícího k podnikání v domě v [obec], [adresa], na pozemku označeném parcela [číslo] v katastrálním území [okres]. Nájem prostor vznikl dne 1. 2. 2018 na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou, kdy účelem nájmu bylo provozování kadeřnictví. Nájemné bylo stanoveno na částku ve výši 38 550 Kč měsíčně a úhrady za plnění spojená s užíváním prostoru v paušální výši 9 880 Kč měsíčně, vždy k 15. dni běžného měsíce. Platba za nájemné a za služby tedy celkem činila částku ve výši 48 430 Kč a hradila se od 1. 3. 2018 do února 2020, kdy poslední částka nájemného byla připsána na účet pronajímatele dne 4. 3. 2020. Žalovaná prostřednictvím datové zprávy ze dne 30. 3. 2020 vypověděla žalobci nájemní smlouvu s tříměsíční výpovědní dobou, která začala běžet od 1. 4. 2020. Dlužné nájemné za tří měsíční výpovědní dobu ani nájemné za březen 2020, tedy v celkové výši 193 720 Kč žalobci žalovaná do dnešního dne nezaplatila. 2. Dne 11. 1. 2021 byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz č. j. EPR 3598/2021-7, ve kterém soud ukládá žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobci částku ve výši 193 720 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, nebo aby podala proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor. 3. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce podala u zdejšího soudu odpor ze dne 12. 1. 2021, který ve lhůtě, dne 25. 2. 2021, odůvodnila. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalovaný nárok žalobce neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná učinila nesporným, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 27. 1. 2018 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pronájem prostor sloužících k podnikání na adrese [ulice a číslo] v [obec] za účelem provozování kadeřnictví a rovněž, že doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná dne 27. 3. 2021 nájem vypověděla z důvodu mimořádných krizových opatření vlády vyhlášené v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu usnesením č. 69/ 2020 Sb., z důvodu vážné situace způsobené epidemií koronaviru SARS-CoV-2. Žalovaná současně žalobce požádala o poskytnutí slevy z nájmu ve výši 90% s účinností ode dne uzavření pronajatého nebytového prostoru v souladu s vyhlášenými vládními opatřeními, a to do doby, než bude možné pronajaté prostory v souladu se sjednaným účelem opět užívat, respektive do konce nájmu. Žalovaná tvrdí, že z důvodu změny okolností byl založen v právech a povinnostech stran hrubý nepoměr znevýhodněním žalované jako nájemce neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Dle žalované požádala žalobce o obnovení jednání o obsahu nájemní smlouvy a její změně, neboť je zřejmé, že shora popsanou změnu okolností nemohla žalovaná rozumně předpokládat. Dle žalované žalobce požadovanou slevu z nájemného žalované neposkytl. Žalovaná činí nesporným, že nájem skončil uplynutím výpovědná doby ke dni 30. 6. 2020. Žalovaná jednostranně uplatnila slevu ve výši 100 % za období od 14. 3. 2020 do 20. 5. 2020 s ohledem na nemožnost užívat předmět nájmu ke sjednanému účelu, kdy žalobce jako pronajímatel žalované jako nájemci nezajistil právo užívat nerušeně předmět nájmu. Žalovaná činí sporným zaplacení nájmu za březen 2020, kdy přikládá potvrzení o úhradě nájemného a paušálního příspěvku za březen 2020. Na základě neposkytnutí slevy ze strany žalobce žalované, žalovaná nemohla žádat o podporu v rámci programu COVID-nájemné. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, aby zdejší soud zvlášť hrubý nepoměr v právech účastníků jako smluvních stran nájemní smlouvy posoudil, a to včetně ujednání v čl. XII. odst. 1 in fine nájemní smlouvy, ve kterém se žalovaná vzdala práva na vyrovnání za zhodnocení předmětu nájmu, a to za zcela jiných okolností, které panovaly na počátku nájmu, jelikož toto přestavuje pro žalovanou ztrátu investice ve výši 1 756 503 Kč bez DPH, kterou vynaložila na stavební úpravy provedené se souhlasem žalobce. Žalovaná považuje nárok na úhradu paušální úhrady za plnění spojená s užíváním prostoru přinejmenším v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná navrhuje, aby zdejší soud zamítl žalobou uplatněný nárok žalobce v části týkající se nájemného a paušálního příspěvku na služby za měsíc březen 2020 z důvodu, že tento nárok byl řádně uhrazen ve splatnosti ještě před podáním žaloby, dále aby zdejší soud zamítl žalobou uplatněný nárok žalobce v části týkající se nájemného a paušálního příspěvku na služby za období od 1. 4. 2020 do 20. 5. 2020 z důvodu uplatnění slevy z nájemného ve výši 100 % a ohledně paušálního příspěvku na služby pro rozpor s dobrými mravy, a dále aby zdejší soud zamítl žalobou uplatněná nárok žalobce v části týkající se nájemného a paušálního příspěvku na služby za období od 21. 5. 2020 do 30. 6. 2020 pro rozpor s dobrými mravy a s ohledem na skutečnost, že žalovaná majetek žalobce a ostatních pronajímatelů zásadním způsobem zhodnotila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná souhlasila s rozhodnutí věci bez nařízení jednání a doplnila své vyjádření podáním ze dne 23. 4. 2021, ve kterém doplňuje komunikaci mezi žalovanou a žalobcem ohledně jednání o poskytnutí slevy z nájemného. 4. Žalobce zaslal repliku k vyjádření žalované dne 21. 7. 2021, ve které uvedl, že žalovaná neuhradila nájem za březen 2020, jelikož říjnová platba 2019 byla opožděna a v dalších měsících se dále platby posouvaly, takže v měsíci březnu platba nájemného proběhla, ale byla to platba za únor 2020, přičemž k tomuto tvrzení přiložil tabulku, ve které zobrazuje přehled placení nájemného a výpočet úroků z prodlení. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalované, že vznikl zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech účastníků. Žalobce dále nesouhlasí s tvrzením, že žalovaná vyzvala žalobce k obnově jednání o obsahu nájemní smlouvy, jelikož žalovaná pouze podala výpověď z nájmu a jednat chtěla pouze o snížení nájemného po dobu běhu výpovědní doby a žalobce byl ten, který chtěl s žalovanou jednat o slevě za předpokladu, že nájemní vztah bude přetrvávat. Žalobce je toho názoru, že naopak došlo k znehodnocení předmětu nájmu, a proto žalovaná nemá právo na úhradu vynaložených investic a trvá na žalobě v původním znění. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 7. Mezi stranami není sporné uzavření nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2018, jejímž předmětem byl pronájem prostor sloužících k podnikání na adrese [ulice a číslo] v [obec] za účelem provozování kadeřnictví a rovněž, že doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná činí nesporným, že nájem skončil uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 6. 2020. 8. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 1. 2018 dále vyplývá, že nájemné bylo stanoveno na částku ve výši 38 550 Kč měsíčně a úhrady za plnění spojená s užíváním prostoru v paušální výši 9 880 Kč měsíčně, vždy k 15. dni běžného měsíce. Platba za nájemné a za služby tedy celkem činila částku ve výši 48 430 Kč. 9. Z dopisu ze dne 27. 3. 2020 vyplývá, že žalovaná dala výpověď z nájemní smlouvy z důvodu koronaviru a žádá o poskytnutí slevy ve výši 90%. Žalobce na toto reagoval dne 4. 2. 2020. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že tuto žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalované na žalovanou částku. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne 15. 11. 2021 vyplývá, že tato je reakcí na předžalobní výzvu žalobce, argumentace zde uvedená odpovídá vyjádření žalované k této žalobě. 11. Z potvrzení o platbě vyplývá, že žalovaná uhradila dne 3. 3. 2020 částku 48 430 Kč. 12. Z dokumentace ke stavbě, seznamu prací pro kadeřnictví, výkresové dokumentace, technické zprávy, fotografií prostoru, souhlasu s umístěním stavby, e-mailové komunikace a faktur za práce, soud zjistil, že žalovaná provedla úpravy předmětných prostor tak, aby zde mohlo být provozováno kadeřnictví. 13. Z přehledu placení nájemného soud zjistil, že nájemné vč. paušální platby bylo hrazeno měsíce 1/ 2019 – 2/ 2020. Poslední platba byla připsána na účet žalobce dne 4. 3. 2020 v částce 48 430Kč a byla pronajímatelem použita na úhradu za měsíc 2/ 2020. Z přehledu je patrné, že platba za říjen 2019 byla opožděna a následně došlo k posunu plateb. 14. Z provedeného dokazování a nesporných skutečností má soud za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření n