20 C 111/2018-124 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 61 747 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17. 3. 2018 (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jejich výše bude uvedena v samostatném usnesení (výrok II.). 2. Zaplacení uvedené částky se žalobce domáhal s tvrzením, že mezi účastníky byla uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2017, podle níž úplata za postoupení pohledávky měla činit 80 % z její nominální hodnoty 308 735 Kč, tedy 246 988 Kč. Žalobce však zaplatil 308 735 Kč, tedy o 61 747 Kč více, a žalovaná se tak na jeho úkor obohatila. 3. Žalovaná namítala, že smlouva o postoupení pohledávky byla mezi účastníky uzavřena ústně a že touto ústní smlouvou byla úplata za postoupení pohledávky sjednána ve výši 100 % nominální hodnoty pohledávky, tedy 308 735 Kč. Listina podepsaná dne 6. 12. 2017 byla jen písemným potvrzením ústně uzavřené smlouvy podle § 1757 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Byla podepisována v napjaté atmosféře a omylem došlo k tomu, že v ní zůstala nezměněna částka odpovídající 80 % nominální hodnoty postupované pohledávky, odpovídající nikdy nepřijatému návrhu žalobce. 4. Soud prvního stupně zjistil, že dne 6. 12.2017 se v kanceláři žalované uskutečnila schůzka, na níž žalobce a jednatel žalované podepsali smlouvu o postoupení pohledávky a dohodu o úplatě sepsané na samostatné listině. Postupované pohledávky byly pohledávky žalované za společností [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], spol. s r.o., [IČO]. V této listině byla sjednána cena ve výši 80 % z nominální hodnoty pohledávky 308 735 Kč, tedy 246 988 Kč, která měla být zaplacena na účet č. [bankovní účet]. Téhož dne žalobce na tento účet zaplatil 308 735 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2017 požádal žalovanou o vrácení částky 61 747 Kč. 5. Soud prvního stupně měl za to, že především listina označená jako„ Dohoda o úplatě ke smlouvě o postoupení pohledávek“ prokazuje tvrzení žalobce, že úplata za postupovanou pohledávku měla činit 80 % z její nominální hodnoty, tedy 246 988 Kč. Byla podepsána oběma účastníky a žalovaná svůj podpis nijak nezpochybnila. Své tvrzení, že ve skutečnosti byla cena za postoupení pohledávky sjednána ve výši 100 % její nominální hodnoty, žalovaná neprokázala. Předložila soudu čestné prohlášení [celé jméno svědka], který jednání účastníků zprostředkoval (nikoli za úplatu), byl přítomen schůzce 6. 12. 2017, a který v tomto prohlášení potvrdil, že se účastníci dohodli na úplatě ve výši 100 % nominální hodnoty pohledávky, jako svědek ale ve své výpovědi nedokázal uvést, jaká částka byla nakonec ve smlouvě uvedena. Soud prvního stupně přitom považoval svědeckou výpověď za věrohodnější důkaz než čestné prohlášení, neboť byla učiněna„ pod sankcí trestnosti“. Tvrzení žalované, že obsah listiny byl jiný než obsah skutečné dohody, považoval za nevěrohodné, mimo jiné i proto, že listina je přehledná a částka je v ní uvedena jednoznačně, tučným písmem, navíc žalovaná ji tiskla a činila v ní úpravy. Žalovaná je advokátní kanceláří, a proto se jeví nevěrohodným i tvrzení, že jednatel žalované, sám advokát, si listinu o ceně pohledávky nepřečetl a následně ji podepsal. Jestliže jednal bez patřičné odborné péče a pečlivosti, musí to jít k jeho tíži (§ 5 odst. 1 o. z.). Uzavřel proto, že žalobce omylem zaplatil žalované částku o 61 747 Kč vyšší, než podle smlouvy měl, a v této výši vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení (§ 2291 o. z.). Z tohoto důvodu žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 155 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s jejím tvrzením, že dohoda o úplatě má povahu potvrzení o uzavření smlouvy (§ 1757 o. z.), že neprovedl navržený výslech Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] za účelem odstranění pochybností o průběhu schůzky dne 6. 12. 2017, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že věc nesprávně právně posoudil a že je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Namítla, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval časovým sledem událostí, zejména tím, že žalobce nejprve v bance uhradil spornou částku a teprve poté byla podepsána smlouva o postoupení pohledávky a dohoda o úplatě, že nesprávně hodnotil svědeckou výpověď [celé jméno svědka] jako věrohodnější než jeho čestné prohlášení, a že nesprávně aplikoval § 5 o. z. na projednávanou věc. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, případně jej zrušil. 7. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. 8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu prvního stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. V posuzované věci žalobce tvrdí, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o postoupení pohledávek, a to za úplatu ve výši 246 988 Kč. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že toto tvrzení žalobce prokázal především listinami označenými jako„ Smlouva o postoupení pohledávky – úplatné postoupení (§ 1879 NOZ)“ a„ Dohoda o úplatě ke smlouvě o postoupení pohledávek“. Označení těchto listin se shoduje s jejich obsahem (srov. § 555 o. z.). Je v nich zachycena smlouva, podle které žalovaná jako postupitel postupuje žalobci jako postupníkovi pohledávky blíže specifikované v článku 2 v celkové výši 308 735 Kč, a to za úplatu a za podmínek stanovených blíže v článku 3 a v dohodě o úplatě, která je přílohou smlouvy. Podle ní má postupník uhradit 246 988 Kč na účet č. [bankovní účet] Smlouva splňuje náležitosti § 1879 a násl. o. z. 10. Tvrdila-li žalovaná, že zmíněné listiny měly mít povahu potvrzení o uzavření smlouvy podle § 1757 odst. 1 o. z., bylo na ní, aby toto tvrzení také prokázala. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je za prokázané mít nelze. Zákon pro takové potvrzení nepředepisuje žádné náležitosti. V daném případě jsou ale na listinách zachycena jednotlivá smluvní ujednání a není zde žádný text, který by nasvědčoval tomu, že účastníci mají v úmyslu potvrdit si obsah dříve uzavřené ústní smlouvy, a pro takový závěr nepostačuje ani samotná skutečnost, že žalobce nejprve zaplatil sjednanou cenu na účet uvedený ve smlouvě a teprve poté podepsal obě listiny (zvlášť za situace, kdy jednání probíhala i před provedením vkladu na bankovní účet). Zcela bez právního významu pak je, že účet uvedený ve smlouvě byl třetí osoby. Nutno dodat, že ustanovení § 1757 odst. 2 a 3 o. z. v dané věci aplikovat nelze, neboť podle jeho znění míří na situace, kdy obsah smlouvy potvrzuje jedna ze smluvních stran, což není tento případ. 11. Skutečnost, že výše úplaty byla sjednána částkou 246 988 Kč, žalobce prokazoval rovněž svou účastnickou výpovědí. Ke zpochybnění její věrohodnosti žalovaná navrhla výslech svědka [celé jméno svědka], který nejprve v čestném prohlášení ze dne 22. 1. 2018 (na č. l. 62 spisu) potvrdil, že účastníci se dohodli na úplatě ve výši 100 % nominální hodnoty pohledávky, ve své svědecké výpovědi ale uvedl, že 100 % nominální hodnoty požadovala žalovaná, žalobce naopak navrhoval 80 %, resp. původně dokonce jen 50 %. Dále vypověděl, že„ to byla poměrně bouřlivá diskuse“, že žalobce nakonec souhlasil se 100 % (na č. l. 87 spisu) a také že komunikace bylo mnoho a jaká byla konečná verze dohody o odkupu, neví. Současně připustil, že„ je možné, že údaje v čestném prohlášení jsou věrnější, protože byly psány dříve (na č. l. 88 spisu).“ Na jedné straně je pochopitelné, že svědek si pro delší časový odstup nepamatoval všechny podrobnosti předmětné schůzky, na druhé straně ale také nejde přehlédnout, že pouze připustil možnost, že jeho čestné prohlášení je„ věrnější“, ale zcela určitě jeho obsah nepotvrdil. Odvolací soud proto považuje za správný závěr soudu prvního stupně (byť z odlišných důvodů), že tato svědecká výpověď (ani ve spojení s čestným prohlášením) neumožňuje učinit jednoznačný závěr o tom, zda konečná dohoda účastníků o výši úplaty postupované pohledávky zněla na 80 % či 100 % její nominální hodnoty, a není s to vyvrátit obsah předložené smlouvy o postoupení pohledávky. V takovém případě musí rozhodnout v neprospěch žalované, v jejímž zájmu bylo prokázat tuto skutečnost (na její straně leželo ohledně jejího stěžejního tvrzení důkazní břemeno). 12. Za opodstatněnou odvolací soud nepovažuje ani námitku žalované, že soud prvního stupně měl vyslechnout Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]). Žalovaná její výslech navrhla na jednání dne 28. 2. 2020 po výslechu svědka [celé jméno svědka] s tím, že jde o zaměstnankyni, která byla přítomna v advokátní kanceláři dne 6. 12. 2017 a mohla by se vyjádřit k tomu, zda proběhla jedna schůzka či dvě, eventuálně vysvětlit rozpory ve výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Soud není povinen provést