26 C 254/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 60 150 Kč s odůvodněním, že se žalovanou prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s ., uzavřel smlouvu o zájezdu (rezervační [číslo]), jejímž předmětem byl zájezd do hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v destinaci [země], [anonymizováno]. [jméno], a to na termín od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020. Součástí zájezdu byla letecká doprava po trase [obec] - [anonymizováno] – [obec]. Celková ceny zájezdu činila částku ve výši 60 150 Kč, resp. 62 800 Kč včetně pojištění, kdy žalobce tuto částku uhradil ve dvou splátkách, a to dne 19. 1. 2020 a 3. 2. 2020. Žalobce dne 30. 6. 2020 zjistil, že sjednaný [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] předčasně ukončil sezónu 2020 a zrušil veškeré rezervace, žalobce se tedy obrátil s touto informací na žalovanou, která však tuto informaci odmítla potvrdit a odkázala žalobce, aby nadále komunikoval se [právnická osoba], [anonymizováno]. Následně byl žalobce ze strany společnosti ujištěn [webová adresa], [anonymizováno]., že se k objednanému zájezdu nevztahuje žádné omezení. S ohledem na tuto skutečnost se žalobce obrátil přímo na [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] v destinaci [země], [anonymizováno]. [jméno], který dne 7. 7. 2020 žalobci potvrdil ukončení sezóny pro rok 2020, kdy současně sdělil, že o svém kroku před více jak měsícem informoval všechny své smluvní partnery. Žalobce se s touto informací obrátil opět na žalovanou i na [právnická osoba], a. s ., dne 7. 7. 2020 a dne 9. 7. 2020, kde požádal o novou nabídku srovnatelného zájezdu s tím, že s ohledem účastníky zájezdu není možné akceptovat změnu letiště ([obec]). Žalobce dne 18. 7. 2020 obdržel ze strany žalované nabídku náhradního zájezdu, který však nesplňoval požadavky žalobce, jak z hlediska nabízeného hotelu, tak především změnou letiště, s ohledem na to tak žalobce nabídku zájezdu odmítl. Tentýž den žalovaná žalobce informovala, že pro vybranou destinaci a termín neplatí žádná omezení a zájezd je tak momentálně plně k dispozici a dále žalovaná uvedla, že pokud chce žalobce zájezd stornovat, bude mu tak naúčtováno odstupné dle skutečně vzniklých nákladů. V návaznosti na předchozí komunikaci mezi žalobcem a žalovanou se tak žalobce rozhodl dne 19. 7. 2020 prostřednictvím email odstoupit od smlouvy pro podstatnou změnu hlavních náležitostí smlouvy dle [číslo] odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Dne 20. 7. 2020 žalobce obdržel od žalované nabídku druhého náhradního zájezdu, který opět určoval jako místo odletu letiště [obec]. Žalobce dne tuto nabídku 21. 7. 2020 odmítl s ohledem na odstoupení od smlouvy zaslané žalované dne 19. 7. 2020 a požádal tak žalovanou o vrácení peněz. Z procesní opatrnosti žalobce zaslal odstoupení od smlouvy též v listinné podobě na adresu sídla žalované. Dne 21. 7. 2020 byl žalobce informován e-mailem, o vystavení voucheru dle § 3 zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen„ zákona č. 185/2020 Sb.“). Žalobce proto emailem ze dne 23. 7. 2020 žalovanou opětovně informoval o tom, že odstoupil od smlouvy o zájezdu pro jeho podstatnou změnu, a tudíž tak nejsou naplněny podmínky umožňující vystavení voucheru dle ust. § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Žalovaný ovšem pouze reagoval sdělením, že odstoupení žalobce neeviduje a že se žalobce má obrátit na svého prodejce. Odstoupení od smlouvy žalobce tedy rovněž zaslal dne 24. 7. 2020 [právnická osoba], a. s . Následně žalobce obdržel email jak od žalované, tak od [právnická osoba], a. s ., v němž byl žalobci zaslán předvyplněný formulář odstoupení od smlouvy, v němž byl jako důvod odstoupení uveden ust. § 2533 odst. 1 OZ, na základě kterého bude zájezd stornován včetně stornopoplatků. Žalobce tak žalované i [právnická osoba], [anonymizováno]. opětovně vysvětlil důvody, pro které došlo k zániku smluvního závazku v důsledku již dříve zaslaného odstoupení od smlouvy dne 24. 7. 2020, kdy dne 28. 7. 2020 žalobce obdržel email od žalované, v němž žalovaná odmítla uznat žalobcem zaslané odstoupení od smlouvy dle § 2536 odst. 1 písm. b) OZ, neboť mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, a využívá tedy ochrannou dobu dle § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Dne 29. 7. 2020 žalobce obdržel email od žalované, v němž žalovaná žalobce informovala o svém údajném odstoupení od smlouvy a zaslala mu voucher (LEX VOUCHER) znějící na částku 60 150 Kč, v němž je mimo jiné uvedeno, že zákazník přijal kompletní podmínky v rámci nabídky na vydání voucheru, avšak k žádnému přijetí voucheru ze strany žalobce ovšem nedošlo a naopak žalobce opakovaně informoval žalovaného, že vzhledem ke zrušení závazku z důvodu odstoupení od smlouvy pro podstatnou změnu jejích náležitostí dle ust. § 2531 odst. 2 OZ nejsou naplněny podmínky pro vystavení voucheru dle ust. § 3 zákona č. 185/2020 Sb. Jelikož žalovaná z celkové dlužné částky neuhradila ničeho a na předžalobní upomínku ze dne 3. 8. 2020 nereagovala, požaduje žalobce uhradit dlužnou částku ve výši 60 150 Kč a přiznat náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná dne 25. 11. 2020 v reakci na podanou žalobu uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává co do důvodu i jeho výše a navrhuje zdejšímu soudu, aby žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná současně uvedla, že nebyly dány podmínky pro odstoupení od předmětné smlouvy ve smyslu ust. § 2531 odst. 2 OZ, tak bylo nutné odstoupení učiněné žalobcem posuzovat dle ust. § 2533 odst. 1 OZ. V souvislosti s odstoupením žalobce tak vznikl žalované ve smyslu ust. § 2533 odst. 2 OZ nárok na odstupné ve výši skutečně vynaložených nákladů, kdy s ohledem na výše uvedené tak žalobci zaslala dne 24. 7. 2020 formulář, jež obsahoval právě jeho vyčíslení nákladů. Žalované uvedla, že ohledem na novou situaci (šíření onemocnění koronaviru SARS CoV-2), bylo pro žalovanou velmi obtížné predikovat postupy jak vlád jednotlivých zemí, tak i dopad na odvětví cestovního ruchu. Dále žalovaná uvedla, že s ohledem na veškeré skutečnosti a požadavek Ministerstva pro místní rozvoj, které apelovalo na cestovní kanceláře, aby v případě, že ke dni učinění odstoupení zákazníka nejsou splněny podmínky pro odstoupení bez povinnosti hradit odstupné, následně přehodnocovaly splnění podmínek ke dni konání zájezdu, což žalovaná následně učinila. Jelikož bylo následně zjištěno, že v místě určení cesty nebo pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu, žalovaná v intencích doporučení Ministerstva pro místní rozvoj„ prospotřebitelsky“ přehodnotila odstoupení žalobce a na základě toho žalobci ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb.. Žalovaná žalobci vystavila poukaz na zájezd ve výši již uhrazené částky. Žalovaná tedy neuplatnila vůči žalobci nárok na odstupné, ale naopak mu jím uhrazené finanční prostředky odpovídající žalované částce převedla v plné výši na poukaz na zájezd. 3. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi žalobcem coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s., byla dne 19. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu žalobci žalovanou do destinace [země] s ubytováním v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] v termínu od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020 pro pět osob, za který žalobce uhradit částku ve výši 62 800 Kč. Součástí předmětné jsou dále Všeobecné smluvní podmínky a i Všeobecné informace. Dále žalovaná učinila nesporným to, že ve vztahu k vyčíslení odstupného zaslala žalobci dne 24. 7. 2020 formulář. Mezi stranami je sporné, zda žalovaná byla oprávněna vystavit žalobci voucher ve smyslu ust. § 4 zákona č. 185/2020 Sb., či zda žalovaná byla povinna vrátit žalobci zaplacené finanční prostředky s ohledem na odstoupení od smlouvy ze strany žalobce ze dne 19. 7. 2020 či nikoliv. 4. Při ústním jednání konaném dne 15. 3. 2021 soud připustil změnu žaloby, kterou učinil žalobce v podání ze dne 5. 1. 2021 s tím, že nadále bude pokračováno ve věci o zaplacení částky 60 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 3. 8. 2020 do zaplacení. 5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 19. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 19. 1. 2020 mezi žalobcem coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa], a. s., byla dne 19. 1. 2020 uzavřena smlouva o zájezdu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí zájezdu žalobci žalovanou do destinace [země], [anonymizováno]. [jméno] s ubytováním v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] **** v termínu od 4. 8. 2020 do 11. 8. 2020 pro pět osob, za který žalobce byl povinen uhradit č