28 C 154/2019-99 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou 20. 08. 2019 se žalobce domáhal nahrazení nálezu Finančního arbitra potvrzeného rozhodnutím o námitkách ve znění uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku podle páté části zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Napadeným nálezem rozhodl Finanční arbitr v řízení zahájeném k návrhu žalobce ze dne 05.02.2018, domáhal se určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 10. 2011 a dále vydání bezdůvodného obohacení ve výši 37 820 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 25. 2. 2018 do zaplacení. Tvrdil, že se cítí dotčen rozhodnutím Finančního arbitra, je přesvědčen, že k výroku o zamítnutí návrhu Finanční arbitr dospěl nedostatečným zjištěním skutkových okolností a nesprávným právním posouzením skutkových zjištění, která svědčí o úmyslu žalované bezdůvodně se obohatit a o nemravnosti námitky promlčení vznesené žalovanou, jakož i o promlčení části plnění žalované žalobci v subjektivní promlčecí době. Namítal, že nález Finančního arbitra je zatížen následujícími vadami: 1. Finanční arbitr výrokem Rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalobce, jakož i námitky žalované, což je v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; 2. Finanční arbitr nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a nevypořádal se řádně s námitkou žalobce, že Pojistná smlouva trvá, neboť byla ukončena v rozporu se smluvní a zákonnou úpravou; 3. Finanční arbitr dospěl k závěru o neplatnosti Pojistné smlouvy bez zjištění skutkového stavu; 4. Finanční arbitr nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, neboť se nezabýval žalobkyní tvrzenými důvody neplatnosti Pojistné smlouvy a a. nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil zjištěné skutkové okolnosti prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně; b. v rozporu s platnou judikaturou se řádně nezabýval nemravností námitky promlčení vznesené žalovanou a nezkoumal přítomnost dobré víry na straně žalované při vznesení námitky promlčení; 5. Finanční arbitr v rozporu se zákonem zúčtoval vzájemná plnění z neplatné Pojistné smlouvy. 2. K rozhodnutí o námitkách Finančního arbitra pak poukazoval na to, že Finanční arbitr není oprávněn výrokem zamítat námitky účastníků řízení, jako tomu v tomto případě bylo, výrok Finančního arbitra je tak nezákonný, poukazoval na § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi, s tím, že Finanční arbitr rozhodl o věci, k níž není zákonem zmocněn. Žalobce namítal, že pojistná smlouva nebyla ukončena v souladu s pojistnou smlouvou, jednak proto, že žalobce hradil pojistné více než 2 roky trvání pojištění, Všeobecné pojistné podmínky umožňují zánik pojištění pro neplacení pouze tehdy, nebylo-li zaplaceno pojistné za dva roky, jednak proto, že předložená upomínka neinformuje jednoznačně žalobce o důsledcích nezaplacení pojistného. Žalovaná tedy nesplnila podmínky nutné pro zánik pojištění z důvodu nezaplacení běžného pojistného, nemohlo tedy dojít k zániku pojištění. Finanční arbitr ve svém nálezu konstatoval neplatnost pojistné smlouvy s odkazem na neoddělitelnost neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném a odkupném. Právní závěr finančního arbitra o neplatnosti pojistné smlouvy je tak svévolným závěrem, který finanční arbitr nezaložil na žádných skutkových zjištěních, žalobce přitom namítal odlišné důvody neplatnosti pojistné smlouvy, ale těmi se finanční arbitr nezabýval. Přitom žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila, ujednání o nákladové a poplatkové struktuře pojištění a o rizikovém pojistném tak nebyla v pojistné smlouvě platně sjednána. Důsledkem toho je neplatnost pojistné smlouvy z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění, neplatnost pojistné smlouvy z důvodu nesjednání rizikového pojistného. Těmito důvody se však Finanční arbitr nezabýval, přitom ve svém nálezu konstatoval, že žalovaná účtovala v souvislosti s pojistnou smlouvou náklady, poplatky a rizikové pojistné, které nebyly v pojistné smlouvě řádně sjednány, jejich výši stanovila svévolně a dovodil proto neplatnost pojistné smlouvy. Žalovaná tak z titulu počátečních nákladů, správních nákladů a rizikového pojistného snížila kapitálovou hodnotu pojištění v neprospěch žalobce. Žalobce dále namítal, že se Finanční arbitr ve svém nálezu nevypořádal s argumentací žalobce, že námitku promlčení může vznést pouze ten, kdo se právní jistoty dovolává v dobré víře. Chování žalované před uzavřením i po uzavření pojistné smlouvy zůstalo při hodnocení Finančním arbitrem z hlediska hodnocení mravnosti námitky promlčení nepovšimnuto, přitom díky námitce promlčení žalovaná dosáhla na fakticky vyšší finanční plnění, než které jí náleželo v případě, že by pojistná smlouva byla platná. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nebyla při vznášení námitky promlčení v dobré víře, tato byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, Finanční arbitr k ní tedy neměl přihlédnout. Žalobce pak uhradil žalované na pojistném celkem 600 000 Kč. Žalovaná mu vyplatila dne 28. 11. 2016 mimořádný výběr ve výši 559 853 Kč a dne 21. 3. 2017 mimořádný výběr ve výši 2 327 Kč, rozdíl je tak 37 820 Kč a tento nárok žalobce před Finančním arbitrem vznesl. Finanční arbitr tedy nepostupoval při zúčtování vzájemných peněžitých plnění v souladu se zákonem a judikaturou, svým postupem deformoval vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, tedy v rozporu s § 457 obč. zák., neboť nejprve akceptoval námitku promlčení vznesenou žalovanou, pro účely zúčtování neuvažoval veškerá plnění žalobce poskytnutá žalované, a pouze to plnění, které žalobce uhradil žalované v období od 5. 2. 2015 do zániku pojištění, tedy 60 000 Kč. I když žalobce namítal promlčení části nároku žalované v subjektivní promlčecí době, Finanční arbitr to neakceptoval a zúčtoval proti sobě nepromlčené plnění žalobce žalované ve výši 60 000 Kč a nepromlčené plnění žalované žalobci ve výši 562 180 Kč. Tím dospěl k závěru, že plnění vyplacené žalovanou převyšuje pojistné uhrazené žalobcem, a proto nemůže žalobci žádné plnění přiznat. 3. Žalovaná učinila nesporným, že dne 5. 2. 2018 žalobce podal k Finančnímu arbitrovi návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy a o vydání bezdůvodného obohacení, včetně příslušenství. Žalobce se tedy domáhal vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] o Životním pojištění [anonymizována dvě slova], která byla uzavřena dne 4. 10. 2011 a vydání bezdůvodného obohacení 37 820 Kč s příslušenstvím. Nálezem Finančního arbitra byl návrh zamítnut. Tento nález byl rozhodnutím o námitkách potvrzen. Tato žaloba byla podána dle § 244 a následující občanského soudního řádu, kdy žalobce je přesvědčen, že byl nálezem ve znění rozhodnutí o námitkách dotčen na svých právech. Žalovaná opětovně vznesla námitku promlčení údajného nároku žalobce. Poukázala na to, že pojistná smlouva byla uzavřena 4. 10. 2011 za účinnosti zák. č. 40/1964 a již při uzavření pojistné smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se údajné neplatnosti, ať již relativní, která se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, nebo absolutní neplatnosti ve lhůtě dvou let. Žalovaná kategoricky odmítla, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, naopak toto uplatnění, ať již v řízení před Finančním arbitrem nebo nyní je zcela namístě. Námitkou promlčení nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, nejsou zde žádné relevantní okolnosti, které by svědčily pro takový závěr. Samotný fakt, že uzavřela s žalobcem pojistnou smlouvou, neodůvodňuje závěr o nemravnosti uplatněné námitky. Namítala dále, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Tvrzení žalobce je pouze účelová snaha získat finanční prostředky zpět. 4. Finanční arbitr ve vyjádření k žalobě konstatoval svou pravomoc. Svým nálezem ze dne 28. 05. 2019 dovodil absolutní neplatnost pojistné smlouvy s názvem Životní pojištění [anonymizována dvě slova], kterou účastníci uzavřeli 04. 10. 2011, a to z důvodu neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojistném. Protože pojištění sjednané pojistnou smlouvou bylo ukončeno, žalobce není povinen hradit pojistné, nedovodil jeho právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy ve výroku nálezu. Po připuštění námitky promlčení, kterou žalovaná důvodně vznesla a po provedeném zúčtování plnění stran z neplatné pojistné smlouvy zjistil, že nemůže z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobci přiznat žádné plnění. 5. Soud dospěl k závěru, že žaloba v této věci byla podána včas (§ 247 odst. 1 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 246 odst. 1 o.s.ř.), po vyčerpání všech opravných prostředků (§ 247 odst. 2 o.s.ř.), žalobu projednal v mezích, v nichž se žalobce domáhal projednání věci před soudem (§ 250f odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl