11 C 44/2018-262 — Obvodní soud pro Prahu 1

<b>Žalobní tvrzení</b> 1. Žalobce se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhal na žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění v částce 480 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou restitučního a soudního řízení trvajícího celkem 26 let. Při ústním jednání dne [datum] žalobce upřesnil, že se žalované částky domáhá za dobu od [datum] do [datum], což v součtu představuje 25 let a 1 měsíc s tím, že za první 2 roky požaduje 2 krát 10 000 Kč, za následující roky vždy 20 000 Kč ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o období 25 let a 1 měsíce, za zmíněný 1 měsíc žalobce nepožaduje ničeho. Při tomto ústním jednání žalobce upřesnil též žalobní petit co do požadovaného příslušenství (zákonného úroku z prodlení). 2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu co do částky 55 500 Kč zpět, čímž zohlednil skutečnost, že žalovaná tuto částku žalobci uhradila jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky souvisejícího soudního řízení (ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8C 96/2005). 3. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jeho otec coby závětní dědic uplatnil dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě dne [datum] restituční nároky u Okresního úřadu v [obec], Pozemkového referátu a u osob, které zákon o půdě označil jako subjekty povinné k poskytnutí náhrad a vydání majetku. Konkrétně uplatnil nárok na vydání pozemků a jiných nemovitých věcí náležejících k zemědělskému statku v [obec] v okrese [obec], nárok na poskytnutí náhrad za živý a mrtvý inventář, zásoby, steliva, osiva, hnojiva apod. a náhrady za znehodnocené nemovité věci – stavby, náležející k uvedenému statku. Jeho otec zemřel dne [datum], aniž by se dočkal jediného pravomocně vydaného pozemku. Pozemkový úřad v [obec] vydal sice dvě rozhodnutí (č.j. 3590/93-Du ze dne 30. 11. 1993, které nabylo právní moci dne 11. 3. 1994, a č.j. 3590/93/2-Du ze dne 12. 7. 1994, které nabylo právní moci dne [datum]), která řešila alespoň část z rozsáhlého pozemkového vlastnictví právních předchůdců, oprávněných osob – [jméno] a [jméno] [příjmení], avšak z podnětu Ing. [jméno] [příjmení] (druhého oprávněného) byla povolena obnova řízení a obě rozhodnutí byla zrušena a tento stav zůstal v důsledku nekonečných invektiv, žalob, odvolání Ing. [příjmení] směřujících zejména proti otci žalobce nezměněn až do rozhodnutí Státního pozemkového úřadu č.j. SPU 226244/2018 ze dne 22. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 1. 6. 2018, č.j. SPU 260085/2018 ze dne 6. 6. 2018, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2018, č.j. SPU 322678/2018 ze dne 13. 7. 2018, které nabylo právní moci dne 20. 7. 2018, a č.j. SPU 287096/2018 ze dne 21. 6. 2018, které nabylo právní moci dne [datum]. 4. Okruh oprávněných osob, mezi které jako závětní dědic patřil otec žalobce, byl pravomocně rozhodnut až rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči. 5. Tzv. Zbytkový statek [obec] nabyli [jméno] a [jméno] [příjmení] každý po id. 1/2 na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum] a rozhodnutí o přídělu SPÚ ze dne [datum]. Podle návrhu Ministerstva zemědělství ze dne [datum], kterým ministerstvo zamýšlelo nemovitosti Haškových převzít, o veškerý majetek přišli. V mezidobí, v důsledku podání Ing. [příjmení] se opakovaně na úrovni pozemkového úřadu a následně i soudů řešil okruh oprávněných osob, zúčastněných v restitučním řízení. S těmito řízeními souviselo i napadání závěti, o kterou opíral úspěšně jeho otec svoje nároky po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. 6. Po více jak 4 letech po povolení obnovy řízení vydal dne [datum] Okresní úřad v [obec], Pozemkový referát rozhodnutí č.j. 111-930/72.9/2000-Ž, ve kterém se vypořádal s původními rozhodnutími a rozhodl o id 1/2 nemovitostí, původně vlastněných [jméno] [příjmení]. Citované rozhodnutí bylo k žalobě Ing. [příjmení] podrobeno soudnímu přezkumu. Krajský soud v Brně rozhodnutí správního orgánu rozsudkem ze dne 4. 12. 2002, č.j. 30 Ca 259/2000-35, ve výroku I. potvrdilo a ve zbylých výrocích II. a III. bylo zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl Ing. [příjmení] ústavní stížností. Ústavní soud nálezem II. ÚS 316/2003 ze dne [datum] rozsudek Krajského soudu v Brně ve znění jeho opravného usnesení ze dne [datum] ve výroku I. a III. zrušil. Krajský soud v Brně následně žalobu žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 18. 3. 2005, sp.zn. 30 Ca 52/2006 odmítl. Odmítavé usnesení napadl Ing. [příjmení] kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2007, č.j. 8 As 51/2005-84, zamítl. 7. Ing. [příjmení] byla dne [datum] podána žaloba k Okresnímu soudu v Třebíči a vedena byla pod sp.zn. 8 C 96/2005 O žalobě vedené pod sp.zn. 8 C 96/2005 bylo rozhodnuto až dne [datum] s tím, že rozsudek ze dne [datum] byl následně zrušen Krajským soudem v Brně sp.zn. 18 Co 389/2008 a věc byla vrácena soudu prvního stupně, který následně podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. 8. Od prvního rozhodnutí správního orgánu, které bylo po právní moci napadeno povolenou obnovou řízení, bylo v roce 2013 vydáno dne [datum] rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pod č.j. SPÚ 200646/2013, kterým ve znění opravného rozhodnutí SPÚ [číslo] 2013 ze dne [datum], opakovaně rozhodl o úpravě vlastnických vztahů k oprávněným osobám. Tímto rozhodnutím vyčerpal pouze část nemovitých věcí – pozemků. Rozhodnutí napadli žalobou dva zúčastnění v tomto řízení, a to Ing. [jméno] [příjmení] a AGROCHEMA, družstvo [obec]. Citované rozhodnutí prošlo znovu projednáním u Okresního soudu v Třebíči. Řízení pak pokračovalo následně u Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, který rozsudkem ze dne 21. 4. 2016, sp.zn. 18 Co 370/2014, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Citovaný rozsudek odvolacího soudu, který řešil jen část majetku, nabyl právní moci dne [datum]. 9. Žalobce má za to, že jeho otec ani on sám se na průtazích v řízení nepodíleli. 10. Předmětné restituční a soudní řízení nemůže být považováno za řízení extrémně složité vyžadující delší posuzování než ostatní restituční a s tím spojené soudní záležitosti vzniklé ve stejné době, které jsou již mnoho let uzavřené. 11. Žalobce má za to, že se nejedná o mimořádně náročnou věc, a že důvodem pro takové hodnocení nemůže být skutečnost, že [jméno] [příjmení] žila v zahraničí a ani to, že vedle restitučního řízení se muselo také řešit na základě žaloby Ing. [příjmení] postavení jeho otce coby závětního dědice. 12. Soudní řízení, jímž byla zpochybňována závěť, dle které jeho otec nabyl celé dědictví po [jméno] [příjmení], nebylo vyvoláno jeho otcem a ani jím protahováno. Řízení bylo vedeno k žalobě Ing. [příjmení] od roku 1997 do roku 1999, kdy Okresní soud v Třebíči rozhodl dne 15. 12. 1999 pod sp.zn. 4 C 448/1997 o zamítnutí žaloby. K podanému odvolání Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek Krajského soudu v Brně sp.zn. 12 Co 110/2000 nabyl právní moci dne [datum]. Řízení ve věci deklarace jednoznačného postavení jeho otce v restitucích tak trvalo 5 let. 13. Žalovanou nemůže omlouvat ani skutečnost, že se věc stala složitou s ohledem na počet instancí, ve kterých byla řešena. 14. Jeho otec byl ve věci vždy činný, věcně se vyjadřoval a jeho postoj k věci, který byl po celou dobu konzistentní, byl soudu znám ze soudního spisu. 15. Žalobce do nároku po otci nastoupil poté, co jeho otec zemřel dne [datum], avšak před svým nástupem musel přihlížet tomu, jak se jeho otci vzdaluje cíl obnovit hospodářství v [obec], opravit zchátralé stavby a mít jednoznačně vyřešené majetkové vlastnictví i k pozemkům, které ke statku přiléhaly. 16. Délku řízení, po kterou řízení stále trvá a bude dále pokračovat, považuje žalobce za nepřiměřenou a chování úřadů a soudů hodnotí jako nesprávný úřední postup. 17. Žalobce neměl možnost po dobu, co po otci zdědil restituční nárok (ale i po dobu, co ho držel jeho otec) vyřídit příjem z nemovitostí, které bylo možné vydat, a to na základě pachtu a vyřídit pozemkovou náhradu za ty pozemky, které nebylo možné vydat. V důsledku nepřiměřené délky řízení nebylo možné řešit i další náhradu, a to za odstraněné a znehodnocené objekty. Nebýt zdlouhavého soudního řízení, které prodloužilo řešení restituce, byly by náhrady za odstraněné nemovitosti, za znehodnocené nemovitosti, za odňatý živý a mrtvý inventář a nevydané pozemky vyřešeny – resp. by náhrada byla plněna dříve a jeho otec i on sám by s ní mohl nakládat. 18. Dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na poskytnutí zadostiučinění ve výši 480 000 Kč za nepřiměřenou délku restitučního a soudního řízení. <b>[příjmení] žalované</b> 19. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobou tvrzený nárok co do důvodu a výše neuznává. Na svoji obranu uvedla, že nárok na náhra