12 C 67/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 18.2.2021 domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a to zaplacení částky ve výši 2 331 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení opírá o tvrzení, že finanční částka v souhrnné výši 2 331 000 Kč (tedy 2 x 1 165 500 Kč), uhrazená žalobcem na účet Finančního úřadu [anonymizováno] [územní celek], Územní pracoviště pro [část Prahy] [datum] a [datum] představuje plnění bez právního důvodu, neboť trestní řízení, v rámci kterého žalobce [příjmení] úřadu [anonymizováno] [územní celek] (dále také jako„ finanční úřad“ nebo„ správce daně“) zaslal uvedenou finanční částku coby úhradu škody uplatněnou finančním úřadem (poškozeným) v adhezním řízení, skončilo zproštěním obžaloby. I přes obdrženou výzvu k vydání neoprávněně zadržovaných peněžních prostředků finanční úřad zmíněné peněžité plnění žalobci dosud nevrátil. 2. Žalovaná Česká republika v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – Finančního úřadu [anonymizováno] [územní celek], příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“). 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1.11.2021 uplatněný nárok neuznala, navrhla žalobu zamítnout s poukazem na § 164 daňového řádu, kdy uvedla, že nerozporuje tvrzení žalobce, že tvrzení žalobce, že předmětné platby ze dne 12.02.2019 a 07.06.2019 byly učiněny žalobcem v návaznosti na tehdy probíhající trestní řízení, v jehož rámci bylo prověřováno podezření žalobce ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, které se následně nepotvrdilo. Sama tato okolnost, resp. následný fakt, že trestní soud dospěl ke zprošťujícímu verdiktu [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (žalobce) však neměl za následek odpadnutí důvodu provedené platby. Důvodem platby (plateb) provedených žalobcem dne 12.02.2019 a 07.06.2019 byla dvě pravomocná rozhodnutí žalované - správce daně - Finančního úřadu [anonymizováno] [územní celek] ze dne 22.01.2018, a to platební výměr na DPH za listopad 2015, [číslo jednací] a platební výměr na DPH za prosinec 2015, [číslo jednací]. Proti žádnému ze dvou výše uvedených platebních výměrů nebyl podán řádný opravný prostředek. Obě rozhodnutí tak nabyla právní moci shodně dne 06.03.2018. Uvedenými dvěma rozhodnutími žalovaný správce daně vyměřil společnosti [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], v níž byl žalobce v období 04.03.2015 – 04.05.2017 jednatelem, vlastní daňovou povinnost. Žalobcem provedené plnění nebylo učiněno ve prospěch žalované, nýbrž ve prospěch daňového subjektu [právnická osoba], jehož daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období listopad 2015 a prosinec 2015 byly tímto uhrazeny, resp. za listopad 2015 byly uhrazeny plně a za prosinec 2015 uhrazeny částečně (daňová povinnost činila 2 026 500 Kč). 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Policejní orgán Policie České republiky, [stát. instituce], Územní odbor, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality [obec] vydal dne [datum rozhodnutí] usnesení, sp. zn. [číslo jednací], kterým podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájil trestní stíhání osoby žalobce, obviněného ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], měsíčního plátce DPH, a jako osoba odpovědná za její vedení podal dne 21.12.2015 na Finančním úřadě pro [územní celek], Územní pracoviště ve [obec] daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období listopad 2015, ve kterém vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 29 778 Kč, a ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně na vstupu ve výši 1 165 500 Kč na základě fiktivní faktury č. [anonymizováno] [rok] od dodavatele spol. [právnická osoba], [IČO], čímž zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 165 000 Kč a dále že podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období prosinec 2015, ve kterém vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 93 608 Kč, a ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně na vstupu ve výši 1 165 500 Kč na základě fiktivní faktury od dodavatele spol. [právnická osoba], čímž zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 165 500 Kč. V rámci trestního řízení žalovaná v souladu s ust § 43 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalobci ve výši 2 331 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 6.2.2020, sp. zn. č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu], pobočka [anonymizováno] ze dne 26.8.2020, sp.zn. č.j. [číslo jednací] byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby a žalovaná byla odkázána podle § 229 odst. 3 trestního řádu s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních (shodná tvrzení účastníků, usnesení ze dne 9.7.2018 sp. zn. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 6.2.2020, sp.zn. č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu], pobočka [anonymizováno] ze dne 26.8.2020, sp.zn. č.j. [číslo jednací]). Žalobce byl jednatelem společnosti [právnická osoba], [IČO], a to od 4.3.2015 do 4.5.2017 (úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO]). Žalovaná jako správce daně vydala dne 22.1.2018 dva platební výměry na daň z přidané hodnoty, kterými daňovému subjektu společnosti [právnická osoba], DIČ: [anonymizováno] vyměřila za listopad 2015 vlastní daňovou povinnost ve výši 1 195 278 Kč (rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní činil 1 165 500 Kč) a za prosinec 2015 ve výši 2 120 108 Kč (rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní činil 2 026 500 Kč). Obě rozhodnutí nabyla právní moci shodně dne 06.3.2018 (shodná tvrzení účastníků, platební výměr Finančního úřadu pro [územní celek] ve věci DPH za listopad 2015, [číslo jednací], platební výměr Finančního úřadu pro [územní celek] ve věci na DPH za prosinec 2015, [číslo jednací]). Na osobním daňovém účtu daňového subjektu [právnická osoba], vedeného žalovanou byla dne 12.2.2019 přijata platba od žalobce ve výši 1 165 500 Kč. V poznámce k této platbě je uvedeno, že se jedná o platbu za platební výměr na DPH 11/ 2015 [číslo jednací] a [číslo jednací] za [právnická osoba]. Na osobním daňovém účtu daňového subjektu [právnická osoba], vedeného žalovanou byla dne 7.6.2019 přijata platba žalobce ve výši 1 165 500 Kč. V poznámce k této platbě je uvedeno, že se jedná o platbu za platební výměr na DPH 12/ 2015 [číslo jednací] a [číslo jednací] za [právnická osoba] (podrobná archivní sestava plátce daně [právnická osoba] za rok 2019, e-mail ze dne 16.11.2020 obsahující otisk bankovního výpisu, přehled párování předpisů a plateb). Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou dne 9.11.2020 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 331 000 Kč, žalovaná svým podáním ze dne 23.11.2020 nárok žalobce odmítla. Žalobce poté dne 14.12.2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované předžalobní výzvu dle § 142a o.s.ř., žalovaná nárok žalobce v reakci ze dne 25.2.2021 nárok odmítla (výzva ze dne 9.11.2020, sdělení žalované ze dne 23.11.2020, předžalobní výzva ze dne 14.12.2020, reakce žalované ze dne 25.2.2021). 6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: 7. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 předmětného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ust. § 164 odst. 4 daňový řád platí, že správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. 9. Samotný skutkový základ věci nebyl mezi účastníky nikterak sporný, předmětem sporu bylo posouzení právní stránky věci, tedy otázka, zda bylo ze strany žalobce vůči žalované plněno bez právního důvodu. 10. Žalovaná v řízení nikterak nerozporovala tvrzení žalobce, že předmětné platby ze dne 12.2.2019 a 7.6.2019 byly učiněny žalo