22 C 115/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Finanční arbitr svým nálezem ze dne 30.8.2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] [rok], potvrzeným Rozhodnutím o námitkách, č. j. FA/SR/ZP [číslo] [rok], ze dne 30.3.2020 (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že ve výroku I. určil počáteční neplatnost pojistné smlouvy [číslo] kterou dne 14.5.2012 uzavřeli žalobce s žalovaným (dále jen„ Pojistná smlouva“). Ve výroku II. finanční arbitr uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 25 710 Kč. Výrokem III. finanční arbitr ve zbývající části návrh žalobce zamítl. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). 2. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že účastníci uzavřeli dne 14.5.2012 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“ s počátkem pojištění od 1.6.2012 a pojistnou dobou 30 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 2 500 Kč (s účinností od 1.6.2014 došlo ke snížení běžného pojistného na částku 1 000 Kč a s účinností od 1.10.2015 došlo ke snížení běžného pojistného na částku 600 Kč), sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístněním 50% běžného pojistného do Fondu vyváženého portfolia, s umístěním 10% běžného pojistného do Fondu ropného a energetického průmyslu, s umístěním 25% běžného pojistného do Fondu dynamického portfolia a s umístěním 25% běžného pojistného do Fondu farmacie a biotechnologie a 100% mimořádného pojistného do Fondu konzervativního portfolia (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití. Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalobce dne 18.12.2018 ve výši 600 Kč; celkem žalobce uhradil žalovanému na pojistném částku 99 400 Kč. Finanční arbitr dále zjistil, že žalovaný vyplatil žalobci na základě jeho žádostí mimořádné výběry ve výši 16 918 Kč dne 24.3.2015, dne 13.7.2015 částku ve výši 4 772 Kč a dne 17.8.2017 částku ve výši 17 000 Kč. 3. Pokud jde o meritum věci, finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturou přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dovodil tudíž absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále finanční arbitr zabýval vydáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení. 4. Žalovaný se dle finančního arbitra bezdůvodně obohatil přijatým pojistným z neplatné Pojistné smlouvy a žalobce naopak vyplacenými mimořádnými výběry a odkupným. Finanční arbitr posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení obou stran Pojistné smlouvy ve smyslu § 451 a § 457 o.z. Žalovaný pak v průběhu řízení před finančním arbitrem vznesl námitku promlčení uplatňovaného nároku žalobce. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, kdy se žalobce skutečně dozvěděl, že se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Tento okamžik dle finančního arbitra nastal v měsíci květnu 2016, protože od května 2016 neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem dvouletá subjektivní lhůta, finanční arbitr použil pro posouzení promlčení nároku objektivní tříletou lhůtu. Z toho finanční arbitr dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení nároku je den 14.8.2013, tj. tři roky před podáním návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi. Finanční arbitr pak určil (ve smyslu rozhodnutí o námitkách), že od tohoto data do vydání rozhodnutí ve věci žalovaný uhradil a doložil platbu pojistného v celkové výši 64 400 Kč. Žalovaný uhradil žalobci mimořádné výběry v celkové výši 38 690 Kč. Finanční arbitr tedy zaúčtoval žalobcem uhrazené nepromlčené pojistné za životní pojištění proti žalovaným vyplacených částek, a tedy rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 25 710 Kč. 5. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29.5.2020 se žalobce domáhal změny [příjmení] tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 49 942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 310 Kč od 8.8.2016 do 17.7.2019 a z částky 27 742 Kč od 18.7.2019 do zaplacení. 6. Žalobce ve své žalobě namítal, že finanční arbitr dovodil neplatnost smlouvy na základě neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném, když přitom žalobce neplatnost spatřoval v rozporu vůle žalovaného s obsahem smlouvy, nesjednání pojištění (tedy nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného) a nekalých obchodních praktikách. Žalobce dále poukazoval na úmysl žalovaného bezdůvodně se obohatit, když si byl vědom vzhledem k úřednímu sdělení ČNB ze dne 2. 5. 2012 i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalovaného pak žalobce považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalovaného nelze poskytnout právní ochranu. 7. Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.2.2019, č. j. 31 Cdo 1566/2017, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Nejvyšší soud zde konstatoval, že„ Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu“, a dále:„ Sdělení místa, kde se s pojistnými podmínkami může pojistník seznámit, nesvědčí o tom, že byl pojistník pojistnými podmínkami (tj. s jejich obsahem) prokazatelně seznámen, nýbrž pouze o tom, že byl pojistník seznámen s místem, kde se pojistné podmínky nachází.“ Žalobce toto rozhodnutí zmínil i z hlediska posouzení dobré víry žalovaného při vznesení námitky promlčení. Žalobce jako další důvod pro absolutní neplatnost pojistné smlouvy uvedl, že důsledkem nesjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného v Pojistné smlouvě je neurčitost ujednání Pojistné smlouvy o rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě, které je esenciální náležitostí každé pojistné smlouvy. Pojistná smlouva je tedy absolutně neplatná také z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Rovněž tak absence rizikové složky jako esenciální složky Pojistné smlouvy je Pojistná smlouva jako celek absolutně neplatná. 9. Žalobce dále shrnul důvody, pro které považuje námitku žalovaného o promlčení nároku za nemravnou. Poukázal na důvody neplatnosti Pojistné smlouvy, které spočívají výlučně na straně žalované a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, ve kterém tento soud ke kritériu zjevné nespravedlnosti uvedl, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále pak okolnosti, za nichž byla Pojistná smlouva uzavřena, zejména nevyváženost smluvních stran a časová asymetrie plnění z Pojistné smlouvy, hledisko spravedlnosti, zásadu poctivosti a také závěr Nejvyššího soudu ČR, že námitku promlčení může účinně vznést pouze osoba, která se dovolává právní jistoty v dobré víře. V neposlední řadě pak žalobce namítal, že finanční arbitr nesprávně aplikoval § 457 o.z., když nepřiznal z důvodu promlčení žalobcem požadované plnění, ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že z neplatné Pojistné smlouvy plnil žalobce k datu vydání [příjmení] žalovanému částku 104 200 Kč a žalovaný žalobci pouze 54 258 Kč. Dle žalobce není pro účely vypořádání dle § 457 o.z. podstatné, zda je některá pohledávka ke dni, kdy soud provádí vypořádání, promlčena a je tedy nezpůsobilá k započtení. Je to dáno tím, že pohledávky se vypořádávají (zúčtovávají) k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy nebyly promlčeny a žalova