23 C 320/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z nájemní smlouvy [číslo] [datum narozenížalované], uzavřené dne [datum], daná žalobci dne [datum] je neplatná. Ohledně skutkového stavu vylíčil žalobce následující skutečnosti. 2. Mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným, zastoupeným [údaje o zástupci] provozování vyhlídkových jízd autobusy pro návštěvníky [územní celek] Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou o [datum]. 3. Žalobce od žalované dne [datum] obdržel písemnou výpověď předmětné nájemní smlouvy bez udání důvodu s tím, aby po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty předal žalované předmět nájmu. Proti této výpovědi podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] námitky, kdy uvádí, že výpověď nájemní smlouvy je neoprávněná, daná v rozporu s dobrými mravy, a že nájemní vztah nadále trvá. Žalobce ve svých námitkách poukázal také na těžkosti způsobené pandemií COVID-19, neboť v souvislosti s touto pandemií bylo jeho podnikání podstatným způsobem omezeno, a to i na základě výzvy žalované ze dne [datum] o omezení podnikání žalobce z důvodu pandemie COVID-19 a s tím souvisejícího vyhlášeného nouzového stavu Vládou ČR ze dne 12.3.2020, č. 194. Žalobce nařízení plně respektoval a podnikání po dobu trvání pandemie zastavil, nicméně dál hradil sjednané nájemné. Výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum] tak žalobce považuje za neoprávněnou a pro žalobce překvapivou a považuje ji za rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná v reakci na námitky žalobce zaslala žalobci dne [datum] písemné vyjádření, kde uvádí, že si je vědoma, že pandemie COVID-19 měla značný dopad do cestovního ruchu, nicméně s ohledem na novou koncepci rozvoje [územní celek], zejména pak jejího [anonymizováno] centra, přijalo [anonymizováno] [územní celek] [ustanovení právního předpisu EU] [anonymizováno] [obec], které vešlo v platnost dne [datum], které si jako jeden z cílů vytyčuje kultivaci veřejného prostoru omezením stánkového prodeje v památkové zóně a jeho přesun do kamenných obchodů. Současně žalovaná žalobce ubezpečila a ujistila o podpoře prodeje jeho produktů v kamenných prodejnách. Žalobce však toto žalovanou navrhované řešení neakceptoval, a se svým nárokem se obrátil na soud. 4. Žalovaná v reakci na žalobu uvedla, že podanou žalobu považuje za zcela účelovou, neboť žalobce v žalobě nenamítá žádné relevantní důvody, které by základy neoprávněnost výpovědi. Žalovaná ve svém vyjádření poukazuje na čl. VI., odst. 2 nájemní smlouvy, kde je uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ Předmětnou žalobu žalovaná navrhla zamítnout jako nedůvodnou a současně uplatnila právo na náhradu nákladů řízení. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Na jednání obě strany shodně uvedly, že mimosoudní vyřešení sporu není možné, a jak žalobce, tak žalovaná, na svých stanoviscích trvají. Soud proto přistoupil k meritornímu projednání věci. 6. Soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako nájemní smlouva [číslo] ze dne [datum], kdy z tohoto důkazu vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, kdy předmětem této nájemní smlouvy byla část pozemní komunikace (chodník) o velikosti [výměra], umístněné na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. V předložené nájemní smlouvě bylo kromě délky trvání nájmu, výše nájemného, práv a povinností smluvních stran upraveno skončení nájmu, a to konkrétně v článku VI. Zde bylo v odstavci 2 uvedeno, že„ v případě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou dojde ke zrušení nájmu výpovědí, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Výpověď může být podána i bez udání důvodu. Výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení.“ 7. Dále soud na jednání provedl důkaz listinou označenou jako výpověď, s hlavičkou [územní celek], opatřené datem [datum], z níž vzal soud za prokázané, že žalovaná coby pronajímatel vypověděla nájemní smlouvu [číslo] ze dne [datum], uzavřenou s žalobcem. 8. Soud na jednání dále provedl důkaz listinou označenou jako námitky proti výpovědi z nájemní smlouvy, opatřené datem [datum], z níž vzal za prokázané, že žalobce proti výpovědi nájemní smlouvy ze strany žalované podal námitky, neboť předmětnou výpověď považuje za neoprávněnou a v rozporu s dobrými mravy. 9. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Reakce na námitky proti výpovědi nájemní smlouvy [číslo] kdy ve vyjádření žalovaná argumentuje oprávněnosti výpovědi, a také že tato výpověď byla dána v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou [číslo] ze dne [datum]. 10. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Výzva komerčním provozovatelům veřejné linkové dopravy a pivních kol či autobusů, opatřené datem [datum], z níž vzal za prokázané, že žalovaná s ohledem na tehdy vyhlášený nouzový stav z důvodu pandemie COVID-19 nařídila provozovatelům provozujících veřejnou linkovou dopravu a výletní autobusy zastavit tuto činnost s cílem zamezit dalšímu šíření nemoci COVID-19. 11. Dále soud provedl důkaz listinou, opatřenou datem [datum], z jejíhož obsahu vzal za prokázané, že žalovaná si je vědoma dopadů pandemie COVID-19 na podnikání v oblasti cestovního ruchu, kam spadá i podnikání žalobce, nicméně v tomto dopise žalovaná upozorňuje na novou koncepci rozvoje hlavního města Prahy, zejména pak jejího historického centra. V dopise žalovaná také uvádí, že je připravena poskytnout žalobci podporu při jeho dalším podnikání v kamenných prodejnách. 12. Soud dále provedl důkaz listinou označenou jako Usnesení [anonymizováno] [územní celek] [číslo] ze dne [datum], z jehož obsahu vzal soud za prokázané, že tímto usnesením bylo schváleno založení obchodní společnosti [právnická osoba], se základním kapitálem ve výši [částka] a se [anonymizováno] účastí [územní celek] na tomto základním kapitálu. V usnesení bylo uvedeno také datum realizace tohoto usnesení, a to ke dni [datum]. 13. Soud dále učinil důkaz výpisem z obchodního rejstříku obchodní společnosti [právnická osoba], s datem vyhotovení výpisu ke dni [datum], z jehož obsahu vzal za prokázané, že tato společnost vznikla ke dni [datum], kdy byla tato společnost zapsána do obchodního rejstříku. 14. Po zjištění skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem: 15. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 16. Dle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu (§ 2302 - § 2 314 o.z.) vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně k podnikání bez ohledu na to, zda je účel v nájemní smlouvě vyjádřen. 17. Dle § 2312 odst. 1 o.z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strany právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy tříměsíční. 18. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.„ [obec] mravy judikatura často charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (SJ [číslo]). Toto pojetí bylo v literatuře mnohokrát kritizováno (například [příjmení] 1998 s. 80 a 81), neboť dobré mravy jsou pružným právním pojmem, který má zajistit spravedlivé řešení tam, kde k tomu nestačí interpretace a aplikace textu zákona. S ohledem na to musejí brát v úvahu okolnosti každé jednotlivé věci, jež mohou být pokaždé dosti odlišné. [příjmení] toho není pojmovým znakem dobrých mravů ani jejich neměnnost v čase; to, co se jevilo být rozporným s dobrými mravy před sto lety, nemusí nutně být s nimi v rozporu podle dnešního pohledu. Z těchto důvodů lze jednoznačně konstatovat, že dobré mravy nesnášejí jakýkoliv pokus o definici, neboť definováním jejich obsahu by mohla být popřena jejich funkce. Judikatura Nejvyššího soudu navzdory opětovné kritice na citovaném vymezení leckdy setrvává; a to například i v rozhodnutí velkého senátu a bez toho, že by projevila jakoukoli sebereflexi na zák