27 C 40/2022-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 163 228 Kč s úrokem z prodlení 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení 65 951 Kč (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení dluhu na příspěvcích na správu domu a pozemku a úhradách za služby za rok [rok], vycházeje z výsledku vyúčtování příspěvků a záloh, se splatností dluhu [datum]. Soud prvního stupně považoval za zjištěné, že žalovaný je vlastník jednotky [číslo] vymezené v domě [adresa] v k. ú. [obec], [územní celek], a jako takový je povinen platit příspěvky a úhrady za služby dle § 1189 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž výsledný dluh za rok [rok] činí 163 228 Kč. Za nedůvodnou označil obranu žalovaného spočívající v zániku pohledávky žalobce jednostranným zápočtem čtyř různých pohledávek žalovaného vůči žalobci, konkrétně 1) pohledávky 44 050 Kč z titulu zákonné pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za porušení povinnosti žalobce vyřídit včas reklamaci žalovaného ze dne [anonymizována dvě slova] proti vyúčtování služeb za rok [rok], vyčíslenou za dobu od [datum] do [datum], 2) pohledávky 43 900 Kč z titulu zákonné pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za porušení povinnosti žalobci umožnit žalovanému nahlédnutí do účetnictví a sdělení informací týkajících se hospodaření domu dle žádosti žalovaného ze dne [datum], vyčíslenou za dobu od [datum] do [datum], 3) pohledávky 29 369 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených žalovaným na opravu střechy coby společné části domu, 4) pohledávky 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalobce vzniklého užíváním pozemku žalovaného parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Liberec, bez právního důvodu v únoru a březnu [rok]. Soud prvního stupně uvedl, že započtení pohledávek žalovaného ve výši 44 050 Kč, 43 900 Kč a 29 369 Kč učiněné žalovaným dopisem ze dne [datum] je neúčinné a pohledávka žalobce tak nezanikla. Ohledně pohledávky žalovaného 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení soud prvního stupně uvedl, že jde o obranu účelovou a nepoctivou, činěnou ve snaze oddálit splnění své povinnosti, přičemž žalobce coby SVJ je založen za účelem správy bytového domu a jako takový nemůže ze své podstaty fyzicky užívat pozemek, na kterém se spravovaný dům [adresa] ani nenachází. 3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že nepopírá existenci žalobcem uplatněné pohledávky 163 228 Kč, trval ale na své obraně spočívající v existenci čtyř pohledávek žalovaného vůči žalobci a jejich započtení proti nesporné pohledávce žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že se s touto obranou nevypořádal a bezdůvodně zamítl důkazní návrhy žalovaného, čímž mu neumožnil tuto obranu prokázat; žalovaný tedy neunesl břemeno důkazní jen kvůli chybnému postupu soudu. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázal na to, že pohledávka žalobce ve výši 163 228 Kč je nesporná a sporné bylo pouze to, zda tato pohledávka zanikla započtením pohledávek žalovaného. Právní závěr soudu prvního stupně o neúčinnosti započtení ze dne [datum] označil za správný. Čtvrtou tvrzenou pohledávku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč uplatněnou a započtenou až v průběhu řízení označil za nejistou a tudíž nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., neboť je sporná do základu i výše a s pohledávkou uplatněnou žalobcem nijak nesouvisí. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal nedůvodným. 6. Právní úprava. Podle § 1987 ods.t 2 o. z., pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. 7. Nejvyšší soud provedl výklad citovaného ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31 Cdo 684/2020-406. S odkazem na důvodovou zprávu uvedl, že smyslem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo nejasnosti a následné spory; započtení totiž sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob. Vykládané ustanovení má chránit věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování, zda je aktivní pohledávka neurčitá či nejistá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je třeba vzít v úvahu i skutečnost, zda obě pohledávky (aktivní i pasivní) vychází ze stejného právního vztahu; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. Výklad § 1987 odst. 2 o. z. totiž nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Ochrana věřitele pasivní pohledávky poskytovaná ustanovením § 1987 odst. 2 o. z. se prosadí, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. se uplatní jak v případě, kdy dlužník pasivní pohledávky vznese námitku započtení v průběhu řízení, tak i tehdy, provede-li dlužník započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. 8. Odvolací soud považuje v daném případě za rozhodné, že pohledávka uplatněná žalobou byla mezi účastníky nesporná a že spor mezi procesními stranami se týká pouze pohledávek uplatněných žalovaným v rámci obrany. 9. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 3 o. s. ř.) korespondencí žalobce a žalovaného z listopadu a prosince [rok] a dubna [rok], že které plynou sporné okolnosti týkající se pohledávek žalovaného. Z dopisu žalovaného ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobce k zaplacení 1) pohledávky 44 050 Kč z titulu zákonné pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za porušení povinnosti žalobce vyřídit včas reklamaci žalovaného ze dne [anonymizována dvě slova] proti vyúčtování služeb za rok [rok], vyčíslenou za dobu od [datum] do [datum], 2) pohledávky 43 900 Kč z titulu zákonné pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za porušení povinnosti žalobci umožnit žalovanému nahlédnutí do účetnictví a sdělení informací týkajících se hospodaření domu dle žádosti žalovaného ze dne [datum], vyčíslenou za dobu od [datum] do [datum], 3) pohledávky 29 369 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených žalovaným na opravu střechy coby společné části domu. Žalobce reagoval jednak dopisem svého zástupce [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] a dopisem žalobce ze dne [datum], ve kterých nároky žalovaného odmítl. Uvedl, že nárok na zákonnou pokutu 44 050 Kč nemohl vzniknout, neboť reklamaci žalovaného ze dne [datum] včas vyřídil dopisem ze dne [datum] odeslaným [datum], v němž bylo vyúčtování vysvětleno a žalovanému zároveň sděleno, že žalobce je připraven umožnit žalovanému nahlédnutí do podkladů SVJ, neboť i tento požadavek žalovaný v reklamaci ze dne [datum] uvedl. Pokud jde o zákonnou pokutu 43 900 Kč, ani tento nárok žalobce neuznal, neboť údajnou žádost žalovaného o nahlédnutí od účetnictví ze dne [datum] žalobce neeviduje v knize doručené pošty z roku [rok]. K třetímu nároku ve výši 29 369 Kč žalobce uvedl, že je připraven nárok projednat, a vyzval žalovaného k předložení podkladů, zejména faktury zhotovitele a rozpisu provedených prací. Dopisem ze dne [datum] provedl žalovaný zápočet svých tří pohledávek 44 050 Kč, 43 900 Kč a 29 369 Kč. Žalobce tento zápočet odmítl dopisem ze dne [datum] jako neplatný a tudíž neúčinný a předžalobní výzvou též ze dne [datum] vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky 163 228 Kč. Dopisem ze dne [datum] od