38 C 89/2020-75 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že usnesením [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova], oddělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo rozhodnuto tak, že se zastavuje řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne [datum] v [obec a číslo] na ulici [ulice], z jehož spáchání byl obviněn žalobce, neboť spáchání skutku, o něž se vede řízení, nebylo žalobci coby obviněnému prokázáno. Citovaným usnesením bylo výše uvedené přestupkové řízení pravomocně skončeno a nebylo tedy skončeno pravomocným usnesením o vině žalobce přestupkem. Na straně žalobce došlo ke vzniku škody podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, přičemž škoda spočívá v nákladech na právní zastoupení advokátem coby zmocněncem žalobce v předmětném přestupkovém řízení. Není pochyb o tom, že škoda spočívající v nákladech na právní zastoupení, které žalobce vynaložil coby obviněný, aby byl v přestupkovém řízení obvinění zproštěn, zakládá nárok na odškodnění (viz např. nález II. ÚS 1795/16 ze dne 16.5.2017). Zmocněncem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] byly činěny úkony právního zastoupení, za které bude muset žalobce uhradit advokátovi odměnu, a jejichž příčinou bylo právě a jen vedení uvedeného přestupkového řízení vůči žalobci. Dále žalobce specifikoval, že jeho zmocněnec učinil v rámci přestupkového řízení celkem pět úkonů právní pomoc s režijním paušálem, kdy za jeden úkon podle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. advokátní tarif v platném znění činí sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 3 vyhl. [částka] a za náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. částku [částka], celkem tedy [částka] Částku za zastoupení žalobce ve smyslu § 2952 o.z. zatím zástupci neuhradil. Skutečná škoda tak může spočívat též ve vzniku dluhu, když jde o pasivum, které zatěžuje jmění poškozeného. Žalobce požádal žalovanou, aby byl zbaven tohoto dluhu ak, že za něj zaplatí vystavenou fakturu ze dne [datum] [variabilní symbol]. Pasivní legitimace žalované je dána ust. § 6 odst. 1 a 2 písm. b) zákona o odpovědnosti státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách. Žalobce má rovněž nárok na příslušenství uplatněné pohledávky od prvého dne prodlení s její úhradou, když lhůta 6 měsíců pro řízení dle zákona o odpovědnosti státu před žalovanou je zároveň lhůtou splatnosti; tato uplynula dne [datum], proto žalobce rovněž požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Postupem podle § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu žalobce u žalovaného podal žádost o zaplacení náhrady škody výše uvedené a to podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná dosud ničeho neuhradila a ani se k nároku žalobce nevyjádřila, pouze potvrdila, že dne [datum] žádost obdržela. 2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Poukázala na to, že v žalobě není konkretizován odpovědnostní titul, v jehož souvislosti žalobce nárok na náhradu majetkové škody požaduje. Předmětné řízení mělo tento průběh: Dne [datum] bylo [anonymizováno] doručeno oznámení přestupku čj. [anonymizováno] [číslo] na osobu žalobce. Dne [datum rozhodnutí] vypracoval [anonymizováno] příkaz [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ů 125c odst. 1 písm k ) zák. č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jelikož se dne [datum] vzdálil od svého vozidla [registrační značka] a neučinil taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Vlivem spádu komunikace došlo k samovolnému rozjetí vozidla, které následně narazilo do zaparkovaného motorového vozidla [registrační značka]. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit pokutu ve výši [částka]. Dne [datum] byl magistrátu doručen odpor žalobce proti příkazu ze dne [datum]. Dne [datum] [anonymizováno] předvolal žalobce k ústnímu jednání na den [datum]. Dne [datum] byla [anonymizováno] doručena žádost právního zástupce žalobce o změnu termínu jednání, jelikož dne [datum] se musel účastnit hlavního líčení u OS v [obec] ve věci sp. zn. [spisová značka] a žalobce se substitucí nesouhlasil. [anonymizováno] žádosti vyhověl a nařídil ústní jednání na den [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání. Dne [datum] [anonymizováno] předvolal žalobce k dalšímu ústnímu jednání na den [datum] a na týž den byl předvolán svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Dne [datum] se konalo ústní jednání a téhož dne vypracoval [anonymizováno] usnesení o zastavení řízení [číslo jednací], kterým předmětné řízení zastavil, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z obsahu žaloby pak jednoznačně nevyplývá, zda žalobce uplatnil nárok na náhradu škody v souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a to konkrétně za tato pochybení považuje. Z odkazu na nález ÚS II. 1795/16 lze dospět k závěru, že dle názoru žalobce bylo pochybením samotné zahájení přestupkového řízení. K tomu je třeba konstatovat, že postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání meritorního rozhodnutí, není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Je tomu tak především z toho důvodu, že teprve samostatné rozhodnutí může být teoreticky způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucí k jeho vydání (viz např. rozsudek NS, 2 Cdon 129/97 ze dne 29.6.1999, dále usnesení ÚS II. 1332/09 ze dne 17.7.2009). Z tohoto důvodu tedy nelze v postupu [anonymizováno] shledávat nesprávný úřední postup ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. a to i pro to, že v daném případě bylo správní řízení zahájeno vydáním rozhodnutí dle § 150 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád ve znění pozdějších předpisů, jež stanoví, že vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Je tedy třeba posoudit, zda v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Ze spisové dokumentace vyplývá, že v daném řízení nebylo vydáno rozhodnutí, jež by splňovalo znaky nezákonného rozhodnutí stanovené v § 8 zák. č. 82/1998 Sb., neboť žádné rozhodnutí nebylo jako pravomocné pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Uvedené podmínky nejsou dány ani u příkazu ze dne [datum]. Žalovaná se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že na daný případ lze aplikovat bez dalšího nález ÚS II. ÚS 1795/16, jelikož případ uvedený v nálezu vykazuje určitá specifika odlišná od případu žalobce. V prvé řadě je to skutečnost, že v případě, kterého se týká příslušný ústavní nález došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu II. stupně soudem v rámci správního soudnictví. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla následně-již jako pravomocné-zrušeno rozhodnutím správního orgánu II. stupně. Ve zmíněném případě byl tedy položen soudními orgány v rámci správního soudnictví základ, na němž bylo možné dovodit nezákonnost vydaného rozhodnutí, popř. nesprávnost souvisejících postupů. Dle názoru žalované tak v případě žalobce nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, v důsledku čehož nelze nárok na náhradu majetkové škody přiznat. Je také třeba v každém řízení zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, a spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat, jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů. Podle § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Jelikož bylo předmětné správní řízení zahájeno vydáním příkazu, lze hypoteticky považovat za odpovědnostní titul pouze nezákonné rozhodnutí. Z podkladů, které žalobce doložil, nelze prokazatelně dovodit, že se tvrzené porady ve dnech [datum] a [datum] skutečně uskutečnily a není zřejmé, co bylo jejich předmětem. Nelze objektivně posoudit, zda tyto úkony byly učiněny v příčinné souvislosti s daným odpovědnostním titulem, případně zda je splněna podmínka jejich účelnosti stanovená v § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Dále je třeba zohlednit, že v době, kdy byly učiněny úkony, za něž žalobce tyto náklady vynaložil, by\l příkaz ze dne [datum] fakticky odstraněn v důsledku odporu. Úkony učiněné po podání odporu tak nelze považovat za účelné, jelikož vzhledem k uvedenému nemohly směřovat ke změně nebo zrušení příkazu. Žalovaná k tomu uvedla, že náklady musí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo