40 C 137/2021-109 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 1 400 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žaloba vychází z tvrzení, že dne [datum] způsobil řidič pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], jako zaměstnanec [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], při jízdě po ulici [ulice] v [obec] nehodu, při které na přechodu pro chodce srazil pana [celé jméno žalobce], [datum narození], který následkem této nehody dne [datum] pro poranění neslučitelná se životem zemřel. [příjmení] [příjmení] byl za tento skutek pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobce je synem poškozeného [celé jméno žalobce], protiprávním jednáním pana [jméno] [příjmení] mu byla způsobena nemajetková újma ve smyslu ust. §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Výši požadované nemajetkové újmy žalobce dovozuje z intenzity svých útrap, které přisazuje zejména intenzitě jeho vztahu se zemřelým v době bezprostředně předcházející dopravní nehodě a svému věku v době úmrtí otce (7 let), kdy právě toto období spojené i s nástupem do první třídy ZŠ bývá dobou, kdy se obvykle prohlubuje citové pouto mezi otcem a synem a nejinak tomu bylo i u žalobce a jeho otce. Vzhledem k tomu, že v době dopravní nehody plnil [příjmení] [příjmení] jako zaměstnanec [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] své pracovní úkoly, odpovědnost za škodu vůči třetím osobám nese jeho zaměstnavatel. [ulice] podnik [právnická osoba] byl v době nehody pojištěn u žalované, čímž je dovozena její pasivní legitimace v tomto řízení. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná vyplatila žalobci dne [datum] částku 600 000 Kč. Jelikož žalobce považuje tuto náhradu nemajetkové újmy za neadekvátní, požaduje po žalované, jako alespoň částečnou kompenzaci za ztrátu otce, ještě částku ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nárok zcela neuznává a žalobu pokládá za nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že se jedná o pojistné plnění, vznesla námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Ostravě. Nesporným učinila, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž došlo ke smrtelnému zranění otce žalobce. Uvedla, že žalobci vyplatila odškodnění dle jejího názoru plně pokrývající duševní útrapy žalobce, který s poškozeným nežil ve společné domácnosti a z opatrovnického spisu č.j. [číslo jednací], [spisová značka] navíc vyplynulo, že mezi rodiči žalobce nefungovala střídavá péče a dle sdělení matky žalobce k otci nechtěl chodit. Nehoda se stala v nočních hodinách, kdy poškozený byl pod vlivem alkoholu a z jeho strany proto došlo k porušení nejméně obecné prevenční povinnosti a povinnosti dle § 54/3 zákona č. 361/2000 Sb., dle které chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Žalovaná má tak za to, že otec žalobce nehodu velkou mírou spoluzavinil. Požadavek žalobce na odškodnění pak žalovaná považuje, vzhledem k poměrům a vztahům žalobce s otcem, za nemorální. Řidič pojištěného vozidla škodu nezpůsobil úmyslně ani pod vlivem alkoholu či návykových látek, není tedy důvod pro zvýšení odškodnění oproti uhrazené částce. Závěrem žalovaná uvedla, že smyslem odškodnění duševních útrap dle občanského zákoníku není finanční zabezpečení, ale právě zmenšení bolesti, útrap, který po zbytek svého života bude muset žalobce čelit. Žalobu navrhla v celém rozsahu zamítnout. 3. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci uvedeného usnesení postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu místně příslušnému. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], coby zaměstnanec [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a jako řidič autobusu (dále jen„ řidič autobusu“) srazil na přechodu pro chodce poškozeného [celé jméno žalobce], narozeného [datum] (dále jen„ poškozený“), který následkem této nehody zemřel. Poškozený byl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Řidič autobusu byl za tento čin pravomocně uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Z odůvodnění rozsudku pak vyplývá, že na místě nehody nepanovala zhoršená situace, která by měla podíl na dopravní nehodě, viditelnost v místě byla dobrá, místo bylo řádně označeno dopravními značkami, řidič autobusu nebyl v době nehody pod vlivem alkoholu. Dále bylo prokázáno, že od chvíle, kdy otec žalobce vstoupil na přechod, měl řidič autobusu k dispozici 3 vteřiny k zahájení brždění, nadto je nutné uvést, že poprvé mohl řidič autobusu otce žalobce spatřit daleko dříve, neboť jmenovaný se pohyboval u přechodu pro chodce ještě předtím, než řidič autobus vjel na předmětnou hlavní cestu, přechod pro chodce i prostor chodníku před přechodem je pak osvětlen. Pokud by řidič autobusu řádně sledoval dění v okolí přechodu pro chode, mohl otce žalobce spatřit právě nejméně 7 vteřin před střetem, kdy již bylo zřejmé, že jde plynule k přechodu pro chodce, když uvedené soud dovodil zejména ze skutečnosti, že z výpovědi řidiče vyplynulo, že větší pozornost věnoval levé straně přechodu, protože na té je horší výhled. Ovlivnění poškozeného (otce žalobce) alkoholem pak dle zdokumentované situace nemělo dle trestního soudu vliv na případné spoluzavinění dopravní nehody ze strany poškozeného. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by poškozený vstoupil na přechod v bezprostřední blízkosti autobusu tak, že by řidič autobusu nebyl schopen střetu zabránit, naopak řidič měl dostatečný prostor dostát své zákonné povinnosti upravující práva a povinnosti ve vztahu k přechodu pro chodce. (Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Odůvodnění trestního rozsudku respektuje pravidla logiky, vychází z provedených důkazů. Otázkou viny řidiče autobusu se trestní soud obšírně věnoval a neopomenul se ani zamyslet nad případnou spoluvinou poškozeného, kterou však na základě provedených důkazů vyloučil. Vzhledem k uvedenému zdejší soud neměl důvodu otázku případné spoluviny poškozeného znovu posuzovat a námitku žalované shledal v tomto rozsahu za nedůvodnou. S ohledem na uvedené soud neshledal za důvodné ani provedení důkazu celým trestním spisem, kterýžto důkaz byl navíc navržen až po uplynutí koncentrační lhůty. 6. Pro sjednocení právní praxe v otázce výše nemajetkové újmy vydalo Oddělení dokumentace a analýzy judikatury Nejvyššího soudu analytický materiál, se kterým pracuje judikatura obecných soudů a na základě kterého bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, Rc 85/2019 (dále jen„ pilotní rozhodnutí“). Podle citovaného rozhodnutí by obecné soudy měly při určování výše způsobené nemajetkové újmy vycházet z kritérií odvozených od osoby poškozeného (intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční (nejen pouze hmotná) závislost na zemřelém a případné poskytnuté jiné satisfakce) a dále z kritérií odvozených od osoby poškozeného (postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění škůdce, resp. míra spoluzpůsobení si smrti poškozeným). Mezi kritérii odvozenými od osoby poškozeného je klíčová kvalita vzájemného vztahu, neboť ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální či dokonce negativní. Mezi dospělými osobami lze na kvalitu vztahů usuzovat i z prohledu způsobu soužití, zpravidla je rozlišováno mezi osobami žijícími ve společné domácnosti a osobami žijícími odděleně, případně je zvažováno i to, že je osobní styk omezen na nepříliš četnou úroveň. O zvýšené intenzitě újmy lze uvažovat například ve výjimečných situacích ztráty více rodinných příslušníků najednou či naopak postupně, případně i tam, kdy jde o jediné dítě, o jehož narození rodiče usilovali s obtížemi či po delší dobu. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. I když ztráta rodiče představuje újmu v každém věku, bude jinak snášena dítětem útlého věku, které si ztrátu není dosud schopno plně uvědomit (absence rodiče jej však bude ovlivňovat a provázet celým dalším životem), jinak dítětem školního věku, které je na rodiči citově závislé, a konečně odlišně i dospělým jedincem, který již nežije ve společné domácnosti s usmrceným rodičem a má vlastní rodinu (OS Ostrava [spisová značka]). Rozvoj duševní choroby pozůstalého je odvozeným následkem, který je třeba ve výši náhrady nemajetkové újmy zohlednit tak, aby i újma na zdraví takto vzniklá byla odčiněna a z toho p