11 C 1/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když uvedla, že dne [datum] byla ze strany Finančního úřadu v [obec] jako správce daně zahájena u žalobkyně jako daňového subjektu kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2015 a dne [datum] byla u žalobkyně jako daňového subjektu zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2014. Ze strany Finančního úřadu začal být na žalobkyni následně činěn nátlak, který vyústil ve vydírání žalobkyně v tom smyslu, že bylo žalobkyni ze strany Finančního úřadu sděleno, že pokud nebude souhlasit s výsledky kontroly, kdy žalobkyni nabídli jakousi polovinu uznání nároků, ve smyslu nadcházejícího ústního jednání, přistoupí Finanční úřad k podání trestního oznámení na žalobkyni. Žalobkyně pod takto zásadním a nečekaným tlakem přistoupila na popsaný nátlak. Dne [datum] byla se žalobkyní projednána Zpráva o daňové kontrole č.j. 1843000/19/2312-00561-402428 (za zdaňovací období 2014) a Zpráva o daňové kontrole čj. [číslo] (za zdaňovací období 2015). Žalobkyni byl následně doručen Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 [číslo jednací], na jehož základě uhradila žalobkyně dne [datum] částku ve výši 4.248.780 Kč jako doměření daně z příjmů za rok 2014. Přesto, že žalobkyni předmětné platební výměry zásadním způsobem poškodily, kdy je žalobkyně považuje za nesprávná a nesouhlasí s nimi a byla oběma platebními výměry poškozena, jednak nesprávně vyměřeným doplatkem, s nímž v celé výši nesouhlasí a dále snížením její faktické daňové ztráty v druhém výměru, nenapadla je žalobkyně opravným prostředkem z důvodu, že vzhledem k popsanému pro další pokračování ve své obchodní činnosti již nutně potřebovala, aby mohla přenést svou pozornost na obchodní činnost, které se věnuje, a to bez tlaku působícího Finančním úřadem. To vše rovněž z důvodu důvodné obavy o poškození její obchodní pověsti, která je u ní vzhledem k předmětu její činnosti křehkou komoditou a dále zejména z důvodu, že se zastaví běžící a hrozící úroky ze strany správce daně, které by znamenaly v případě odvolání a následného případného neúspěchu natolik vysokou zátěž a v podstatě jistou likvidaci společnosti žalobkyně. K čemuž bohužel, i přes snahu žalobkyně, v podstatě došlo. Žalobkyně považovala takto navýšenou povinnost vůči státu, která byla výsledkem činnosti Finančního úřadu, byť poškozující, za konečnou. Finanční úřad však pokračoval ve svých šikanózních praktikách vůči žalobkyni, které vyvrcholily podáním trestního oznámení na žalobkyni, čímž působí na žalobkyni další tlak. Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodnutí, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 č.j. 1853116/19/231250521-404769, na jehož základě uhradila žalobkyně dne [datum] částku ve výši 4.248.780 Kč jako doměření daně z příjmů za rok 2014, je nezákonné rozhodnutí, neboť je výsledkem zcela bezprecedentních šikanózních praktik vůči žalobkyni, které byly zcela nepochybně v rozporu se zákonem i dobrými mravy. To vše za situace, kdy je navíc dáno důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti vůči žalobkyni. Shora popsaným jednáním tak žalovaná způsobila žalobkyni škodu v minimální výši 4.248.780 Kč, když předmětnou částku žalobkyně uhradila v návaznosti na nezákonné rozhodnutí, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 [číslo jednací]. Výše škody je proto rovna výši nesprávně zaplacené daňové povinnosti. Žalobkyně považuje předmětnou věc za případ zvláštního zřetele hodný spočívající v trestné činnosti způsobené žalovanou na úkor žalobkyně a dále spočívající v zavrženíhodných šikanózních praktikách pracovníků státu, zneužívajících státní moc k poškození daňového subjektu. V předmětné věci se navíc jedná o zcela vybočující praxi ze strany Finančního úřadu vůči daňovému subjektu, kterou nelze tolerovat. Aplikace ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu je tak v dané věci nepřiléhavá, když by se navíc jednalo o nedůvodný příliš formalistický přístup. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k plnění v rámci předběžného uplatnění nároku dle zák. 82/1998 Sb. 2. Žalovaná se podané žalobě bránila a uvedla, že nárok uplatněný žalobou o náhradu škody ve výši 4.248.780 Kč neuznává, a to ani částečně, nebo co do základu. Dne [datum] podala žalobkyně řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014 (zaevidováno pod [číslo jednací]; daň vyměřena na základě rozhodnutí [číslo jednací]). Dále žalobkyně podala dne [datum] řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015 (zaevidováno pod [číslo jednací]; daň vyměřena rozhodnutím [číslo jednací]). Na základě protokolu [číslo jednací] správce daně zahájil dne [datum] u žalobkyně v plném rozsahu daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015. Z posouzených prvotních dokladů a provedené vyhledávací činnosti vyplynuly pro správce daně pochybnosti o stanoveném základu daně za rok 2015, zda byl stanoven ve správné výši. S ohledem na možnou příčinnou souvislost s předchozím zdaňovacím obdobím, zahájil dne [datum] správce daně na základě protokolu [číslo jednací] daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob i za zdaňovací období roku 2014. Současně správce daně zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu daně silniční za rok 2015. Dne [datum] byl zástupce žalobkyně seznámen s výsledkem kontrolního zjištění za zdaňovací období 2014 (protokol [číslo jednací]) a s výsledkem kontrolního zjištění za zdaňovací období 2015 (protokol [číslo jednací]). Zástupce žalobkyně nevznesl při ústním jednání námitky, pouze požádal o lhůtu 30 dnů k vyjádření. Dne [datum] obdržel správce daně vyjádření k oběma výsledkům kontrolních zjištění, která jsou zaevidována pod č. j. 1592752/19 (rok 2014) a pod [číslo jednací] (rok 2015). Žalobkyně ve vyjádření ke zdaňovacímu období 2014 uvádí, že se rozhodla nepředkládat další důkazní prostředky a nenavrhovat doplnění výsledků daňové kontroly s výjimkou přijatých reklamních plnění od [právnická osoba] - studio s.r.o. za zajištění reklamní kampaně a souvisejících plnění v období 2014. Správce daně posoudil tyto důkazní prostředky jako dostatečné a náklady spojené s reklamní kampaní, grafickými a tiskovými pracemi a archivací dat za prokázané. Rovněž ve vyjádření ke zdaňovacímu období 2015 žalobkyně sděluje, že se rozhodla nepředkládat důkazní prostředky a nenavrhovat další doplnění výsledků daňové kontroly. Zprávy o daňové kontrole z roku 2014 a 2015 byly projednány dne 2. října 2019 (protokol [číslo jednací] - rok 2014 a [číslo jednací] - rok 2015). Správce daně doručil dne [datum] žalobkyni dodatečné platební výměry na dani z příjmů právnických osob za rok 2014 [číslo jednací] a za rok 2015 [číslo jednací]. Proti těmto platebním výměrům se žalobkyně neodvolala. K tvrzení, že předmětná daňová kontrola probíhala nestandardně, v rozporu se zákonem, za použití nátlaku a šikanózních praktik, lze uvést, že žalobkyně tato nařčení nedokládá žádným relevantním podkladem. Žalovaná dále ve svém vyjádření konstatuje, že v daném případě nedošlo ke splnění již první zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, neboť nedošlo pro nezákonnost ke změně nebo zrušení předmětného rozhodnutí správce daně tak, jak to předpokládá § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně v rámci své procesní obrany nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje (§ 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). V souladu s tímto ustanovením bylo povinností žalobkyně jako daňového subjektu, aby nejprve využila veškeré prostředky, které mu procesní předpis, tj. zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“), poskytuje, aby odvrátila vydání nepříznivého rozhodnutí. Z hlediska nároku na náhradu škody proti státu se jedná o povinnost na straně žalobkyně, která tak ale neučinila, ačkoliv jí v tom nebránily žádné závažné důvody. O případy zvláštního zřetele se jedná zejména tehdy, pokud by nepříznivá situace znemožnila žalobkyni (např. jeho složité finanční poměry, špatný zdravotní stav apod.) podat opravný prostředek, a zároveň by vyloučení možnosti uplatnit nárok na náhradu škody představovalo vůči poškozenému přílišnou tvrdost. 3. Soud před nařízeným jednáním usnesením [datum] vyzval žalobkyni, aby byla nejpozději při nařízené jednání připravena tvrdit a prokazovat, že konkrétně a jednoznačně tvrdit a prokazovat, v čem spočívají důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž žalobkyně ve správním řízení nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků ke zrušení tvrzeného nezákonného rozhodnutí, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje a k nim označí důkazy. Soud zároveň žalobkyni upozornil, že tvrzení jako„ šikanózní praktiky pracovníků státu“ či nespecifikovaná„ trestná činnost ž