18 C 18/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 7. 3. 2019 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 367 500 Kč a nahradit jí náklady řízení z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tak, že manželé [příjmení] postavili v rozporu se stavebním povolením stavbu penzionu – turistické ubytovny, ačkoli stavebním povolením z roku 1990 byla povolena stavba rodinného domu [adresa] v k.ú. [část obce]. Z tohoto důvodu bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. Po roce 1995 věc utichla, dne 12. 10. 2004 nový majitel podal žádost o pokračování v řízení o dodatečném povolení změny stavby s užíváním objektu turistické ubytovny a bytu [adresa] v k.ú. [část obce]. Řízení o nepovolené stavbě skončilo až rozhodnutím z března roku 2018. Žaloba se týká pouze stavby [adresa], nikoliv doplňkové stavby, ohledně níž není řízení doposud skončeno. 2. Soud 1. stupně vyzval na jednání konaném dne 4. 10. 2021 žalobkyni k tomu, aby uvedla, jakou částku požaduje jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou každého jednotlivého řízení, neboť po rozsáhlém dokazování dospěl k závěru, že fakticky došlo k zahájení řízení o odstranění stavby oznámením ze dne 13. 4. 1995 a následně došlo k zahájení řízení o odstranění stavby oznámením ze dne 11. 4. 2005, přičemž první řízení bylo zastaveno z důvodu litispendence. Z tohoto důvodu soud rovněž dovodil odpovědnost dvou složek státu a to původně žalovaného [stát. instituce] a dále rovněž [stát. instituce] (podrobnosti rozvedeny v bodu 8 tohoto rozsudku). 3. K výzvě žalobkyně dotvrdila, že za řízení zahájené dne 13. 4. 1995 požaduje částku 150 912 Kč a za řízení zahájené dne 11. 4. 2005 částku 216 588 Kč. 4. Žalovaná zastoupená [stát. instituce] s nárokem žalobkyně nesouhlasila, namítla, že jej zčásti uspokojila konstatováním porušení práva žalobkyně na projednání věci bez průtahů, za což se také omluvila. Dále namítla, že se žalobkyně o řízení až do oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby ze dne 11. 4. 2005 nezajímala, což může znamenat snížený až žádný význam řízení pro žalovanou. 5. Žalovaná zastoupená [stát. instituce] tvrdila, že [anonymizováno] není organizační složkou, s níž by mělo být jednáno, žalobkyně existenci soudních řízení ani okrajově nezmiňovala a nebylo o nich jednáno ani v rámci předběžného projednání nároku, pokud soud do hodnocení věci zahrne i soudní řízení, překročí žalobní návrh žalobkyně. 6. Prvostupňový soud vydal dne 4. 2. 2022 rozsudek č.j. 18 C 18/2019-152, kde bodech 6. až 187 odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, ozřejmil rozsah a obsah provedeného dokazování a po skutkové stránce shrnul, že stavební úřad [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] oznámil dne 13. 4. 1995 zahájení řízení o odstranění stavby rodinného domu [adresa] a nařídil místní šetření. Poprvé bylo oznámení doručeno dne 18. 4. 1995 25. 5. 1995 vydal stavební úřad rozhodnutí o dodatečném povolení stavby penzionu [adresa]. Z titulu odvolání žalobkyně Magistrát hlavního města Prahy, odbor výstavby dne, 13. 10. 1995 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25. 5. 1995 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 29.4.1996 žalobkyně upozornila stavební úřad na nečinnost, stavebníci dne 20. 11. 1996 podali žádost o dodatečné povolení stavby a užívání stavby včetně přípojek – Penzion„ [jméno]“ [adresa], 13. 12. 1996 se uskutečnilo místní šetření, stavebníci byli vyzváni k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby [adresa], 12.5.1997 byli upozorněni na nesplnění výzvy a vyzváni ke zjednání nápravy. 15. 10. 2004 oznámil stavební úřad pokračování řízení o dodatečném povolení stavby objektů turistické ubytovny a bytu [adresa] podle žádosti stavebníka, ten dne 8. 3. 2005 stavebnímu úřadu sdělil, že odstupuje od původní žádosti a žádá o dodatečné povolení stavby rodinného domu a doplňkové stavby. [ulice] úřad usnesením ze dne 9. 1. 2018 zastavil z důvodu litispendence řízení o odstranění stavby rodinného domu [adresa] zahájené 13. 4. 1995, neboť následně z vlastního podnětu zahájil dne 11. 4. 2005 řízení o odstranění stejné stavby, které je stále vedeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 1. 2018 11.4.2005 stavební úřad Městské části [obec a číslo] oznámil zahájení řízení o odstranění stavby [adresa]. Poprvé bylo oznámení doručeno dne 27. 4. 2005, stavebník požádal o povolení výjimek, 5. 5. 2005 oznámil stavební úřad zahájení řízení o povolení výjimek, 14. 6. 2005 doplnil stavebník žádost o dodatečné povolení stavby. Žalobkyně dne 22. 6. 2005 požádala o urychlené rozhodnutí ve věci odstranění stavby, na což stavební úřad reagoval. Magistrát hlavního města Prahy vyzval stavební úřad ke sdělení stanoviska k podnětu žalobkyně na opatření proti nečinnosti. [ulice] úřad ve dnech 9. 12. 2005 a dne 7. 2. 2006 sdělil účastníkům řízení, že byly shledány nedostatky projektové dokumentace a po jejich odstranění budou vyzváni k nahlédnutí do spisu. Stavebník opakovaně doplňoval žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 26. 4. 2006 proběhlo ústní jednání a bylo vydáno rozhodnutí ve věci, kterým byla povolena výjimka z odstupové vzdálenosti rodinného domu [adresa] a dodatečně povolena stavba rodinného domu [adresa], 13.10.2006 bylo nadřízeným orgánem rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně dne 19. 3. 2007 podala žádost o vydání rozhodnutí, na což stavební úřad reagoval, ve dnech 11. 4. 2007, 24. 7. 2008 a 5. 2. 2009 podala stížnosti na nečinnost. Dne 11. 6. 2008 bylo vydáno opatření proti nečinnosti, na jehož základě stavební úřad oznámil dne 11. 7. 2008 pokračování v řízení o odstranění staveb rodinného domu a doplňkové stavby a řízení rozdělil na dvě části. [ulice] úřad 21. 7. 2008 rozhodl o zamítnutí žádosti o povolení výjimek pro stavbu rodinného domu [adresa] a doplňkovou stavbu, rozhodnutí bylo nadřízeným orgánem 2.3.2009 potvrzeno. Žalobkyně podala dne 7. 5. 2009 u Městského soudu v Praze proti tomuto rozhodnutí žalobu, bylo o ní rozhodnuto teprve usnesením ze dne 28. 3. 2013, č.j. 5 Ca 51/2009-36, kterým byla odmítnuta. V mezidobí probíhalo správní řízení, stavebník dne 29. 6. 2009 požádal o změnu stavby před dokončením, a to na zdravotnické zařízení. Ve dnech 27. 7. 2009 a 18. 8. 2009 žalobkyně podala žádost o opatření proti nečinnosti. Stavebník vzal zpět žádost ze dne 29. 6. 2009, stavební úřad řízení o této žádosti zastavil. 28. 7. 2009 stavebník požádal o změnu návrhu na dodatečné povolení stavby na nestátní zdravotnické zařízení, bylo mu uloženo žádost doplnit. 10. 9. 2009 přikázal nadřízený orgán stavebnímu úřadu vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůt stanovených stavebním úřadem. 2.12.2009 stavební úřad nařídil stavebníkovi odstranění stavby rodinného domu [adresa], k odvolání stavebníka bylo rozhodnutí 11.5.2010 zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně dne 14. 6. 2010 podala žádost o opatření proti nečinnosti, 18.8.2010 stavební úřad oznámil pokračování řízení o odstranění nepovolené stavby. Žalobkyně dne 11. 11. 2010 podala žádost o opatření proti nečinnosti a dne 5. 1. 2011 podala u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti v řízení o odstranění stavby rodinného domu [adresa]. O žalobě bylo rozhodnuto teprve rozsudkem ze dne 7. 6. 2013, č.j. 5 A 2/2011-65, kterým ji Městský soud v Praze zamítl, ačkoli byla původně podána důvodně, avšak v mezidobí došlo k vydání rozhodnutí. V mezidobí probíhalo správní řízení, stavební úřad 31. 3. 2011 rozhodl o spojení řízení o odstranění stavby [adresa] a doplňkové stavby, 2. 6. 2011 dodatečně povolil změnu stavby rodinného domu [adresa] a nařídil odstranění doplňkové stavby. Žalobkyně a stavebník podali odvolání proti rozhodnutí ze dne 2. 6. 2011, k odvolání žalobkyně i stavebníka bylo rozhodnutí nadřízeným orgánem zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně podala dne 29. 5. 2012 další žádost o opatření proti nečinnosti. 22.8.2012 stavební úřad oznámil pokračování řízení o odstranění nepovolené stavby, 4. 10. 2012 dodatečně povolil změnu stavby rodinného domu [adresa] a nařídil odstranění doplňkové stavby, co do rozhodnutí o dodatečném povolení změny stavby rodinného domu [adresa] nadřízený orgán rozhodnutí dne 10.4.2013 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, v této části napadl stavebník rozhodnutí nadřízeného orgánu žalobou, která byla rozhodnutím z 9.7.2013 odmítnuta. [ulice] úřad dne 12. 3. 2014 dodatečně povolil změnu stavby rodinného domu [adresa], nadřízený orgán opět rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 8. 10. 2015 stavební úřad dodatečně povolil změnu stavby rodinného domu [adresa], rozhodnutí bylo v odvolacím řízení dne 25.5.2016 opět zrušeno. 2.9.2016 stavebník vzal zpět všechny předchozí žádosti o dodatečné povolení stavby a dne 13. 12. 2016 podal novou žádost o dodatečné povolení stavby. [ulice] úřad 25. 4. 2017 oznámil pokračování řízení o dodatečném povolení stavby„ Zdravotní zařízení [obec]