21 C 16/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně domáhá se zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru [číslo] s časovým razítkem [datum] soud zejména zjistil, že je zde obsažen podpis žalovaného tak, že u jména a příjmení: [celé jméno žalovaného], jsou uvedeny tyto údaje: ID: [číslo], časové razítko: [datum], pořízeno: web, způsob podepisování: kód bankovního převodu. 3. Z výpisů z úvěrového účtu ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] bylo odepsáno 60 000 Kč, dále následovaly debetní obraty dne [datum] v částce - 600 Kč jako poplatek za upomínku, dne [datum] v částce – 10 000 Kč jako smluvní pokuta za zesplatnění a dne [datum] v částce – 600 Kč jako náklady za upomínání. 4. Z listin ze dne [datum], označených jako [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že žalovaný dne [datum] zaplatil žalobkyni 1 570,61 Kč. 5. Z upomínky ze dne [datum], jakož i z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího lístku, má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 6. Z Produktových podmínek komerčního bankovnictví, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, úrokového lístku, jakož ani z listiny ohledně lustrace v Centrální evidenci exekucí, soud nezjistil pro souzenou věc, pokud byla právně posouzena dle níže uvedeného, nic významného. Nedatovaná listina označená jako uznání dluhu, byla soudu žalobkyní předložena jako nepodepsaná, tudíž z ní soud též žádné relevantní zjištění neučinil. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomu závěru o skutkovém stavu v souzené věci, že nemá prokázáno, že žalobkyní listina označená jako Smlouva o úvěru [číslo] s časovým razítkem [datum] předložená soudu k důkazu je žalovaným řádně podepsána. 8. Soud byl připraven žalobkyni o tomto při jednání poučit z hlediska povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, přitom není povinen takovéto poučení sdělovat účastníku tzv. předem, případně za účelem tohoto poučení své jednání odročovat. Pokud se tedy žalobkyně, ani její zástupce, k jednání soudu, nařízenému na [datum], nedostavili, ač k němu byli řádně a včas předvoláni, zástupce žalobkyně se omluvil z účasti u tohoto jednání, nebylo žádáno včas a z důležitého důvodu o odročení tohoto jednání, bylo tedy jednáno soudem v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce, pak za této situace se žalobkyně sama svým postupem v řízení tzv. zbavila možnosti být ze strany soudu o své povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. V situaci, kdy všechny žalobkyní popsané rozhodné skutečnosti nastaly již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále také jen„ o. z.“, soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval podle tohoto zákona (§ 3028 odst. 1 o. z.), a dále pak i podle zvláštního předpisu, jímž s účinností od [datum] je evropské Nařízení č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen„ Nařízení eIDAS“), a s účinností od [datum] pak též zákon č. 297/2016 Sb., o službách, vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ ZoSVD“). 11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Obecně platí, že pro smlouvu o úvěru není zákonem předepsána povinně písemná forma, pokud se nesjednává spotřebitelský úvěr, což se v projednávané sporné věci účastníků nestalo, když žalovaný vystupoval coby podnikatel. Současně však s odkazem na ust. § 599 o. z. platí, že je ponechána účastníkům smlouvy o úvěru možnost, aby si spolu dohodli písemnou formu smlouvy. Podle ust. § 1758 o. z. však dále platí, že dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 13. Podle § 561 odst. 1 o. z. pak dále obecně platí, že k platnosti písemného jednání, učiněného v písemné formě, se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání, učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 14. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil. 15. V daném případě z hlediska tvrzení žalobkyně, jak je uplatnila v tomto řízení, k němuž předložila soudu listinu - smlouvu o úvěru [číslo] jde o tu situaci, že písemný projev vůle žalobkyně, jak plyne z obsahu jí písemně vytvořeného návrhu na uzavření smlouvy o úvěru s konkrétním obsahem, jenž byl předložen nejprve žalovanému, coby podnikateli, k podpisu, směřoval nepochybně k písemné formě dvoustranného právního jednání, jde-li o uzavření konkrétní úvěrové smlouvy žalobkyně s žalovaným, coby podnikatelem (třebaže to není zákonem vyžadovaná forma tohoto právního jednání), ze které odvozuje žalobkyně v tomto řízení svůj peněžitý nárok vůči žalovanému, s nímž měl žalovaný, jde-li o jím udělený elektronický podpis na tuto listinu, vyslovit svůj souhlas. 16. Proto se soud v dané věci nejprve zabýval tím, zda byl na žalobkyní žalovanému předloženém písemném návrhu smlouvy s konkrétním obsahem připojen žalovaným jeho elektronický podpis v relevantní formě, či nikoliv, aby bylo možno uzavřít o tom, zda mezi účastníky byl, či nebyl, uzavřen smluvní vztah s konkrétním obsahem. 17. Podle ustáleného výkladu, písemná forma právního jednání vyžaduje písemnost, tedy zachycení obsahu právního jednání, včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech, a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu ke konkrétnímu obsahu písemnosti, s níž je podpis spojen. 18. Zvláštním zákonem, na který odkazuje § 561 odst. 1 OZ, byl v době tvrzeného žalobkyní sjednání smluvního vztahu s žalovaným (duben 2022) z. č. 297/2016 Sb. a evropské Nařízení č. 910/2014 (eIDAS). Zmíněné evropské nařízení eIDAS obsahuje obecnou definici všech elektronických podpisů (čl. 3 odst. 10), z nichž jen některé dále pojmenovává a definuje jejich vlastnosti (čl. 3 odst. 11 a čl. 3 odst. 12, jde-li o„ zaručený“ elektronický podpis či, jde-li o„ kvalifikovaný“ elektronický podpis). Zákon [číslo] Sb. pak v § 6 hovoří o„ uznávaném“ elektronického podpisu. 19. Jinými slovy, podle názoru soudu, ani evropské Nařízení eIDAS, ani z. č. 297/2016 Sb., neumožňují, aby písemnost (písemné právní jednání) byla v elektronické podobě platně podepsána jakýmkoliv (tj. i jen tzv. prostým) elektronickým podpisem, a naopak vyžadují, aby písemnost (písemné právní jednání) v elektronické podobě bylo z hlediska své platnosti podepsáno pouze takovým elektronickým podpisem, který je zaručený a (navíc) je ještě založen na kvalifikovaném certifikátu. Tzv. prostý elektronický podpis totiž nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. 20. Proto nelze bez dalšího za elektronický podpis, dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby a k zachycení konkrétního právního jednání, které učinila, považovat uvedení údajů na listině, tak, jak byla žalobkyní předložena, když takové údaje nejsou s podepsaným daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). 21. Shrnuto, zjištěný skutkový stav na základě vyhodnocení provedeného dokazování nelze právně zhodnotit ve smyslu platného uzavření písemné dohody mezi žalobkyní a žalovaným, neboť písemnou smlouvu by sice bylo možno uzavřít i prostřednictvím elektronických prostředků, ale podstatnou náležitostí v této podobě uzavřené písemné smlouvy je elektronický podpis jednající osoby. V tomto případě soud nemá prokázáno, že smlouva, jejíž písemný návrh vytvořila žalobkyně, a (dle textu této smlouvy) jej předložila nejprve k podpisu žalovanému, byla žalovaným řádně podepsána, tj. nikoli prostým elektronickým podpisem, a to v situaci, kdy žalobkyně předložila soudu k důkazu listinu, označenou jako„ Smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo]“, a ta měla být za stranu dlužníka, tj. v nyní souzené věci za stranu žalovanou, dle na této listině připojené doložky, podepsána elektronicky – přes web kódem bankovního převodu. Soud tak nemá prokázáno, že by byl zaručen ani obsah podepsané listiny, ani identita podepisující osoby. Proto soud tuto předloženou listinu hodnotí jako (nejvýše) podepsanou prostým elektronickým podpisem žalovaného, a tudíž tato listina pak neprokazuje žalobkyní tvrzený obsah smlouvy, na kterém se smluvní strany údajně měly dohodnout, ani osobou jednajícího na straně dlužníka, tj. v této věci žalobkyní označeného žalovaného. Nadto neby