38 C 82/2011 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 109 409 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] utrpěla jako zaměstnankyně Zemědělského družstva [obec] v [anonymizována dvě slova], družstvo – v likvidaci („ Zemědělské družstvo [obec]“), nemoc z povolání. V tu dobu byl její zaměstnavatel (Zemědělské družstvo [obec]) pro tyto případy pojištěn u žalované. O odškodnění následků nemoci z povolání bylo vedeno soudní řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo soudním smírem, podle kterého byl zaměstnavatel žalobkyně - Zemědělské družstvo [obec] -zavázán zaplatit žalobkyni rentu za dobu od 1. 7. 2003 do 31. 8. 2007 ve výši 220 242 Kč a dále platit žalobkyni od 1. 9. 2007 měsíční rentu ve výši 4 719 Kč. Na zaměstnavatele (Zemědělské družstvo [obec]) byl prohlášen konkurs, který skončil po splnění rozvrhového usnesení dne 10. 3. 2009. Správkyně konkursní podstaty uspokojila nároky žalobkyně pouze částečně, vyplacení další renty již nelze očekávat. Žalobkyně se obrátila se svým požadavkem na plnění přímo na žalovanou pojišťovnu, ta však plnit odmítla – mimo jiné s odkazem na to, že podle vyhlášky č. 125/1993 Sb., ministerstva financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v tehdy platném znění, („ vyhláška č. 125/1993 Sb.“) není pojišťovna povinna plnit, pokud zaměstnavatel bez jejího souhlasu uzavře smír. Následně žalobkyně podala u Okresního soudu v Blansku návrh na přikázání jiné peněžité pohledávky, která vzniká povinnému za žalovanou pojišťovnou, a usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], soud jejímu návrhu vyhověl a nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávek k uspokojení pohledávky žalobkyně v celkové výši 109 409 Kč. Žalobkyně poté vyzvala dne 11. 8. 2011 žalovanou, aby její pohledávku uspokojila, ta však na výzvu nereagoval. Částka 109 409 Kč sestává z částky 96 669 Kč (měsíční renta za období 12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010, tj. 4.719 Kč x 29 měsíců, tedy 136 851 Kč, od této částky odečtena jednorázová platba v lednu 2009 ve výši 40 182 Kč) a z částky 12 470 Kč představující náhradu nákladů výkonu rozhodnutí, přiznanou usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 3. 2011, č.j. [číslo jednací]. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V prvé řadě namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace. Poukázala na to, že odpovědný zaměstnavatel – Zemědělské družstvo [obec] – dosud nezanikl a není tak ve smyslu vyhlášky č. 125/1993 Sb. splněna podmínka, za které se poškozený může domáhat plnění přímo proti pojišťovně. Rovněž odmítl tvrzení, že povinnému (Zemědělskému družstvu [obec]) vzniká za žalovanou peněžitá pohledávka. Žalovaná nemůže být dlužníkem povinného, když jej povinný nevyzval k plnění, což ani nemohl, když žalobkyni nic nevyplatil a nárok na refundaci náhrad mu tak vůbec nevznikl. Dále poukázala na § 9 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., podle něhož pojišťovna není povinna plnit, pokud zaměstnavatel bez jejího souhlasu uzavře soudní smír. Žalovaná přitom v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] nedala bývalému zaměstnavateli žalobkyně (Zemědělskému družstvo [obec]) souhlas k tomu, aby se žalobkyní uzavřel smír. O tom, že takové řízení probíhá, ani nevěděla. Konečně žalovaná sporovala výši uplatněného nároku, který vychází z nesprávně provedeného výpočtu ve znaleckém posudku, podaném v nalézacím řízení před Okresním soudem v Blansku pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Soud I. stupně rozhodl ve věci mezitímním rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, č. j. [číslo jednací], tak, že žaloba je co do základu opodstatněná a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, č. j. [číslo jednací]. 4. V dalším řízení se proto soud I. stupně zabýval konkrétní výší pohledávky žalobkyně. Vyšel z prokázaných skutkových zjištění, že dne 24. 7. 1998 bylo zahájeno řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaměstnavateli odškodnění následků nemoci z povolání. V pracovním poměru byla od [datum] do [datum], pracovala jako ošetřovatelka dojnic. Dne [datum] u ní byla zjištěna nemoc z povolání. Dne 24. 4. 1996 byla uznána občankou se změněnou pracovní schopností a od 4. 8. 1997 jí byl přiznán částečný invalidní důchod. V průběhu řízení byl na majetek žalovaného zaměstnavatele prohlášen konkurs. Jeho účinky nastaly dne 31. 3. 2003 a v řízení bylo dále pokračováno se správkyní konkursní podstaty Ing. [jméno] [příjmení]. Dne 19. 9. 2007 účastníci uzavřeli smír, který byl schválen usnesením ze dne 19. 9. 2007, č. j. [číslo jednací]. Žalovaný se zavázal doplatit žalobkyni rentu za období od 1. 7. 2003 do 31. 8. 2007 ve výši 220 242 Kč a počínaje dnem 1. 9. 2007 jí platit měsíční rentu ve výši 4 719 Kč. Rovněž se zavázal zaplatit jí náklady řízení ve výši 23 800 Kč. Žalobkyně, v postavení oprávněné, podala dne 10. 12. 2010 proti žalovanému zaměstnavateli Zemědělské družstvo [obec], v postavení povinného, návrh na výkon rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek, které má povinný za [právnická osoba], z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to k vymožení pohledávky ve výši 96 669 Kč (měsíční renta za období 12/ 2007 a 9/ 2008 – 12/ 2010) a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 12 470 Kč. Usnesením ze dne 14. 3. 2011, č. j. [číslo jednací] nařídil Okresní soud v Blansku výkon rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2011. 5. Vzhledem k existenci pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při nemoci z povolání soud I. stupně zkoumal, zda výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti činí 4 917 Kč měsíčně. Znaleckým posudkem vypracovaným JUDr. Martinem Mikyskou dne 20. 4. 2015 pod [číslo] 2015 vzal za prokázané, že žalobkyni ztráta na výdělku za období prosinec 2007 a září 2008 až prosinec 2010 nevznikla. 6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, („ z. p.“) a to vzhledem k době, za kterou žalobkyně požaduje doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Poukázal na to, že odpovědnost žalované vůči žalobkyni byla prokázána mezitímním rozhodnutím a žalovaná je povinna nahradit žalobkyni takovou škodu, která jí vznikla následkem nemoci z povolání. Žalobkyni však nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za požadované období nevznikl. Rozdílnost závěrů znaleckého posudku vypracovaného JUDr. Mikyskou a původního znaleckého posudku vypracovaného v řízení u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] je dána algoritmem výpočtu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Původní znalecký posudek při výpočtu ztráty na výdělku žalobkyně totiž nezohlednil pravděpodobný výdělek, jehož by žalobkyně dosáhla při práci odpovídající jejím schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, kterou by po nemoci z povolání mohla vykonávat, přičemž pravděpodobný výdělek nemůže být nižší než minimální mzda. Poukázal na to, že znalec se vypořádal se zadanými úkoly a ke zpracování znaleckého posudku přistoupil zodpovědně, soud proto neměl důvod se s jeho závěry neztotožnit. Soud I. stupně neshledal důvodným ani nárok žalobkyně na plnění ve výši 12 470 Kč představující náklady exekučního řízení, na něž je třeba hledět jako na příslušenství pohledávky dle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ač bylo v řízení prokázáno, že žalovaná odpovídá za škodu podle zákoníku práce, nebylo prokázáno, že odpovídá v rozsahu, v jakém žalobkyně svůj nárok uplatnila, tedy v rozsahu, v jakém uzavřela smír v řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka], neboť výše nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku stanovená původním znaleckým posudkem byla v tomto řízení vyvrácena. Pokud není odůvodněn rozsah, ve kterém odpovídá žalovaná za škodu podle zákoníku práce, nemohou náklady exekučního řízení vynaložené žalobkyní představovat účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s uplatněním pohledávky vznikající z této škody. Soud I. stupně rovněž poukázal na to, že smír zavazuje pouze účastníky řízení. Žalovaná přitom účastníkem řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. [spisová značka] nebyla, a pokud nebyl v řízení prokázán rozsah její odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce, neboť pohledávka žalobkyně sice existuje, avšak nikoli v částce, která byla stanovena smírem, nelze náklady vynaložené v exekučním řízení považovat za účelně vynaložené. Žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve věci rozhodl k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. [číslo