28 C 146/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky představující dluh spojený s poskytnutím úvěru žalované. Žalobce uvedl, že dne 25.3.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 9 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se pak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši 12 034 Kč (tj. jistinu a souhrnný poplatek za poskytnutí finančních prostředků). Částka měla být splacena v 60 pravidelných týdenních splátkách po 276 Kč. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Nejpozději měla být dlužná částka uhrazena do 19.5.2017. Po tomto datu bylo na pohledávku ještě částečně hrazeno, naposledy dne 7.1.2019. Na žalobce pohledávka za žalovanou přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.20120 uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalobcem, což bylo žalované písemně oznámeno. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení pohledávky částku ve výši 8 536 Kč a tvoří ji nesplacená jistina ve výši 5 314,61 Kč a dlužné částky za poplatky ve výši 3 221,39 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal dle ust. § 115a o. s. ř. podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce s projednání věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaná za použití ust. § 101 odst. 4. o. s. ř. rovněž, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., činí soud tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] poskytla žalované půjčku ve výši 9 000 Kč, kterou se tato zavázala uhradit včetně poplatku za zápůjčku ve výši 7 524 Kč (zahrnující úrok ve výši 1 853 Kč, náklady na administrativní činnost ve výši 1 849 Kč a hotovostní režim splátek ve výši 4 490 Kč), kdy tato částka byla ponížena o částku za hotovostní režim, na částku 12 034 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 276 Kč (poslední splátka ve výši 240 Kč) Kč. Poslední platbu žalovaná zrealizovala dne 7.1.2020 ve výši 280 Kč. Ke dni postoupení pohledávky (tj. 20.1.2020) činila dlužná jistinu ve výši 5 314,61 Kč a dlužné poplatky ve výši 3 221,39 Kč, celkem tedy 8 536 Kč. Na žalobce pohledávka za žalovanou přešla na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 mezi žalobcem a [právnická osoba] O této skutečnosti byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po písemné upomínce. Po provedeném dokazování soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva (smlouva o zápůjčce). Podle ust. § 2395 a násl. o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho pořádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z daného je tak zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce vznikl závazkový vztah, jehož předmětem bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnout žalované finanční částku v určité výši a žalovaná se zavázala žalobci poskytnutou částku uhradit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky obdržela, avšak svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tj. vrátit finanční prostředky ve výši 9 000 Kč řádně a včas i se sjednaným poplatkem za úvěr, porušila, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalobci přiznal i úrok ve výši 20,50% ročně ode dne 20.5.2017 tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru podle čl. 4 Smluvních podmínek, neboť žalovaná se řádným nehrazením sjednaných splátek ocitla v prodlení. Pro úplnost soud dodává, že na žalobce přešel nárok ve vztahu k žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, kterou uzavřel se [právnická osoba], ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. Zákonný úrok z prodlení a jeho výše odpovídá § 513 o.z. § 1968 o.z., § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Nad rámec rozhodného soud uvádí, že ve věci byly provedeny pouze listinné důkazy předložené žalobcem; žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neoznačila žádné důkazy, soud proto vycházel při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které žalobce k prokázání svých skutkových tvrzení označil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka 1 489 Kč vynaložená žalobcem na zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení částkou ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby, každý ve výši 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. ust. § 14b odst. 1 písm. a),b),c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1.7.2014, dále tři režijní paušály ve výši 300 Kč, každý ve výši 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) cit vyhl., kdy odměna a paušály byly navýšeny o 21 % DPH částkou 189 Kč, jíž je zástupce žalobce plátcem, což doložil osvědčením.