11 C 13/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29. 1. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 48 381,07 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobených nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce rozhodování o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce ex offo v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“). 2. Žalobce uvedl, že jako ustanovený obhájce v posuzovaném řízení podal dne 21. 1. 2019 u MS [obec] žádost o přiznání odměny za obhajobu a náhradu hotových výdajů. Dne 8. 4. 2019 podal žalobce u MS [obec] opravu uvedené žádosti, přičemž celková výše vyčíslení odměny za obhajobu a náhradu hotových výdajů byla žalobcem opravena na částku 287 744,53 Kč MS [obec] vydal dne 15. 4. 2019 usnesení, jímž žalobci přiznal odměnu za obhajobu a náhradu hotových výdajů ve výši 279 704,53 Kč. Proti tomuto usnesení byla přípustná stížnost do tří dnů ode dne doručení. Usnesení bylo MS [obec] odesláno dne 3. 5. 2019 a doručeno žalobci do datové schránky dne 6. 5. 2019. Jak se však žalobce dozvěděl až posléze po telefonickém dotazu, MS [obec] opomněl usnesení zaslat rovněž Městskému státnímu zastupitelství v [obec] (dále jen„ MSZ [obec]“). Toto pochybení tak zapříčinilo situaci, kdy pověřený zaměstnanec MS [obec] nemohl dát příkaz k úhradě odměny na účet žalobce, neboť usnesení nemohlo až do okamžiku marného uplynutí lhůty k podání stížnosti MSZ [obec] nabýt právní moci. Přitom pokud by MS [obec] usnesení odeslal MSZ [obec] ve stejný den, kdy ho odeslal žalobci, bylo by doručeno již dne 3. 5. 2019, jelikož příjemcem datové zprávy by byl orgán veřejné moci vystupující v postavení orgánu veřejné moci. Žalobce urgoval vyplacení odměny přípisem ze dne 16. 10. 2019, na který ovšem nedostal odpověď. Na telefonický dotaz mu bylo sděleno, že MS [obec] nemůže odměnu vyplatit, neboť v elektronickém soudním systému není usnesení evidováno jako pravomocné a fyzický spis, v němž by bylo možno případnou (ne) existenci právní moci ověřit, byl mezitím z důvodu podaného dovolání zaslán Nejvyššímu soudu ČR (dále jen„ NSČR“). Žalobce po bezúspěšných telefonických urgencích zaslal MS [obec] dne 21. 1. 2020 další přípis, kterým opětovně žádal o vyplacení odměny, nebo alespoň přiměřené zálohy. Na tento přípis obdržel žalobce dne 27. 1. 2020 e-mail od asistentky předsedy senátu MS [obec], ve kterém žalobci sděluje:„ Realizaci usnesení vyšší soudní úřednice ze dne 15. 4. 2019 brání v tuto chvíli Městskému soudu v Praze překážka technického charakteru, a sice skutečnost, že bez trestního spisu nelze ověřit právní moc tohoto usnesení. Elektronický systém Městského soudu pro tento účel není dostačující, neboť z něj nelze seznat, kdy bylo doručeno odsouzenému a Městskému státnímu zastupitelství v [obec] a zda proti usnesení (ne) byla podána stížnost.“ Zároveň žalobci sdělila, že zaslala NSČR žádost o ověření, zda je usnesení pravomocné. Jak bylo zjištěno telefonicky, usnesení bylo zasláno MSZ [obec] až dne 29. 1. 2020, tedy po více než devíti měsících od jeho vydání, a to až po opakovaných urgencích ze strany žalobce. Usnesení nabylo právní moci až dne 4. 2. 2020, tedy po 295 dnech od jeho vydání. Odměnu žalobce obdržel na svůj bankovní účet dne 20. 2. 2020. 3. MS [obec] se dle žalobce dopustil nesprávného úředního postupu tím, že a) porušil svou povinnost zaslat usnesení řádně a včas MSZ [obec], na základě čehož usnesení nenabylo řádně právní moci, a nemohlo tak dojít k včasnému vyplacení odměny žalobci, b) nevyvinul dostatečnou snahu a neučinil potřebné kroky pro odstranění jím způsobeného protiprávního stavu, a to až do zásahu asistentky soudce po více než devíti měsících a opakovaných písemných i telefonických urgencí ze strany žalobce. V důsledku takto vymezeného nesprávného úředního postupu vznikla žalobci majetková škoda a nemajetková újma. 4. Majetková škoda sestává z ušlého zisku za období od 11. 6. 2019 (den následující po posledním dni 30 denní lhůty k vyplacení odměny dle § 151 odst. 5 tr. řádu, počítané od 10. 5. 2019, tedy ode dne kdy by usnesení nabylo právní moci, kdyby MS [obec] nepochybil a zaslal usnesení vedle žalobce též MSZ [obec]) do 20. 2. 2020 (den, kdy žalobce obdržel odměnu na svůj bankovní účet), během níž nemohl žalobce s peněžními prostředky tvořícími odměnu nikterak disponovat, resp. období, kdy byla tato částka protiprávně zadržována, a nemohla se tak dostat do sféry žalobce. Zákonodárce pro takové případy protiprávního zadržování peněžních prostředků zakotvil do oblasti hmotného práva institut zákonných úroků z prodlení, které z hlediska své kompenzační povahy nahrazují věřiteli„ část utrpěné újmy (nejčastěji škody), která mu opožděnými platbami vzniká. V tomto smyslu jde o cenu peněz, které prodlévající dlužník protiprávně zadržuje, a tím znemožňuje věřiteli je využít (zhodnotit).“ (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s .1050/1051). Jinak řečeno, zákonné úroky z prodlení představují jakousi částečnou náhradu ušlého zisku. Analogicky se tedy ušlým ziskem, ve smyslu § 2952 o. z. rozumí peněžitá částka, jejíž minimální výše odpovídá právě zákonným úrokům z prodlení, nicméně fakticky může být (a logicky ve většině případů též i bude) daleko vyšší. Žalobce se však z důvodu celkového zjednodušení rozhodl požadovat z titulu ušlého zisku toliko náhradu škody v její minimální výši, vypočtené dle (analog.) § 1970 o. z. Žalobce tak požadoval náhradu majetkové škody ve výši 19 042,07 Kč, vypočtenou jako 9,75 % ročně z částky 279 704,53 Kč od 11. 6. 2019 do 20. 2. 2020. 5. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalobce v souladu s ustálenou judikaturou NSČR vycházel ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení a částky přiznávané za jednotku času řízení, s následným připočtením vlivu následujících skutečností. Řízení bylo zahájeno dne 21. 1. 2019, kdy MS [obec] došla žádost žalobce o přiznání odměny, a bylo ukončeno právní mocí usnesení dne 4. 2. 2020. Řízení tak celkem trvalo 1 rok a 14 dní. Řízení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce je v zásadě banální administrativní řízení, žalobci nelze stran vlivu na délku řízení nic vytknout. MS [obec] pochybil, když nezaslal usnesení řádně a včas MSZ [obec] a nevyvinul dostatečnou snahu a neučinil potřebné kroky pro odstranění jím způsobeného protiprávního stavu, a to až do zásahu asistentky soudce po více než devíti měsících a opakovaných písemných i telefonických urgencí ze strany žalobce. První dva měsíce, tedy období spadající do zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí dle § 151 odst. 3 tr. řádu, tedy dobu řízení, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, žalobce hodnotil částkou o polovinu nižší. Základní částka za jeden rok řízení činí 20 000 Kč, za jeden měsíc řízení tedy 1 667 Kč, přičemž první dva měsíce žalobce hodnotí částkou o polovinu sníženou. Celková částka za 1 rok a 14 dní tak činí 18 337 Kč. Tuto částku žalobce zvýšil o 20 %, jelikož věc byla banální, o dalších 20 %, jelikož žalobci nelze nic vytknout (spíše naopak), a konečně o dalších 20 %, jelikož věc byla projednávána v jednom stupni. Žalobce tak požadoval na náhradě nemajetkové újmy zaplatit částku 29 339 Kč. 6. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalovaného dne 15. 7. 2020, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 48 381,07 Kč. 7. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil podáním ze dne 15. 7. 2020, doručeným dne 16. 7. 2020, požadavky na zaplacení částky 21 358 Kč jako náhrady škody (úroků z prodlení) a částky 29 339 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklých v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. Žalovaný stanoviskem ze dne 14. 4. 2021 konstatoval, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je co do základu důvodný, neboť žalobci vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem MS [obec]. Na náhradě nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci byla za toto vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítnut s odůvodněním, že v těchto částech nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Po stručné rekapitulaci průběhu rozhodování o žádosti žalobce o přiznání odměny za obhajobu a náhrady hotových výdajů v posuzovaném řízení (v zásadě obdobně jako žalobce) žalovaný uvedl, že činí nesporným, že základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v předmětném případě dán, neboť ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu MS [obec]. Při posouzení míry oprávněnosti uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené předmětným nesprávným úředním postupem přistoupil žalovaný k mimosoudnímu odškodnění způsobené nemajetkové újmy nepeněžní