14 C 166/2020-166 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu 24.9.2020 domáhal po žalované zaplacení původní částky 400 000 Kč jako nemajetkové újmy, která mu vznikla z nezákonného rozhodnutí, tedy nezákonného trestního stíhání jeho osoby v řízení probíhajícím u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 15/2018. Uvedl k tomu, že usnesením [anonymizována čtyři slova], 2. odboru kriminální služby, 2. oddělením kriminální služby ze dne 7. 11. 2017, č. j. VP-165-124/TČ-2017-820210 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro jednání kvalifikované jako zvlášť závažný zločin podvodu dle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce podal dne 8. 11. 2017 v zákonné lhůtě proti výše zmíněnému usnesení stížnost, kterou odůvodnil dne 29. 11. 2017. Usnesením ze dne 11. 1. 2018, č. j. 1 KZV 225/2017-22 státní zástupce Městského státního zastupitelství výše uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil a věc vrátil policejnímu orgánu, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Policejní orgán vojenské policie usnesením ze dne 15. 2. 2018, č. j. VP-165-152/TČ-2017-820210 rozhodl o zajištění nemovitého majetku (pozemků) ve společném jmění manželů [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] [jméno]., jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti. Pro výše uvedený skutek bylo usnesením [anonymizována čtyři slova], 2. odboru kriminální služby. 2. oddělením kriminální služby ze dne 19. 2. 2018, č. j.: VP -165-155/ 2017 -820210 opět zahájeno trestní stíhání žalobce pro shora uvedený skutek. Dne 27. 2. 2018 podal žalobce proti tomuto usnesení stížnost, kterou usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. 1 KZV 225/2017-76 státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze zamítl. Dne 29. 10. 2018 státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal podle § 176 odst. 1 trestního řádu obžalobu k Městskému soudu v Praze. Dne 1. 3. 2019 rozhodl Městský soud v Praze, pod č. j. 1 T 15/2018-538, jako soud nalézací, v trestní věci obžalovaných [celé jméno žalobce] a [právnická osoba] s.r.o., že jsou vinni ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, za což byl žalobce odsouzen podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dne 24. 9. 2019 vydal Vrchní soud v Praze rozsudek, č. j. 12 To 38/2019-585, kterým byl k odvolání žalobce a [právnická osoba] s.r.o. zrušen odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze a žalobce byl podle § 226 písm. b) trestního řádu v plném rozsahu zproštěn obžaloby. Nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 11. 2017 a ze dne 15. 2. 2018 vznikla žalobci nemajetková újma. Nezákonnost rozhodnutí pak byla prokázána rozsudkem Vrchního soudu v Praze, který zrušil odsuzující rozsudek a žalobce byl zproštěn obžaloby. Trestní stíhání žalobce trvalo 26 měsíců a negativně ovlivnilo jeho soukromý a osobní život. Trestní řízení pro něj bylo velkou psychickou zátěží, což bylo umocněno skutečností, že došlo k trestnímu stíhání dosud bezúhonné osoby, přičemž pro každou fyzickou osobu bez trestní minulosti je obvinění z trestné činnosti, i řízení samotné psychickou zátěží, která každého člověka poznamená. Žalobce musel pravidelně dojíždět do Prahy na výslechy a v pozdější fázi trestního řízení k hlavnímu líčení, kdy mu bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu. Během těchto dvou let žil žalobce v nejistotě, která se prohloubila v okamžiku, kdy byl za výše popsaný skutek neprávem odsouzen. V případě žalobce došlo k vydání zprošťujícího rozsudku pro důvod uvedený v § 226 písm. b) trestního řádu, tedy že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, hledisko způsobené nemajetkové újmy je v takovém případě nejintenzivnější. (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2200/2015). Nezákonné trestní stíhání mělo dopad také do profesní sféry žalobce. V důsledku zahájení trestního stíhání žalobce bylo zahájeno pod stejnou spisovou značkou trestní stíhání právnické osoby, [právnická osoba] s.r.o., jejímž jediným jednatelem byl [celé jméno žalobce] [právnická osoba] byla podezřelá, že v jejím zájmu byl jednáním jejího jediného statutárního zástupce spáchán trestný čin. Žalobce nebyl oprávněn za právnickou osobu jednat a nebyl ani oprávněn k určení jiné osoby, která by mohla právnickou osobu zastupovat, neboť to vylučoval potencionální konflikt zájmů obviněné právnické osoby a obviněného [celé jméno žalobce]. Proto byl [právnická osoba] s.r.o. soudem ustanoven opatrovník. Žalobce byl z těchto důvodů nucen odstoupit z funkce jednatele společnosti [právnická osoba] písemným oznámením dne 7. 5. 2018 a valná hromada schválila jako okamžik zániku funkce den 23. 5. 2018. Žalobce vzhledem k uvedenému nemohl vykonávat funkci jednatele, přičemž žalobce byl jednatelem [právnická osoba] s.r.o. již od jejího vzniku a zejména nemohl jednat za společnost v trestním řízení. Žalobce žil také ve strachu, že v případě jeho odsouzení, nebude moci vykonávat funkci jednatele, neboť by již nebyl bezúhonný ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Přitom je třeba říci, že žalobce nebyl jednatelem pouze ve [právnická osoba] s.r.o., ale také je jednatelem ve [právnická osoba] s.r.o. Trestní stíhání žalobce zasáhlo také do jeho vlastnického práva, neboť v trestním řízení došlo k zajištění nemovitého majetku ve společném jmění manželů [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] [jméno]. Zajištěn byl také pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti 113 m2, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení. Právě v tomto domě žalobce bydlí a žije se svou rodinou. Byly tedy splněny zákonné podmínky a navrhovatel má podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce zároveň splnil podmínku stanovenou v ust. § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, kdy pro uplatnění nároku na náhradu škody u soudu je podmínkou nárok nejprve uplatnit u příslušného úřadu, a až po marném uplynutí lhůty šesti měsíců je možné se se svými nároky obrátit na soud. Dne 21. února 2020 uplatnil žalobce u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu nemajetkové újmy, která byla Ministerstvu spravedlnosti týž den doručena do datové schránky. Dne 22. srpna 2020 tedy uplynula šestiměsíční lhůta, ve které se Ministerstvo spravedlnosti mělo nárokem zabývat. Žalobce tak žádá o náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč. Při stanovení výše nemajetkové újmy žalobce postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého výše přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Žalobce proto při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 30 Cdo 743/201, ve kterém soud žalobci přiznal částku 400 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím - nezákonným vedením trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby. Žalobce byl shledán vinným pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let, a dále mu byla uložena povinnost nahradit poškozené pojišťovně škodu ve výši 789.351,00 Kč. K odvolání obžalovaného pak byl odsuzující rozsudek zrušen a žalobce byl v plném rozsahu zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu Trestní stíhání žalobce trvalo tři roky a mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce, zejména v oblasti jeho profesní i občanské cti. Ačkoliv trestní stíhání trvalo od 7. 11. 2017 do 24. 9. 2017, tedy kratší dobu než v uvedeném případě, je třeba u žalobce přihlédnout k závažnější povaze trestní věci, neboť byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin s trestní sazbou pět až deset let. 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 21. 2. 2020 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu nemajetkové újmy. K projednání žádosti žalobce došlo dne 1. 3. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 65 000 Kč. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011, dle něhož za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy lze považovat povahu trestní věci, délku trestního stíhání a následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Žalobce byl stíhán pro trestný čin podvod dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., za nějž mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce trvání 5 - 10 let. Trestní stíhání trvalo 26 měsíců, 1x bylo rozhodováno u soudu I. stupně, 1x u soudu odvolacího. Žalovaná