15 C 180/2021-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou, která byla doručena zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby soud určil, že výpověď z nájmu prostor sloužících k podnikání je neoprávněná. Svoji žalobu založil žalobce na tvrzení, že žalovaný vykonává na základě [číslo] Sb. o hlavním městě [obec] a statutu hlavního města Prahy vlastnické právo k domu [adresa] stojící v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], kde se nachází nebytový prostor [číslo] o rozloze 39 m2. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou mezi žalovaným a [právnická osoba] [jméno] [jméno], Club de Prague, jako nájemcem na provozování činnosti spočívající v prodeji pečiva. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] kdy nájem provozovny prodejny pečiva přešel na společnost [právnická osoba] Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] kde se upravovala výše nájemného, stejně tak i v dodatku [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o koupi části závodu. Součástí kupované části byla i nájemní smlouva na uvedený nebytový prostor. Dne [datum] byl uzavřen mezi současným žalobcem a žalovaným dodatek [číslo] to právě k původní nájemní smlouvě ze dne [datum]. Předmětným dodatkem [číslo] bylo stvrzeno, že na žalobce přešla práva a povinnosti z nájemní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] byla do datové schránky žalobce doručena výpověď z nebytového prostoru, proti té byly dne [datum] podány námitky. Dne [datum] sděluje žalovaný jako pronajímatel, že na podané výpovědi trvá. Dále odkázal žalobce na ustanovení § 2314 odst. 3 NOZ s tím, že nedošlo ke zpětvzetí podané výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání. Žalobce se pozastavuje nad zněním usnesení rady Městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne [datum], bod III., kde je uvedeno, že došlo k podání výpovědi k žádosti nájemce, což není pravda, žalobce žádal pouze o změnu užívání pronajatých prostor. Žalobce uvádí, že projednání dané výpovědi nesplňuje formální náležitosti. Dále namítá, že žalovaný měl 6 ti měsíční výpovědní dobu dle ustanovení § 2312 NOZ, neboť nájem byl sjednán na dobu neurčitou a žalobce nebyl srozuměn s tím, že by mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla sjednána kratší lhůta. Žalobce totiž neobdržel celkové znění původní smlouvy, pouze dodatek [číslo]. Celé znění smlouvy si žalobce musel opatřit až poté, co obdržel výpověď. I pakliže by žalovaný dodržel 6 ti měsíční výpovědní lhůtu, výpověď by byla nezákonná, pronajímatel může dát výpověď bez uvedených důvodů, avšak nikoliv v tomto případě, neboť žalovaný je samosprávným orgánem, který spravuje a hospodaří s prostředky územní samosprávy. Jeho rozhodnutí musí mít racionální důvod, musí být nějak odůvodněné, aby tím bylo zabráněno svévoli v hospodaření s veřejnými prostředky. Ze zápisu ze zasedání rady žalovaného nic takového přímo nevyplývá a nic takového není v samotném usnesení. Výpověď nesmí být diskriminační, nesmí znevýhodňovat některé subjekty na úkor jiných. Z veřejně dostupných zdrojů však nějak nevyplývá, že by žalovaný podával nějaké hromadné výpovědi bez udání důvodů. Žalobce převzal v dobré víře prostory, tyto zrekonstruoval a rozšířil stávající sortiment původního nájemce. Pronajímaný prostor byl značně poškozený a investice činily 1,5 miliónů korun. Prostor neodpovídal hygienickým podmínkám, byl v zanedbaném stavu, a to přestože v něm původně bylo provozováno bistro. Žalobce toto všechno dal do pořádku, místo toho, aby žalovaný poděkoval, po provedené rekonstrukci s ním ukončil nájemní vztah. Odkázal na ustanovení § 2205 NOZ, kdy žalovaný jako pronajímatel je povinen udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit k užívání, pro kterou byla pronajata. Taková povinnost se proto od tohoto subjektu očekává jako první. V takovém stavu, v jakém žalobce předmětný nebytový prostor převzal, však byly porušeny veškeré hygienické normy. Je zvláštní, že toto žalovanému v minulosti nevadilo, od předcházejícího nájemce v klidu přijímal nájemné a výpověď neukončil. Žalobce, který napravil chybu žalovaného, daný prostor uvedl do stavu, kdy je čistý, moderní a splňuje všechny hygienické požadavky. Očekává, že v daném prostoru bude moci podnikat a přitom řádně platí nájem. Po skončení krizových opatření v souvislosti s Covidem 19, místo toho, aby začal podnikat a začala se mu vracet investice do daného prostoru, dostane od žalovaného výpověď. Taková časová souslednost daných kroků vede žalobce k úvaze, že někdo má evidentně eminentní zájem o nově zrekonstruované nebytové prostory v lukrativní části [obec], ve kterých lze provozovat podnikání související s gastronomií a bylo by potřeba žalobci předmětnou výpověď dát. Dále žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že si je vědoma, že a priori nelze a nemá být sankcionován výkon práva, který je bezesporu představován výpovědí z nájemního vztahu, nicméně je nesporné, že za určitých okolností může být i výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je přesvědčena, že právě s ohledem na veškeré velmi specifické okolnosti projednávané věci, se žalovaná podáním výpovědi bez udání důvodu dostala do zjevného rozporu s dobrými mravy. Právě s ohledem na skutečnost, že se jedná o městskou část statutárního města, kdy se nejedná o právnickou osobu per se, nicméně se jedná o nositele určitých atributů územní samosprávy a přeneseně i právního státu. Základními atributy demokratického právního státu pak bezesporu jsou ochrana práv subjektů nabytých v dobré víře předvídatelnost jeho jednání, slušnost a vstřícnost. Pokud žalovaná jednala ve vztahu k jí svěřenému majetku s péčí řádného hospodáře, musela si být vědoma toho, že prostory jsou v naprosto nevyhovujícím stavu a je zapotřebí jejich rekonstrukce. Pokud měla žalovaná v úmyslu nepokračovat ve smluvním vztahu s žalobkyní, jakožto právní nástupkyní společnosti [právnická osoba] právě s ohledem na výše nastíněné zvýšené požadavky na ni, jakožto na reprezentantku veřejné moci, bylo by v souladu s takovými zásadami, kdyby žalobkyně sdělila, že nemá zájem na tom, aby žalobkyně prováděla rekonstrukci předmětných prostor. Žalobkyně úpravy započala, a žalovaná yto mlčky akceptovala, ničeho nesdělovala. Žalobkyně si je vědoma, že si od žalované měla zajistit písemný souhlas s prováděním prací nebo měla žalovanou přimět, aby rekonstrukci provedla ona, nicméně s ohledem na dlouhotrvající předchozí nájemní vztah od začátku roku 2011, byla v dobré víře, že jí nájemní vztah s žalovanou bude trvat déle než 6 měsíců. Do současné doby žalobkyně nechápe, z jakého důvodu byl nájemní vztah vypovězen. O prazvláštním postupu žalované, který nutně v žalobkyni vyvolává celou řadu otázek, svědčí právě to, že výpověď smluvního vztahu byla učiněna bez jakékoli přechozí výtky, či komunikace v obdobném smyslu. Má-li být ve zdejším státě prohlubována důvěra subjektů v instituce, musí tyto respektovat nejen doslovnou dikci právních předpisů, nýbrž by skutečně dle názoru žalobkyně měly projevovat snahu o materiální právní stát a nikoliv pouze formální, kdyby v právních vztazích měly jednat v souladu se zásadami slušnosti, předvídatelnosti jejich jednání apod. Navíc je iluzorní bez dalšího přijímat tvrzení, že v soukromoprávní rovině se zcela vytrácí vrchnostenský vztah mezi státem, městy na jedné straně a soukromými subjekty na straně druhé. Odkázala na ustanovení § 433 NOZ, kde je zakotvena ochrana slabší smluvní strany, které klade vyšší nároky na podnikatele, kdy tato pravidla lze zcela jistě aplikovat i na vztah žalované a žalobkyně. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalovaná žádné vlastnické právo k nemovitosti [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] nevykonává, je jí právě svěřena správa nemovitosti. [jméno] [příjmení] části [obec a číslo] souhlasila s podáním předmětné výpovědi z nájmu nebytových prostor usnesením [číslo] ze dne [datum], nikoliv 07 z téhož dne. [příjmení] usnesením rada Městské části [obec a číslo] současně nesouhlasila s dodatečnou změnou účelu nájmu předmětných nebytových prostor, o kterou žádala žalobkyně, žádost žalobkyně tak byla projednána zákonným způsobem a zákonným způsobem bylo o této žádosti rozhodnuto. Nadpis v předmětném usnesení nemá na schválené usnesení žádný vliv k projednání dané výpovědi v orgánech žalované, formální náležitosti splňuje. Odkázala na ustanovení § 2312 NOZ, které je ustanovením dispozitivním, smluvní strany si mohou ujednat délku výpovědní doby, v tomto případě s původním nájemcem byla sjednána v souladu se zákonem tříměsíční výpovědní doba. Pokud žalobkyně tvrdí, že nebyla srozuměna s tím, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla sjednána kratší výpovědní doba, toto nemá na délku výpovědní doby vliv. Žalovaná se naopak podivuje nad tím, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o koupi části závodu s předchozím nájemcem neobstarala znění smluv, které měly být předmětem koupi části závoru, jedná se o pochybení žalobkyně, nikoliv o pochybení žalované. Není pravda, že žalovaná nemůže dát výpověď bez uvedení důvodu a že žalovaná výpovědní důvod musí mít, jak uvádí žalobkyně, k tomu odkazuje na ustanovení § 2231 odst. 2 NOZ, které