15 C 38/2021-352 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání na základě sdělení obvinění policejním orgánem Policie České republiky tehdejšího úřadu vyšetřování hlavního města Prahy trestního č. spisu MVV [číslo] ze dne [datum], a to pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Žalobce byl stíhán jako uprchlý ve smyslu § 302 odst. 1 trestního řádu. Následně byl na území České republiky stíhán vazebně. Dne [datum] policejní orgán rozhodl o zahájení trestního stíhání žalobce, protože však žalobce již v průběhu června roku 1998 opustil území ČR, odcestoval do Čínské lidové republiky, kde se jej českým orgánům činným v trestním řízení nepodařilo kontaktovat, bylo jeho trestní stíhání zahájeno a vedeno v režimu proti uprchlému podle § 302 trestního řádu. Dne [datum] byla podána obžaloba, dne [datum] soud uznal žalobce vinným v plném rozsahu obžaloby, byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 let a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Dne [datum] rozhodl k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze shodně jako v prvním rozsudku. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze dne [datum rozhodnutí] pod sp.zn. [spisová značka] opět rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze dne [datum] opět žalobce uznal vinným ze spáchání trestného činu a opět mu byl uložený trest odnětí svobody ve výměře 12 let a vyhoštění na neurčito. Vrchní soud v Praze usnesením sp.zn. [spisová značka] potom rozhodl o zamítnutí odvolání žalobce podle § 256 trestního řádu. Žalobce po celou dobu trestního řízení pobýval na území [anonymizováno] lidové republiky a ani obhájci ani orgánům činným v trestním řízení se jej nepodařilo kontaktovat, dne [datum] byl vydán postupem podle § 376 trestního řádu zatýkací rozkaz. Žalobce byl [datum] zadržen na území Japonského císařství a dne [datum] byl převezen do České republiky, kde byl dodán k výkonu trestu odnětí svobody. Ten vykonával ve vazební věznici Praha – Pankrác a potom ve věznici Mírov. Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl v neveřejném zasedání o postupu dle § 306a odst. 2 trestního řádu tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Žalobce strávil ve výkonu trestu celkem 41 dní. Dne [datum] byl vzat do vazby podle § 67 písm. a) TŘ. Dne [datum] Městský soud v Praze žalobce obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce, zároveň tak propustil žalobce ve vazbě. Žalobce strávil ve vazbě 140 dní. Žalobce setrval v České republice až do [datum], kdy usnesením Vrchního soudu v Praze vydaným pod sp.zn. [spisová značka] postupem podle § 256 trestního řádu došlo k rozhodnutí o zamítnutí odvolání státní zástupkyně a zprošťující rozsudek nabyl právní moci. Žalobce odcestoval zpět [anonymizována dvě slova] lidové republiky dne [datum]. Vzhledem k tomu, že vůči žalobci nebylo vydáno pravomocné odsuzující rozhodnutí, je nutné hledět na postup orgánů činných v trestním řízení jako na nezákonné rozhodnutí podle § 7 a 8 zákona 82/98 Sb. Žalobce potom v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím požaduje náhradu škody za nezákonné rozhodnutí spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení, a to jednak obhájci [titul]. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a [titul] [příjmení] [příjmení]. Právo na obhajobu ve své formální stránce umožňuje obviněnému využít služeb více než jednoho obhájce, což žalobce učinil. Problematice náhrady nákladů se zabýval i Nejvyšší soud, ten dospěl k závěru, že pokud trestní řízení neskončilo odsuzujícím rozsudkem, jsou náklady na obhajobu více než jedním obhájcem vynaloženy v zásadě účelně. Výjimku tvoří písemné úkony, protože se jedná o úkony obsahově totožné. Žalobce zaplatil [titul]. JUDr. [příjmení], Ph.D. částku [částka] včetně DPH a [titul]. [příjmení] částku [částka] včetně DPH. Žalobce však požaduje nárok na poskytnuté právní služby ze strany [titul]. [příjmení] ve výši [částka] včetně DPH, a to podle vyhlášky 177/96 Sb., a vůči [titul]. [příjmení] potom ve výši [částka] včetně DPH, taktéž podle vyhlášky 177/96 Sb. Celkem tak žalobce požaduje na základní náhradě nákladů vynaložených na obhajobu částku [částka]. V souladu s ustanovením § 12 odst. 1 vyhlášky číslo 177/96 Sb. žalobce poukazuje na to, že se jednalo o úkony právní služby mimořádně obtížné ve smyslu vyhlášky, a to vzhledem ke skutečnosti, že k provedení obhajoby bylo třeba využít cizího jazyka, neboť žalobce hovoří pouze čínsky, a pro efektivní výkon musel obhájce spolupracovat s advokátem, který ovládá čínský jazyk. Rovněž je nutné poukázat na specifičnost dané věci, ve které se konalo hlavní líčení po 20 letech od spáchání činu, a kvalita trestního spisu, který byl v trestní věci k dispozici, neodpovídala dnešním standardům, kladeným na úroveň jeho obsahu. Soud i obhajoba tak čelily náročnému úkolu, kdy musely zpětně rekonstruovat, jakým způsobem bylo vyšetřování v dané věci vlastně vedeno. Z tohoto důvodu požaduje zvýšit náklady vynaložené na obhajobu na trojnásobek, na částku [částka]. 2. Žalobce také požadoval náhradu za nájemné za dobu mezi [datum] až [datum] v celkové výši [částka], kdy však na jednání soudu dne [datum] vzal žalobce tento požadavek zpět a soud řízení zastavil pod výrokem I. rozsudku. 3. Žalobce požadoval zaplacení ubytování ve dnech [datum] až [datum] v hotelu [anonymizováno] ve výši [částka], kdy tento požadavek byl ze strany žalované plně uznán, byl také zaplacen, z tohoto důvodu došlo taktéž k zpětvzetí žaloby a řízení o této částce bylo zastaveno. 4. Žalobce požadoval proplatit zpáteční cestu do [anonymizováno] - letenku v celkové výši [částka] s tím, že i tato částka byla ze strany žalované v rámci předžalobního projednání nároku plně uznána a zaplacena, z tohoto důvodu taktéž došlo k částečnému zpětvzetí a dále zastavení řízení. 5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] tak soud řízení z důvodu částečného zpětvzetí řízení, co do částky [částka], zastavil. 6. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, když došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, došlo také k nezákonnému vzetí do vazby a výkonu trestu a tímto bylo významným způsobem zasaženo do osobnostní integrity žalobce, zejména do roviny morální, zdravotní, rodinné a pracovně ekonomické sféry žalobce. K zásahu do morální sféry žalobce uvedl, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, jakož i navazujícího řízení, byl předmětem trestního řízení ve zcela cizí zemi, neuměl se dorozumět, nechápal její kulturní a společenské zvyklosti, počínaje v to i způsob fungování justičního systému. Následně zcela ztratil důvěru v nezaujatost Policie ČR, měl pocit, že policie nehledá pravdu, ale chce najít za každou cenu nějakého viníka. I s vědomím řízení proti uprchlému bylo obrovským zásahem do morální sféry žalobce samotné odsouzení, ke kterému z povahy věci došlo v jeho nepřítomnosti. Žalobce ztratil důvěru v samotné české soudnictví, kdy mu velice malou satisfakcí byl konečný zprošťující rozsudek bez mála po 18 letech původního odsouzení. U žalobce došlo k narušení jeho postoje k principu právní jistoty, strávil 41 dní ve výkonu trestu odnětí svobody, 140 dní ve vazbě, a to přesto, že svou vinu ihned po sdělení odmítal. Na vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce se rovněž projevilo celkem 145 dní ve výkonu vyhošťovací vazby na území Japonska. Jakkoliv je žalobci známo, že rozhodnutí o vzetí do vazby v Japonsku bylo věcí japonských úřadů, nepodléhá režimu ustanovení zákona 82/98 Sb., došlo k tomuto zadržení na základě zatykače vydaného Českou republikou. Už samotná skutečnost, že proti žalobci bylo vedeno řízení pro jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, za něj žalobce hrozil až výjimečný trest, v jeho osobnostní sféře zanechal obrovský dopad. Tento trestný čin je od pradávna vnímán jako nejzávažnější trestný čin, kterého se člověk mohl dopustit. [příjmení] újmu představovalo taktéž umístění ve vězni [obec] – [příjmení], jakož i ve věznici Mírov, kde dohromady strávil 181 dní. Po jeho zadržení v Japonsku se dostal do cizího prostředí, kde nikoho neznal, cítil se ohrožen už jen pro svou národnost a řeč, nemožnost komunikovat, s kýmkoliv se dorozumět vyvolávala v žalobci samé pocity odloučení a osamění, které jsou zcela pochopitelné, vezmeme-li v potaz přirozenou potřebu člověka komunikovat. Žalobce nemohl rozumět lidem kolem sebe, nerozuměl ani některým situacím, cítil se v neustálé nejistotě. Řízení bylo medializováno, trpěl silnými pocity beznaděje, veškeré tyto psychické tlaky v něm způsobily stavy deprese a úzkosti. Byl odloučen od svých blízkých, s pocitem nejistoty