19 C 88/2021-60 — Obvodní soud pro Prahu 2

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem žaloby bylo zaplacení v záhlaví uvedené částky představující nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, jež měla žalobci vzniknout v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním, v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] obžaloby zproštěn. Žalobce si v souvislosti se zahájením trestního stíhání zvolil obhájce [jméno] [příjmení], který ve věci vykonal úkony právní služby, které žalobce přesně specifikoval ve svém žalobním návrhu, za což žalobce právnímu zástupci uhradil celkem částku ve výši 5 225 Kč. Na základě prokázaných a mezi účastníky řízení nesporných skutečností (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává, činí v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání na základě záznamu Policie České republiky o sdělení podezření ze dne [datum] pro trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zproštěn návrhu na potrestání podle § 226 písm. a) trestního řádu. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum], přičemž žalovaný konstatoval, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7, § 8 zákona č. 82/1198 Sb. a žalobci na náhradě škody představující vynaložené náklady na obhajobu zaplatil částku ve výši 2 601,50 Kč, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení stran částky 2 601,50 Kč zastaveno podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 2 623,50 Kč. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně: podle ust. § 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. V souladu se soudní judikaturou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovaným plně reflektovanou a mezi účastníky řízení tedy o tomto nebylo sporu), má žalobce v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nárok na náhradu škody podle ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., představující v tomto případě vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V posuzovaném případě se tak stalo v souvislosti se sdělením podezření, kdy tento záznam o sdělení podezření byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum] zrušen, neboť žalobce byl zproštěn návrhu na potrestání podle § 226 písm. a) trestního řádu. Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona pak náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Soud se proto zabýval jednotlivými úkony právní služby, které nebyly žalovaným mimosoudně vypořádány, a které tak žalovaný učinil jako sporné. Žalobci z tohoto titulu náleží náhrada škody za úkon právní služby – účast na prověrce na místě samém dne [datum], neboť obsahem trestního spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce se tohoto dne účastnil prověrky na místě samém – [obec], za účelem zjištění rozhodných skutečností pro řízení tj. zda svědkyně mohla ze svého okna vidět osobu žalobce před domem, jakožto osobu podezřelou ze spáchání přečinu. Soud nesouhlasí s argumentací žalovaného, že se nejednalo o náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, neboť z prověrky je zřejmé, že tato měla vést ke zjištění skutkového stavu věci (zda mohl žalobce spáchat přečin, pro který byl stíhán) a tedy ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Tento úkon proto soud shledal jako opodstatněný v souladu s ust. § 11 odst. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb., s přináležejícím režijním paušálem ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dvě započaté půlhodiny v souvislosti s cestou z [obec] na místo konané prověrky – [obec] a zpět) a z cestovného ve výši 118 Kč podle ustanovení § 4 písm. c) a ustanovení § 1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb. (na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. celkem 20 km, při spotřebě 5,4 l nafty /100 km, opotřebení vozidla 4,10 Kč km a ceně nafty 33,60 [spisová značka] km). Naopak soud neshledal jako opodstatněný úkon právní služby v podobě sdělení ze dne [datum], neboť z obsahu spisu bylo zjištěno, že se jednalo toliko o písemné sdělení žalobce prostřednictvím právního zástupce, mediační a probační službě, že se nebude účastnit konzultace. Nejedná se tak o úkon právní služby směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí. Nad to tento úkon právní nelze podřadit pod žádný z úkonů specifikovaných v § 11 citované vyhlášky. V této souvislosti soud připomíná, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11). Ani úkon právní služby v podobě účasti na hlavním líčení ze dne [datum] soud neshledal jako důvodný, neboť z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jednalo toliko o vyhlášení rozsudku, kdy za tento úkon právní služby náleží odměna ve výši ½ mimosmluvní sazby podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) citované vyhlášky, přičemž v tomto rozsahu žalovaný tento úkon právní služby mimosoudně vypořádal. Soud proto žalobci přiznal za úkon právní služby ze dne [datum] částku ve výši 1 310,78 Kč sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 500 Kč, režijního paušálu ve výši 300 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč, cestovného ve výši 118 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 192,78 Kč, výrokem I. rozsudku. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona, neboť žalobce svůj nárok předběžně u žalovaného uplatnil dne [datum] a v souladu s citovaným ustanovením byl povinen nároky, které mimosoudně uzná, uhradit poškozenému ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku. Jelikož tak učinil až dne [datum], dostal se za dobu od [datum] do [datum] s úhradou mimosoudně přiznané částky ve výši 2 601,50 Kč, do prodlení. U soudem přiznané částky ve výši 1310,78 Kč žalobci náleží úrok z prodlení podle ust. § 15 odst. 2 zákona, neboť až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro projednání předběžně uplatněného nároku poškozeným, se žalovaný může dostat do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., kterým se urču