20 C 181/2011-534 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se na žalované původně domáhal zaplacení částky 500 000 000 Kč s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Tato částka představuje finanční zadostiučinění v částce 150 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 10/2004 (dále též jen„ posuzované řízení“), dále finanční zadostiučinění v částce 200 000 000 Kč za nemajetkovou újmu podle zákona způsobenou za samotné celkové trestní stíhání žalobce v rámci posuzovaného řízení a dále finanční zadostiučinění v částce 150 000 000 Kč za nemajetkovou újmu podle zákona způsobenou v souvislosti s rozhodnutím o vzetí žalobce do vazby v rámci posuzovaného řízení. Žalobce uvedl, že dne 10. 3. 2000 byl nezákonně zadržen [anonymizována čtyři slova] bez souhlasu státního zástupce na hraničním přechodu [obec] při návratu z dovolené ze Slovenské republiky do České republiky po cca 8 hodinách mu bylo policií České republiky Krajským úřadem vyšetřování v Ústí nad Labem ČVS:KVSV -246/20- sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1,4 trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a následně byl vzat i do vazby, která trvala do 25. 4. 2001. Až Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 458/2000 ze dne 30. 11. 2000 rozhodl o její protiústavnosti. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 50 T 10/2004 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 6 To 17/2010 byl žalobce zproštěn obžaloby a zároveň bylo vysloveno specifickým způsobem odpovídající povaze řízení, ve kterém byla tato rozhodnutí vydána, porušení práva, když byl žalobce zproštěn obžaloby, ale není pochyb, že toto vyslovení porušení práva není možné považovat za dostačující i vzhledem k hloubce zásahu do práv žalobce a všech sfér života žalobce. Požadavek na zadostiučinění v penězích je tak zcela namístě. Žalobce dále poukázal na to, že do roku 2000 byl v severních Čechách celostátně známým podnikatelem v oblasti [anonymizována čtyři slova] jakožto i společensky angažovanou osobou. V 90. letech byl kromě funkce předsedy představenstva [právnická osoba] také předsedou představenstva [právnická osoba], se sídlem v [obec], předsedou představenstva [právnická osoba], a. s., [obec], dále předsedou představenstva [právnická osoba], a.s. v [obec], předsedou představenstva [právnická osoba], a.s., [obec], jednatelem [právnická osoba], s. r.o. se sídlem v [obec], členem [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení] v [obec], jakož i členem řady dalších komisí a orgánů, byl odborně a publikačně činný v oblasti [anonymizována dvě slova] atd. Jeho celostátní známost umocnil i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [země] [anonymizována dvě slova] [částka]. Nezákonným zatčením žalobce, rovněž nezákonným sdělením obvinění bylo jeho jméno na základě informací policie spojováno sdělovacími prostředky s údajným vytunelováním [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ve spojení s trestním stíháním žalobce byl na základě sice nepravdivých, ale účelově vykonstruovaných informací policie a státního zastupitelství veřejně označován za tuneláře sdělovacími prostředky osočován, dehonestován a označován za podvodníka apod. Žalobce byl de facto absolutně vyřazen ze všech oblastí života, téměř byly zničeny jeho veškeré vztahy a vazby do té doby pro jeho odborné znalosti, schopnosti a dovednosti vyhledávaného a po všech stránkách úspěšného člověka, který se nezákonnými postupy orgánů činných v trestním řízení ocitl na okraji společnosti, byl vystaven lidskému zostuzení, ponížení, urážkám a opovržení. Téměř 14měsíční koluzní vazba žalobce absolutně odstavila od okolního světa, totálně mu znemožnila řídit a řešit veškeré do té doby i zcela běžné záležitosti. Následovalo další více než 10leté období až do vynesení zprošťujícího rozsudku, resp. rozsudku odvolacího soudu z 24. 11. 2010, kdy sice právně došlo k ukončení kauzy, avšak stát pro očištění jména žalobce nic neudělal ani to, aby se za nezákonné konání svých úředníků a za způsobené následky žalobci omluvil a jeho osobu očistil. U žalobce v důsledku vazby nastala řada následků a nevratných událostí a stavů, např. došlo nedobrovolně k ukončení jeho činnosti jednatele [právnická osoba], s. r. o., neboť společníci se obávali negativního pohledu na tuto obchodní společnost. Taktéž byla ukončena jeho činnost ve [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení] v [obec] atd. Po návratu z vazby se žalobce musel plně věnovat ochraně svého jména i života proti nezákonnému trestnímu stíhání a nařčení. V důsledku trestního stíhání byl vyřazen z možnosti podnikání jak např. v privatizačních, tak i dalších podnikatelských projektech, byl i nedůvěryhodný jako potenciální společník a partner pro podnikání, nebyl ze stejného důvodu způsobilý se pro nedůvěryhodnost ucházet o místa ve státním sektoru, nemohl usilovat o posty ve finanční sféře, zcela ztratil trestním stíháním způsobilost uplatnit se ve veřejném a politickém životě této země i orgánech EU a jiné. Rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 2. 2. 2005 sp. zn. 02-409/2005 byla zamítnuta žádost žalobce o zapsání do seznamu advokátů ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) zákona o advokacii, neboť v důsledku trestního stíhání žalobce nebyl bezúhonný a nemohl tak vykonávat ani činnost advokáta. Byl vystaven vysokým stresům, psychickému nátlaku, jež zanechaly trvalý vliv na jeho zdravotním stavu. Útrapám a opovržením však byli vystaveni též jeho manželka, dvě dcery i rodiče. V důsledku trestního stíhání, opovržení veřejnosti, zásahů do soukromí, vyloučením ze společenského, podnikatelského i náležitého pracovního uplatnění, psychických útrap a jiné, podala jeho manželka návrh na rozvod a jejich manželství bylo v důsledku těchto skutečností rozvedeno a jeho rodinný život byl rozvrácen a zničen. Zároveň tak došlo k ukončení řady přátelství a komerčních a společenskopolitických vztahů a vazeb. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 23. 5. 2011 (dopisem ze dne 16. 5. 2011) u ní v souvislosti s posuzovaným řízením uplatnil nárok na náhradu škody v částce 500 000 000 Kč. Této žádosti bylo vyhověno co do částky 132 000 Kč a stanovisko k uplatněnému nároku na náhradu škody ze dne 21. 11. 2011 bylo žalobci zasláno. Celková délka posuzovaného řízení v době vyjádření žalované činila 11 let a necelých 9 měsíců. Dané řízení je jak po skutkové, tak i právní stránce složité. V postupu orgánů činných v trestním řízení nebyla shledána období nečinnosti. Zároveň bylo zjištěno, že se na celkové délce posuzovaného řízení částečně podíleli i jeho účastníci z řad obviněných, vesměs nedůvodným využíváním různých procesních prostředků směřujících proti jednotlivým orgánům činným v trestním řízení. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Po prostudování příslušného spisového materiálu, seznámení se s okolnostmi případu i s ohledem na relevantní judikaturu vnitrostátních soudů a Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ Soud“ nebo„ ESLP“) a zákonná kritéria dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva se v daném případě nejeví jako dostačující, a proto žalobci poskytla (již mimosoudně) na základě § 31 zákona náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 132 000Kč. Ve zbývající části žalovaná považuje nárok na náhradu škody za nedůvodný. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. V průběhu řízení žalovaná dále uvedla, že ohledně požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s rozhodnutím o vzetí žalobce do vazby a výkonem vazby v rámci posuzovaného řízení se žalobci dostalo již mimosoudního odškodnění v částce 512 400 Kč. Dále poukázala na to, že v podstatě totožný nárok, tentokráte však v částce 6 180 000 Kč žalobce uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobou ze dne 15. 5. 2013, ohledně které je vedeno řízení pod sp. zn. 23 C 111/2013. 4. Usnesením ze dne 4. 6. 2014, č.j. 181/2011-231 bylo řízení ohledně částky ve výši 132 000 Kč spolu se 7,75 % p.a. úrokem z prodlení od 24. 11. 2011 do zaplacení zastaveno s ohledem na to, že v průběhu řízení vzal žalobce žalobu v uvedeném rozsahu zpět. 5. Rozsudkem ze dne 17. 12. 2014, č.j. 20 C 181/2011-315, soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 524 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 2