20 C 35/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že od března roku 2011 je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec] v [katastrální uzemí] (dále jen„ bytová jednotka“), když žalovaný je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu [adresa], [obec], [část obce] a žalobce jakožto vlastník bytové jednotky je zároveň členem žalovaného. Žalovaný v rámci zajišťování správy domu zajišťuje pro žalobce mj. dodávky služeb ve smyslu ust. § 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) a měl by na tyto služby vybírat zálohy dle § 4 zákona č. 67/2013 Sb. a tyto následně rozúčtovat žalobci, jakož i dalším příjemcům služeb a předložit řádné vyúčtování dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb.. Žalovaný ovšem žalobci vyúčtování záloh za dodávky služeb dlouhodobě neposkytoval i přesto, že byl žalobcem k jeho předložení vyzýván (např. dopisem ze dne [datum]) a vyúčtování služeb byl povinen žalobci předložit nejpozději 4 měsíce od skončení zúčtovacího období. Žalovaná částka tak představuje pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení s předložením vyúčtování služeb za roky 2014 až 2018. Žalobce po žalovaném požaduje úhradu pokutu ve výši 81 700 Kč za nepředložené vyúčtování za rok 2014, za období od 2. 11. 2018 do 27. 1. 2021, tj. za 817 dnů, když výše smluvní pokuty činila 100 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2015. Dále úhradu pokuty ve výši 58 300 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2015, za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 583 dnů když výše smluvní pokuty činila 100 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2015. Dále úhradu pokuty ve výši 29 150 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2016, za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 583 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016. Dále úhradu pokuty ve výši 24 450 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2017, za období od 1. 5. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 489 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016 a dále úhradu pokuty ve výši 23 450 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2018, za období od 1. 5. 2019 do 12. 8. 2020, tj. za 469 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2020, žalovaný ovšem do dnešního dne ničeho neuhradil. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu č. j. EPR 21608/2021-6 ze dne 29. 1. 2021 podal žalovaný dne 21. 2. 2021 odpor, ve kterém nárok uplatněný žalobcem neuznal. Dále uvedl okolnosti vzniku společenstvím vlastníků jednotek, když dům [adresa], v k. ú. [část obce], [obec] byl výlučným vlastnictvím [jméno] [příjmení], po jejíž smrti byl v rámci dědického řízení rozdělen mezi manžela a dva syny, kdy zároveň došlo k naplnění podmínek § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (dále jen „ zákon o vlastnictví bytů“) a vzniku společenství vlastníků jednotek. Poměry společenství se s ohledem na příbuzenský poměr mezi vlastníky bytových jednotek řídily a nadále řídí stanovami ve smyslu § 9 odst. 10 zákona o vlastnictví bytů. A v souladu s § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů byla veškerá správa, včetně úhrad nákladů a oprav zajišťována většinovým vlastníkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ jednatel žalovaného“), který měl na své jméno uzavřeny smlouvy s dodavateli energií a zároveň ze svých finančních prostředků hradil náklady na opravu a úklid domu. V březnu roku 2011 byla jedna z bytových jednotek převedena do vlastnictví žalobce, který proti nastolenému stavu neměl námitek. Následně ovšem vznikl mezi žalobcem a jednatelem žalovaného spor o to, kdo bude nájemcem nebytové jednotky ve vlastnictví jednatele žalovaného, když žalobce navrhoval jemu známou osobu. V době vzniku tohoto sporu byl žalobce již 7 let vlastníkem bytové jednotky a nijak se nezajímal o skutečnost, že nehradí příspěvky do fondu oprav nebo zálohy na dodávky služeb. Žalovaný dále uvedl, že spor eskaloval do té míry, že žalobce zaslal jednateli výzvu k úhradě pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterou se domáhal částky převyšující 600 000 Kč. Přesto, že na dodávky služeb nehradil do té doby ničeho. Následně bylo jednatelem žalovaného, jakožto fyzickou osobou realizováno vyúčtování za roky 2016 až 2018, které bylo žalobcem odmítnuto, neboť se jedná o nárok společenství vlastníků jednotek, nikoliv fyzické osoby. Jednatel žalovaného poté zajistil zápis společenstvím vlastníků jednotek do obchodního rejstříku a odeslal za něj též žalobci vyúčtování služeb. Žalovanému není známo, jak by měl žalobci vyúčtovat zálohy za dodávky služeb, když žalobce nikdy ničeho neuhradil, o úhradu služeb se sám nezajímal. Zároveň žalovaný uvádí, že žalobci se v roce 2016 či 2017 narodil potomek a změnu počtu osob v domácnosti se žalobce nenamáhal žalovanému oznámit. Žalovaný uzavřel, že žalobci nárok na poskytnutí vyúčtování nesvědčí, neboť nerealizoval žádné platby a žaloba je z tohoto hlediska nemravná a projevem zneužití práva a jako taková má být zamítnuta. 3. Žalobce v replice ze dne 14. 4. 2021 uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření nesporuje skutková tvrzení, že vyúčtování za roky 2014 a 2015 nebyla žalobci do dnešního dne doručena. Zároveň žalovaný ani nesporuje tvrzení, že vyúčtování za roky 2016 až 2019 bylo žalovanému doručeno, avšak opožděně. Žalobce dále uvedl, že poskytovatel služeb tj. žalovaný má povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby bez ohledu na to, zda byly hrazeny či vůbec stanoveny zálohy na dodávky služeb. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že poskytovatel služeb je povinen vyhotovovat vyúčtování a doručovat je příjemci služeb jen v případě, že příjemce hradil v daném období zálohy. Žalobce se ve svém podání dále vyjádřil k údajné nemravnosti žaloby, když uvedl, že jednatele žalovaného upozornil na skutečnost, že nejpozději poté co nabyl do vlastnictví bytovou jednotku, došlo ke vzniku společenství vlastníků jednotek a že správa domu má být vykonávána právě společenstvím. Žalobce se tedy o dění a správu domu zajímal, když zaslal jednateli žalovaného email s návrhem stanov, neustále ovšem narážel na nečinnost ze strany jednatele žalovaného, který uvedl skutečný stav do souladu se stavem právním až v roce 2020, kdy došlo k zápisu žalovaného do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Správa domu však nedoznala změn, když dosud nedošlo ke svolání ustavující schůze shromáždění vlastníků ani dosud nebyla stanovena výše příspěvků na správu doma a záloh na dodávky služeb. 4. Na jednání soudu dne 19. 5. 2021 a dne 21. 6. 2021 žalovaný uvedl, že nesporuje výši žalovaných částek ani délku doby, za kterou jsou jednotlivé nároky požadovány. Žalovaný zopakoval, že žaloba představuje zneužití práva, když žalobce věděl kým je prováděna správa domu, což potvrdil v kupní smlouvě. Dále žalobce ani neoznámil změnu počtu osob v domácnosti a vyúčtování tak nebylo možné provést z důvodů na straně žalobce. Žaloba pak představuje zneužití práva a jako taková má být zamítnuta, neboť nárok uplatněný žalobcem je šikanózní, když penalizuje žalovaného, který realizoval z dobré vůle úhradu služeb za žalobce. Žalovaný pak poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020, když navrhnul výši žalobcem uplatněného nároku žalobce moderovat. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo5014/2009, ve kterém se soud zabýval výkladem zneužití práva. Žalovaný dále navrhnul moderovat výši nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. 5. Podáním doručeným soudu dne 20. 5. 2021 vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 29 150 Kč, požadovanou jako pokutu za vyúčtování za rok 2015 za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. 583 dnů, když uvedl, že denní výše pokuty není 100 Kč ale 50 Kč, a nadále trvá na úhradě částky za shora uvedené období ve výši 29 150 Kč. Žalovaný se se zpětvzetím vyslovil souhlas na jednání dne 21. 6. 2021, soud proto postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř. (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil. 6. Z oznámení o započtení pohledávek ze dne 17. 9. 2020 zaslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce započetl pohledávky žalovaného představované vyúčtováním za roky 2017, 2018 a 2019 ve výši 44 574,21 Kč oproti částce 628 300 Kč, požadované jako pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Žalobce pak po započtení trvá na úhradě částky 583 725,79 Kč. 7. Z výpisu z obchodního rejstříku [název žalované] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 10. 7. 2020 a jednatelem žalovaného je [ano