20 C 36/2017-639 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se na žalované původně domáhala zaplacení celkové částky 4 580 798 Kč s úrokem z prodlení od 3. 3. 2017 do zaplacení s tím, že se jedná o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) v příčinné souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobkyni vedeno v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně uvedla, že v rámci posuzovaného řízení bylo proti ní usnesením [anonymizováno] ze dne 25. 1. 2011 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Následně dne [datum] byla žalobkyně policejním orgánem zadržena a usnesením [název soudu] z téhož dne byla vzata do vazby, ze které byla propuštěna na základě usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 12. 1. 2012. Rozhodnutím [název soudu] ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyně v rámci posuzovaného řízení zproštěna obžaloby a odvolání státní zástupkyně ze dne [datum] proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením [název soudu] ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. [spisová značka] zamítnuto. Zproštění obžaloby tak vůči žalobkyni stejného dne nabylo právní moci. Na žalobkyni byla neoprávněně vykonána vazba a neoprávněně proti ní bylo vedeno celé trestní stíhání. Dne [datum] podala u žalované žádost o náhradu škody a nemateriální újmy v celkové částce 4 580 798 Kč, lhůta pro vyplacení této částky uběhla dne [datum]. Žalovaná dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 410 820 Kč jakožto náhradu škody v podobě ušlého zisku, když [anonymizováno] [právnická osoba] jí byla dne [datum], tj. během již probíhajícího trestního vyšetřování, dána výpověď z pracovního poměru, neboť vyšetřování budilo v zaměstnavateli představu, že původcem nekalého jednání odehrávajícího se na pracovišti a v jehož souvislosti byla žalobkyně trestně stíhána, je právě žalobkyně. Pracovní poměr skončil v průběhu výkonu neoprávněné vazby dne [datum] a žalobkyně pak již nemohla uzavřít pracovní poměr u jiného zaměstnavatele, když tato skutečnost trvala až do dne skončení výkonu neoprávněné vazby, tj. do [datum]. Žalobkyně nemohla vykonávat závislou činnost po dobu celkem 318 dní (v období od [datum] do [datum]). Příjem žalobkyně v rozhodném období byl následující: za měsíc říjen 2010 mzda v částce [částka], za listopad 2010 mzda v částce [částka], za prosinec 2010 mzda v částce [částka]. Průměrná měsíční mzda žalobkyně za rozhodné období je tak v částce [částka] a náhrada ušlého zisku za celých 10 měsíců (březen 2011 až prosinec 2011) činí 394 640 Kč a průměrná částka za leden činí do [datum], tj. za 9 pracovních dnů, částku [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 529 500 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobkyni vznikla v souvislosti s neoprávněně vykonanou vazbou v délce 353 dnů za použití sazby 1 500 Kč za den, především z důvodu, že se žalobkyně svými podáními opakovaně snažila následky vazby zvrátit, a to stížností proti usnesení [anonymizována dvě slova] [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 2. 5. 2011, stížností proti usnesení [název soudu] ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. [spisová značka], žádostí o propuštění z vazby ze dne [datum], stížností ze dne [datum] na průtahy při rozhodování o žádosti o propuštění z vazby, avšak bezúspěšně. U žalobkyně následkem výkonu vazby došlo k závažným zdravotním problémům, musela velmi často navštěvovat vazební nemocnici, tyto události pobyt ve vazbě žalobkyni o to více ztěžovaly. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 914/2011, který se zabýval formou a výší odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody a uvedl, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. Dále žalobkyně uvedla, že nebyla nikdy v minulosti trestána, vedla spořádaný život narušený výkonem neoprávněné vazby a celým trestním řízením trvajícím více jak 5 let. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 302 016 Kč jakožto náhradu škody vzniklé v podobě vynaložených nákladů na obhajobu. V průběhu posuzovaného řízení byla žalobkyně právně zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a posléze [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je v částce 2 300 Kč bez DPH podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Celkem se jednalo o 96 úkonů právní služby, což je 220 800 Kč bez DPH spolu s režijními náklady, které za 96 úkonů tvoří dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu celkem částku 28 800 Kč bez DPH a žalobkyně proto požadovala náhradu nákladů řízení v celkové částce 302 016 Kč bez DPH. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v posuzovaném řízení. Žalobkyně poukázala na to, že písemné vyhotovení rozsudku vyhlášeného [datum] jí bylo zasláno až po písemném pokynu soudce [anonymizováno] [příjmení], který převzal agendu soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] poté, co byla na základě několika kárných provinění odvolána z funkce soudce a vyhotovení písemného znění rozsudek tak trvalo celkem 609 dní a 420 pracovních dní, což je zcela neúměrný exces. Jednoznačně tak byla porušena zásada rychlosti posuzovaného řízení a současně i právo na spravedlivý proces. Žalobkyně odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. III. ÚS 320/10 ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 2551/13, ve kterých se Ústavní soud vyjádřil k výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění s tím, že pokud zde byla stanovena základní pravidla Nejvyšším soudem, nezbavuje to však obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu. Zároveň pak odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2011 sp. zn. III. ÚS 1976/09, ve kterém Ústavní soud uvedl, že samotné trestní stíhání je způsobené vyvolat vznik nemateriální újmy, pokud se jedná o liché obvinění. Žalobkyně poukázala taktéž na to, že nesprávný úřední postup byl zde shledán ve všech pochybením [název soudu] shrnutých v odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. [spisová značka], a to v porušení § 128 odst. 3 trestního řádu, když rozsudek byl vyhlášen po 35 dnech, opožděné vyhotovení písemného vyhotovení rozsudku, a to o 400 dnů později, než je stanoveno v § 129 odst. 3 písm. b) trestního řádu, dále v tom, že [název soudu] při vyhotovování rozsudku nepostupoval důsledně podle § 129 trestního řádu, kdy originál nadepsaného rozsudku měl podepsat jiný člen senátu, který ve věci rozhodoval, nikoliv sám nově ustanovený předseda senátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně ne vždy důsledně postupoval podle § 219 odst. 3 trestního řádu, kdy předsedkyně senátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve třech případech nesdělila v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Dále [název soudu] provedením důkazů čtením úředních záznamů v hlavním líčení dne [datum] porušil zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, zásadu bezprostřednosti a obhajovací práva žalobkyně, které se tyto provedené důkazy týkaly, na nichž soud I. stupně založil své skutkové závěry ohledně žalobkyně. Soud I. stupně postupoval nesprávně, když o opatření důkazu požádal státního zástupce, který tuto žádost přenesl na policejní orgán tam, kde mělo být samotným soudem provedeno případné místní šetření, provedení důkazů čtením úředních záznamů založilo podstatnou vadu řízení dle § 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu, které mohlo mít vliv na správnost a zákonnost rozsudků vůči žalobkyni. Dokazování bylo vedeno jednostranně a nezákonně. Vina žalobkyně byla postavena na řetězci nepřímých důkazů, které nebyly postačující k tomu, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o vině žalobkyně. Současně byl soudem opomenut důkaz, který je v absolutním rozporu s řetězcem těchto nepřímých důkazů. Soud I. stupně naprosto nepřípustně vyvozoval své závěry z úředních záznamů a přehledů vypracovaných [stát. instituce]. Zároveň žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 000 000 Kč jakožto finanční zadostiučinění za samotné trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení. V této souvislosti uvedla, že dopady trestního stíhání do jejího osobního života byly zvlášť závažné, nesla je velice těžce, z důvodu psychických potíží byla nucena vyhledat odbornou pomoc. Psychické