28 C 96/2018-301 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu a nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 81/2005. Žalobci uvedli, že řízení zahájil žalobce a) s původní žalobkyní b) dne 2.11.2005 u daného soudu a předmětem žaloby byl nárok na ochranu osobnosti. Předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, na což upozorňovali žalobci i v rámci vedeného řízení. První rozhodnutí ve věci samé bylo činěno až po více než pěti letech od zahájení sporu. Následně Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu k dalšímu řízení, kdy v tomto rozhodnutí soudu I. stupně vytýkal procesní vady. Druhé rozhodnutí ve věci samé učinil soud I. stupně až téměř po dvou letech od vrácení spisu. Vrchní soud v Olomouci opětovně usnesením ze dne 24.4.2014 napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení s tím, že nařídil, aby věc projednal jiný samosoudce. I v tomto rozhodnutí vytýkal pochybení soudu I. stupně. Věc byla pravomocně skončena dne 28.8.2017 na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28.6.2017, kterým bylo řízení zastaveno. Řízení tak trvalo celkem 12 let. Žalobci proto z tohoto titulu nárokují za první dva roky vedení řízení částku 10 000 Kč, za další roky tj. od 6.11.2007 do 6.11.2016 částku 20 000 Kč za rok, tj. částku 180 000 Kč a dále za listopad 2016 až srpen 2017 částku 16 670 Kč (tj. 10 měsíců á 1 667 Kč), tedy celkem částku 216 670 Kč pro žalobce a) a stejnou částku pro žalobkyni b) resp. pro žalobce a), b), c) (pozn. soudu). Žalobci v žalobě dále zmínili tato pochybení soudu I. stupně v rámci posuzovaného řízení: neprovedl řádně přípravu jednání a nesplnil svou poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k žalobcům, vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě až téměř po dvou letech od zahájení řízení, nařídil přípravné jednání po více než třech a půl letech od zahájení řízení, zadal vypracování písmoznaleckého posudku po téměř pěti letech od zahájení řízení, nezajistil znalci srovnávací materiál, nevyvodil procesní důsledky z toho, že žalovaný se odmítl podrobit znaleckému zkoumání, vytýkal žalobcům obstrukční postup v řízení, jehož se však žalobci nedopustili, dopustil se porušení zásady rovnosti účastníků, když na žádost žalovaného opakovaně odročil jednání a na žádost žalobců nikoliv a jednal bez přítomnosti žalobců či jejich právního zástupce, při jednání konaném dne 9.12.2010 soudkyně žalovaného přemlouvala k výpovědi a poučovala ho o tom, že touto může vyvrátit tvrzení uvedená v žalobě, soud I. stupně svévolně neprovedl účastníky navržené důkazy k prokázání jejich tvrzení, zejména účastnické výpovědi žalobců, nevyslechl svědka [jméno] [příjmení], učinil závěr o nevěrohodnosti tohoto svědka, nevyslechl znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k odstranění rozporu namítaných účastníky v znaleckém posudku, nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, neučinil ve vztahu k provedeným důkazům (pohlednicím) žádná skutková zjištění, zamítl žalobu ve věci samé, ač autorství žalovaného ke dvěma pohlednicím, které byly zaslány žalobcům bylo prokázáno. Dále žalobce a) nárokoval na další nemajetkové újmě částku ve výši 20 000 000 Kč a původní žalobkyně b) rovněž částku ve výši 20 000 000 Kč z důvodu, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců v důsledku vadného postupu soudu I. stupně s tím, že tento se ve vztahu k žalobcům měl dopustit zjevně procesní šikany a výroků, které žalobci vnímali jako urážlivé a učiněné za hranicí rozhodovací pravomoci soudu. Zejména se jednalo o výrok obsažený v pořadí druhém rozsudku soudu I. stupně o mimomanželských stycích žalobkyně, které soud zhodnotil tak, že„ výrok žalovaného obsažený na pohlednicích s ohledem na prokazatelně velmi špatné vztahy účastníků, již nemohl situace zhoršit a nebyla tak prokázána příčinná souvislost mezi tím, že o obsahu písemnosti vědělo více osob a jednáním žalovaného“. Tento výrok soudu de facto znevažuje čest zejména původní žalobkyně b) nepřípustným způsobem a také skutečnost, že tento je obsažen v soudním rozhodnutí, dostává na větší váze a u každého, kdo mohl rozsudek číst, mohl vzbudit dojem, že původní žalobkyně b) patrně tyto styky skutečně udržovala. Soud rovněž tímto výrokem, kdy postavil žalobce a) na roveň žalovaného v původním řízení, který obviňuje druhé bezdůvodně z nevěry a označuje za příslušníky STB, urazil žalobce a), minimálně stejně jako postup žalovaného. Soud se tedy k nim choval, jako by byli„ lidská špína“, což umožnilo, aby se tak k nim chovaly i jiné osoby z jejich okolí. Toto mělo u žalobců následky ve sféře osobní a pracovní. Podle žalobců soud nedal včasným a objektivním rozhodnutím najevo žalovanému, ale i celé společnosti signál o tom, že jednání žalovaného bylo protiprávní, škodlivé a zasahující do sféry osobnostních práv žalobců. Původní žalobkyně b) musela skončit práci v kamenné prodejně v obchodní společnosti žalobců, jelikož nemohla čelit posměškům lidí, kteří tam chodili nakupovat a nemohla se nechat zaměstnat jinde, pro stejné důvody. 2. Dále žalobci nárokovali majetkovou škodu ve výši 500 000 Kč pro každého z žalobců, neboť tuto částku měli obdržet v původním řízení a neobdrželi z důvodu, že řízení bylo zastaveno, aniž by ve věci bylo řádně rozhodnuto. V rámci druhého rozhodnutí Vrchní soud v Olomouci projevil závazný právní názor, když konstatoval, že„ autorství žalovaného ke dvěma pohlednicím bylo prokázáno a žalobci mají nárok na přiměřenou satisfakci“. Z daného je zřejmé, že žalobci měli obdržet od žalovaného finanční satisfakci v celkové výši 1 000 000 Kč, k čemuž následně nedošlo z důvodu vadného a pomalého postupu soudu I. stupně a řízení tak bylo zastaveno pro úmrtí žalovaného. Dále žalobci nárokují náhradu nákladů řízení v původním řízení, když žalobci resp. žalobce a) a původní žalobkyně b) účelně vynaložili v souvislosti s vedeným řízením každý částku ve výši 123 420 Kč částku ve výši 12 142 Kč představující zaplacené soudní poplatky a částku 12 142 Kč představující náklady na vypracovaný znalecký posudek a znalečné. Žalobci a), b), c) jako procesní nástupci žalobkyně b) nárokují ještě částku ve výši 1 056 544 Kč jakožto ušlý zisk, představující minimální čistou mzdu žalobkyně b) za období trvání soudního řízení. Původní žalobkyně b) po dobu vedení řízení nemohla pracovat a to z důvodu, že psychicky velmi těžce nesla urážky a pomluvy žalovaného (v posuzovaném řízení) a reakce okolí, kdy zaměstnanci ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] byli obeznámeni s texty pohlednic, které žalovaný psal, a žalobkyni za jejími zády pomlouvali. Žalobkyně také nemohla docházet do zaměstnání, jelikož měla v jakémkoliv kolektivu pocit, že všichni mají povědomí o pomluvách a lžích, které o ní roznášel žalovaný (zejména o mimomanželských stycích s větším množstvím osob). Toto prohlubovalo její pocit, že se na ni všichni dívají jako„ na špínu“. Žalobci tedy shrnuli, že vyčíslená škoda a nemajetková újma žalobcům jednoznačně vznikla v příčině s postupem nalézacího soudu, neboť kdyby Krajský soud v Brně se nedopustil nesprávného úředního postupu spočívající v průtazích v řízení a vad ve způsobu vedení řízení (a to způsobem shora popsaným), byla by věc již dávno meritorně rozhodnuta a žalobci by se s ohledem na poslední závěry odvolacího soudu domohli odškodnění po žalovaném, což v daném případně již nebude možné, z důvodu úmrtí žalovaného. 3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval, že u něj žalobci (resp. žalobce a) a původní žalobkyně b), pozn. soudu) předběžně uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 216 670 Kč pro každého z žalobců, další nemajetkové újmy ve výši 20 000 000 Kč pro každého z žalobců a náhrady škody ve výši 653 491 Kč pro žalobce a) a náhrady škody ve výši 1 790 045 Kč pro původní žalobkyni b), to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným u Krajského sudu v Brně pod sp. zn. 24 C 81/2005. Žalovaný po projednání jejich žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobcům poskytl zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaný zkonstatoval průběh namítaného řízení a dospěl k závěru, že uvedené řízení probíhalo po dobu 12 let a 3 měsíců, věcně bylo řešeno na dvou stupních soudní soustavy, procesně na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Na počátku řízení došlo k mírným prodlevám, jinak bylo postupováno plynule, jednotlivé úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení mělo chování žalovaného v posuzovaném řízení, který v počátku řízení namítal podjatost vyřizující soudkyně a odmítl se podrobit znaleckému zkoumání svého písma. Žalovaný má za to, že odškodnění ve formě morálního zadostiučinění je v daném případě dostačující, byť se ve věci jednalo o žalobu na ochranu osobnosti, nicméně předmětem řízení bylo zaslání několika pohledn