44 C 9/2020-301 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 3. 2020, doplněnou podáním ze dne 20. 3. 2020, na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním (zahájeným usnesením Policie ČR ze dne 25. 10. 2010, [číslo jednací]), které bylo zastaveno usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 T 77/2011-1682. V průběhu trestního stíhání byl žalobce navíc usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 1. 2012 vzat do vazby, ze které byl propuštěn dne 25. 5. 2012 na základě usnesení téhož soudu ze dne 11. 5. 2012. Vazební rozhodnutí byla pro jejich nezákonnost zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2183/12. Konkrétně se žalobce v řízení domáhal částky 339 789 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání, částky 1 845 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním a částky 558 800 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným vazebním stíháním. Při stanovení požadovaných částek přihlédl k tomu, že na základě jeho písemné žádosti ze dne 4. 9. 2019 mu žalovaná stanoviskem ze dne 26. 2. 2020 přiznala částku 44 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, částku 76 200 Kč za nezákonné vzetí do vazby a dále částku 20 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Celkem se tak žalobce v řízení domáhal částky 2 743 589 Kč spolu se zákonného úroku z prodlení z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení. 2. K požadavku na zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení žalobce v žalobě uvedl, že jeho trestní stíhání trvalo 8 let, 4 měsíce a 17 dnů, řízení nebylo nijak složité, bylo provázeno více jak pětiletou nečinností orgánů činných v trestním řízení (policejního orgánu a okresního státního zastupitelství), přičemž žalobce tyto průtahy nijak nezavinil a předmět řízení pro něj měl zvýšený význam, neboť šlo o jeho trestní stíhání, v němž byl původně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 8 měsíců. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním, žalobce dále uvedl, že se v daném případě jednalo o jeho trestní stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ust. § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona, tedy o závažný trestný čin s dosti vysokou trestní sazbou (s horní hranicí až 10 let), když se mělo jednat o údajnou trestnou činnost zvoleného zastupitele a starosty menší obce ([obec]), což nutně zvyšovalo negativní dopady do jeho života, neboť byl v podstatě všemi obyvateli obce vnímán jako nějaký kriminálník. Nespravedlivé trestní stíhání žalobce přitom trvalo dlouhou dobu a projevilo se tak v osobnostní sféře poškozeného žalobce daleko závažnějším způsobem, než pokud by trvalo jen krátkou dobu. Trestní stíhání se dále stalo předmětem masivního zájmu sdělovacích prostředků, a to dokonce i veřejnoprávních, zejména [anonymizováno], která odvysílala několik dosti negativně zaujatých reportáží, a lidé v okolí začali věřit novinám a televizi a žalobce se stal pro všechny kriminálníkem, který chtěl poškodit a okrást obec. Zároveň pak došlo k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu žalobce, který před hlavním líčením v lednu 2012 musel být hospitalizován se srdečními problémy v nemocnici. Krátce po propuštění z nemocnice byl zatčen a předveden k soudu, kde zkolaboval a byl umístěn do vazební věznice, kde na jednotce intenzivní péče strávil několik týdnů. Vzetí do vazby bylo silně medializováno a pro rodinu žalobce tak nastalo doslova„ peklo“, když lidé jeho rodinu přestali zdravit a říkali o nich, že jsou banda kriminálníků. Manželka žalobce začala mít problémy v práci, když pracovala jako učitelka v mateřské škole, a rodiče jí jasně dávali najevo, že moc dobře ví, kdo je její manžel. [příjmení] [jméno], tehdy žák základní školy, utekl z domu a hledala ho policie. Ve škole se mu všichni smáli, že má otce v kriminále, a byl dokonce fyzicky napadán a nechtěl chodit do školy. [příjmení] [jméno], který byl také obviněný, byl pod takovým psychickým tlakem, že se jeho dosavadní dobrý prospěch na vysoké škole zhoršil tak, že musel studium ukončit. Celá rodina se tak dostala do společenské izolace. Za této situace pak žalobce pochopitelně v roce 2014 neobhájil svůj mandát obecního zastupitele a starosty a nemohl nikde sehnat práci. Jeho rodina se tak dostala do finančních potíží, pročež se musel rozprodat rodinný majetek. Při určení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným vzetím do vazby vycházel žalobce z částky 5 000 Kč za každý den ze 127 dnů, kdy byl nezákonně ve vazbě, a to ve velmi špatném zdravotním stavu. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dne 5. 9. 2019 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 383 789 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v předmětném řízení a ve výši 2 500 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, v jehož průběhu byl žalobce nezákonně vazebně stíhán. Ve stanovisku ze dne 26. 2. 2020 shledala žalovaná tuto žádost částečně důvodnou, když konstatovala, že usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 25. 10. 2010 představuje nezákonné rozhodnutí podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), a za danou skutečnost se žalobci omluvila a přiznala mu relutární satisfakci ve výši 20 000 Kč, dále konstatovala, že délka trestního řízení vedeného proti žalobci představuje nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvila a přiznala mu finanční zadostiučinění ve výši 44 000 Kč, a konečně konstatovala, že usnesení Okresního soudu Brno-venkov o vzetí žalobce do vazby představuje nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvila a přiznala mu finanční zadostiučinění ve výši 76 200 Kč. Pokud jde o nárok z titulu nepřiměřené délky řízení, žalovaná zdůraznila, že celková délka řízení činila 8 let, 4 měsíce a 17 dnů, řízení označila za složité, neboť byla nutná součinnost mnoha orgánů státní správy, když s věcí mělo přímou souvislost i restituční řízení a dlouho řešená otázka českého občanství původní majitelky nemovitostí. Případ byl také řešen na všech stupních soudní soustavy. Podle žalované přispěl žalobce k průtahům v řízení, když například jeho advokát dva dny před konáním hlavního líčení požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodů a nenavrhl substituci. Žalobce podle žalované nikterak neprokazuje, že by pro něj byl předmět řízení mimořádně významný, přičemž za situace, kdy byl obžalován společně s dalšími pěti osobami, z toho některými blízkými, lze presumovat tzv. sdílenou újmu jako důvod pro snížení vypláceného zadostiučinění. K významu řízení pro žalobce pak žalovaná dále uvedla, že je nutno brát ohled na to, že v dané věci je požadována náhrada také za nemajetkovou újmu i z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce, kdy kritérium významu řízení se promítá právě do tohoto odškodnění. V opačném případě by docházelo k dvojímu odškodnění za téže skutečnosti. Žalovaná zde odkázala na již konstantní závěry Nejvyššího soudu ohledně této otázky. Ve vztahu k nároku žalobce z titulu nezákonného trestního stíhání pak žalovaná setrvala na tom, že částka 20 000 Kč, kterou žalobci v rámci předběžného projednání nároku na tomto požadavku přiznala, je částkou zcela přiměřenou, a neshledala tak důvodu pro její navýšení. Ačkoliv trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele může mít difamující charakter a zajisté je veřejností negativně vnímán, existují podle žalované mnohé trestné činy s vyšší mírou společenského odsouzení, jako například trestné činy proti životu či lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Délka trestního stíhání pak sice byla dlouhá, avšak tato skutečnost je důvodem pro zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky řízení. Ve vztahu k následkům v osobnostní sféře pak žalobce uvádí značný stres a rovněž zmiňuje značné zdravotní problémy, avšak podle žalované neprokazuje příčinnou souvislost mezi tvrzenými zásahy a trestním stíháním. Taktéž tvrzení ohledně hledání nové práce ponechává žalobce v obecné rovině a neprokazuje ani zde příčinnou souvislost. Ve vztahu k nároku žalobce z titulu nezákonného vazebního stíhání pak žalovaná vznesla námitku promlčení, když o zrušení rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby bylo rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2183/12, vyhlášeným 6. 6. 2013, přičemž nárok žalobce z tohoto titulu byl u žalované uplatněn až v září 2019, pročež je podle žalované (s odkazem na ust. § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) evidentně promlčen. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 4. Soud vzal z trestního spisu Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. [spisová z