45 C 90/2019-73 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím pro každého jako odškodnění nemajetkové újmy, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka], kterým bylo [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] uděleno časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, pro provoz zdroje hluku„ silnice [spisová značka] - ulice [ulice] a [ulice] v [obec] a ulice [ulice] v [obec]“ a to do [datum]. Rozhodnutí [anonymizováno] bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 6. 2018, č. j. [číslo jednací]. Žalobci jsou v místě svého bydliště (rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], v městské části [část obce] [stát. instituce]) vystaveni hluku, přesahujícímu nejvyšší přípustné hygienické limity, což představuje závažný protiprávní zásah do ústavně zaručených práv žalobců, především do práva na ochranu zdraví, na ochranu soukromí a na příznivé životní prostředí a zároveň žalobcům způsobuje vážnou nemajetkovou újmu. Územím městské části [obec] [část obce] prochází silnice č. [spisová značka]. Provoz po této silnici je zdrojem hluku, v jehož důsledku dochází k nedodržení hygienického limitu hluku pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní i noční dobu, tedy 60, resp. 50 dB (základní hygienický limit hlukové zátěže pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikacích I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích - viz § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve spojení s přílohou [číslo] tohoto nařízení, část A.). Tento hygienický limit pro hluk z dopravy na uvedených komunikacích je sám o sobě o 10 dB vyšší, než„ základní“ hygienický limit pro ostatní zdroje hluku. Již 15. 6. 2005 [anonymizováno] na základě orientačního měření zjistila, že hlučnost z provozu silnice č. II/602 dosahuje hodnoty [číslo] ±1.8 dB (při intenzitě dopravy [číslo] aut/den, viz Hluková studie č. H [číslo] - důkaz [číslo]) a prokazatelně tak přesahuje hlukový limit pro tzv.„ starou hlukovou zátěž“ (dále jen SHZ - dle bodu 25. Přílohy [číslo] tehdy platného nařízení vlády č. 502/2000 Sb. - srov. podle platné právní úpravy § 2 písm. n) nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Na základě výsledků tohoto měření podával správce komunikace č. [spisová značka] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova]) jednotlivé žádosti ke [anonymizováno] žádost o časově omezené povolení provozování zdroje hluku („ hlukovou výjimku“) podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. Na daném území byly postupně vydány 3 hlukové výjimky, když první byla vydána dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka] (období do [datum rozhodnutí]) na provoz nadlimitního zdroje hluku - silnice č. [spisová značka] [obec] - [část obce] v úseku ulice [ulice] (efekt opatření byl znehodnocen zrušením omezení rychlosti v obci a intenzita hluku se nesnížila), druhá dne [datum], č. j. [číslo] [rok] [spisová značka], kdy byl provoz zdroje hluku povolen do dne [datum] a dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] pro provoz na uvedené silnici do [datum], která rozšiřovala místa s limitem pro [anonymizováno] na základě výpočtu hlukové zátěže, porovnávající dnešní stav s předpokládaným stavem v roce 2001. Zároveň tato výjimka pro některé úseky silnice č. [spisová značka] vycházela z„ obecného" limitu pro hluk z dopravy 60 dB v denní době a 50 dB v noční době, kdy umožňovala překročení uvedeného limitu až o 13 dB. Uvedenou výjimku napadl 1.žalobce dne [datum] žalobou podanou ke [název soudu] v řízení sp.zn. [spisová značka] [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil Rozhodnutí [anonymizováno] o vydání třetí„ hlukové výjimky" ze dne 11. 4. 2016 jako nezákonné a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Následná kasační stížnost [anonymizováno] ze dne [datum] proti Rozsudku KS poté byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítnuta. K institutu časově omezeného povolení podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. („ hlukové výjimce") [název soudu] ve výše citovaném rozsudku obecně uvedl, že jeho účelem je umožnit v nezbytných případech legálně překročit příslušné hygienické limity hluku, avšak jen za určitých podmínek obsažených v samotném časově omezeném povolení. Institut hlukové výjimky má tedy výjimečný charakter a uplatní se pouze ve zvláště odůvodněných případech, kdy hygienické limity nelze z vážných důvodů dodržet a pokud současně žadatel o tuto výjimku prokáže, že bude hluk schopen omezit na rozumně dosažitelnou míru. Účelem hlukové výjimky není jejich neustálé řetězení a tudíž setrvalé udržování protiprávního stavu, kterým překračování hygienických limitů hluku nepochybně je. Krajský soud doslova uvedl, že:„ V posuzované věci je významné, že k překračování hlukových limitů dochází dlouhodobě, aniž by kompetentní orgány přijaly opatření, která by vedla ke zlepšení situace. Tato skutečnost je o to flagrantnější, když z porovnání druhého rozhodnutí o hlukové výjimce s napadenou hlukovou výjimkou vyplývá, že pozdější z nich umožňuje dokonce v některých úsecích ještě vyšší překročení hygienických limitů hluku, než tomu bylo v případě předchozího rozhodnutí." Pokud jde o aktivní legitimaci, žalobci vychází z toho, že 1.žalobce byl oprávněn Rozhodnutí [anonymizováno] napadnout u soudu, když žaloba byla podána dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a [název soudu] účastenství 1.žalobce přisvědčil. Žalobci jsou přesvědčeni, že jim proto svědčí aktivní věcná legitimace i k podání této žaloby a v této souvislosti odkázali na komentářovou literaturu k zákonu č. 82/1998 Sb. V této souvislosti odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, a to konkrétně na rozsudek ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1019/2012. Žalobci jsou přesvědčeni, že i na základě výše uvedené judikatury a doktrinárních závěrů lze dovodit jejich nárok domáhat se náhrady újmy, způsobené jim nezákonným Rozhodnutím [anonymizováno], jelikož byli oprávněni podat proti Rozhodnutí [anonymizováno] žalobu, kterou lze v materiálním smyslu za„ opravný prostředek" jednoznačně označit. Rozhodnutí [anonymizováno] je s ohledem na Rozsudek KS, který rozhodnutí [anonymizováno] pro nezákonnost zrušil, nepochybně nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí KHS o třetí hlukové výjimce bylo vystavení žalobců nadměrné hlukové zátěži v období ode dne [datum] do dne podání této žaloby, tedy po dobu delší než tři roky. Pro úplnost žalobci doplnili, že ani po vydání Rozhodnutí [anonymizováno] (o třetí hlukové výjimce) ani po jeho zrušení soudem nedošlo k nápravě přetrvávajícího protiprávního stavu, spočívajícího v nadlimitní hlukové zátěži v místě bydliště žalobců. Žalobci jsou proto nadále vystaveni nadměrnému (nadlimitnímu) hluku v denní i noční době, se všemi s tím spojenými zdravotními riziky a sníženou kvalitou života v rozporu s § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, podle nějž nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, stanoveného zvláštními předpisy. Dle žalobců měla [anonymizováno] po vydání„ hlukové výjimky" měla [anonymizováno] podle § 84 odst. 1 písm. a) téhož zákona provádět dozor nad tím, zda provozovatel nadlimitního zdroje hluku omezuje hluk na rozumně dosažitelnou míru dle tohoto povolení, a pokud by zjistila, že provozovatel podmínky, za kterých bylo povolení vydáno, nesplňuje, anebo že je ohroženo veřejné zdraví, toto povolení odejmout dle § 84 odst. 1 písm. l) zákona [číslo] Sb, pozastavit výkon činnosti, která je příčinou dlouhodobého překračování hygienického limitu hluku v místě bydliště žalobců, a sice přijmout opatření k omezení provozu na silnici [spisová značka] až do doby, kdy provozovatelé uvedené pozemní komunikace zajistí technickými, organizačními a dalšími opatřeními, aby hluk z provozu na těchto komunikacích nepřekračoval hygienické limity hlučnosti. KHS je však v tomto směru dlouhodobě nečinná a v této své nečinnosti dle informací dostupných žalobcům pokračuje i po právní moci Rozsudku, ačkoliv je [anonymizováno] opačného názoru a domnívá se, že pro danou lokalitu platí tzv. stará hluková zátěž. Dle žalobců je nezákonné Rozhodnutí [anonymizováno] v přímé příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou, která je působena žalobcům. Ta spočívá ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlukové zátěže v místě bydliště žalobců, přičemž hluk představuje v současnosti jeden z nejvýznamnějších zdrojů obtěžování lidského života, a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Primárně jde samozřejmě o přímé poško