47 C 39/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2020 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 26 880 Kč představující náklady trestní obhajoby a náhrady nemajetkové újmy jednak za nezákonný výkon trestu ve výši 442 500 Kč a jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba nezákonného trestního stíhání v délce 48 měsíců je nepřiměřená. V žalobě uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo podle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zločinu úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství. Pro citovaný trestný čin byla podána u krajského soudu na žalobce obžaloba. Rozsudkem krajského soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek“) byl žalobce uznán vinným, skutkem, který byl právně kvalifikován jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a byl za to odsouzen podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem za současného uložení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti hradit uloženou náhradu škody. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla žalobci uložena povinnost spolu s druhým obžalovaným společně a nerozdílně uhradit poškozené [příjmení] [osobní údaje] [anonymizována čtyři slova], [IČO], částku ve výši 6 764 649,86 Kč jako náhradu škody. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] bylo po projednání odvolání obžalovaných a státního zástupce proti rozsudku rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce a z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a bylo znovu rozhodnuto tak, že se žalobce odsuzuje podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let. Žalobce do výkonu trestu nastoupil dne [datum], z něhož byl následně dne [datum] propuštěn, a to na základě příkazu Nejvyššího soudu v Brně. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky z [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací] byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém trestním řízení byl žalobce ohrožen trestní sazbou ve výši 2-8 let oproti původně stanovené trestní sazbě v rozmezí 5-12 let. Akcentoval, že nezákonné uvěznění mělo značné dopady na jeho osobu a rodinu. V novém trestním stíhání pak byla potvrzena nová trestní sazba a řízení skončilo rozsudkem krajského soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Difamační účinek trestního řízení měl dopad na psychiku žalobce, jeho pracovní, profesní i rodinný život. Po nezákonném odsouzení žalobce a nástupu do výkonu trestu se o něm v okolí hovořilo jako o podvodníkovi, řada kolegů, známých a kamarádů se s ním přestala stýkat. Manželka žalobce musela změnit zaměstnavatele, v době nástupu žalobce musela zkrátit úvazek a vše nakonec vyvrcholilo psychickými problémy, kvůli nimž musela vyhledat odbornou pomoc. Mladší dcera žalobce z finančních a časových důvodů nenastoupila na gymnázium, starší dcera nastoupila na gymnázium raději v jiném městě. Žalobce dále uvedl, že po dobu nezákonného trestního stíhání a výkonu trestu trvajícího téměř 4 měsíce se u něj rozvinul dlouhotrvající stav úzkosti a obav o další existenci. Před nástupem výkonu trestu byl žalobce nucen přerušit zaměstnání a podnikatelské aktivity, po dobu výkonu trestu žalobce značně klesla životní úroveň rodiny a děti neměly prostor pro své koníčky a čelily posměškům spolužákům. Žalobce uplatnil u žalované nároky v celkové výši 743 180 Kč, žalovaná však uznala důvodným jen nárok žalobce z titulu náhrady ušlého zisku ve výši 63 365 Kč a nárok z titulu nemajetkové újmy za neoprávněný výkon trestu ve výši 57 500 Kč. Uvedené plnění se žalobci jeví jako nedostatečné a proto se touto žalobou domáhá shora uvedeného nároku. 2. Žalovaná v podání z 3. 11. 2020 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 7. 11. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 743 180 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu, nemajetkové újmy za průtahy v řízení a ušlý zisk. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 8. 2020. Žalovaná však žalobci poskytla zadostiučinění toliko ve výši 123 465 Kč, ve zbytku shledala nárok žalobce neopodstatněným. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobce byl konečným rozhodnutím odsouzen po nové právní kvalifikaci k mírnějšímu trestu odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu trvání 5 let. Za nezákonný výkon trestu vzhledem k okolnostem případu žalovaná považovala poskytnutí zadostiučinění ve výši 500 Kč/den výkonu trestu jako dostačující, celkem tak žalobci za 115 dní výkonu trestu odnětí svobody poskytla zadostiučinění ve výši 57 500 Kč. Zdůraznila, že žalobce nebyl zproštěn obžaloby, byl mu uložen podmíněný trest a navíc dle usnesení Nejvyššího soudu z 15. 2. 2018 se dokonce jednalo o souběh dvou trestných činů, což by pro žalobce znamenalo ještě přísnější kvalifikaci než v původním rozsudku. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze 4. 2. 2021 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o vyloučení nároku na náhradu nemajetkové újmy za vykonání nezákonného trestu ve výši 442 500 Kč k samostatnému projednání, který je předmětem tohoto řízení. 4. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobce výslovně v podání z 30. 6. 2021 a žalovaná konkludentně podle § 101 odst. 4 o. s. ř., když nereagovala na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 6. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 7. 11. 2019 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody ze 7. 11. 2019; stanoviska žalované z 26. 8. 2020). 7. Ze stanoviska žalované z 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že za 115 dní výkonu trestu odnětí svobody přiznala žalobci částku 57 500 Kč, tedy 500 Kč na den. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce nebyl zproštěn obžaloby, ale byl mu uložen trest odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let s tím, že Nejvyšší soud ve svém usnesení z 15. 2. 2018 jednání žalobce hodnotil jako souběh dvou trestných činů, což odpovídá přísnější kvalifikaci než v původním rozsudku, avšak s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius by se přísnější kvalifikace skutku nemohla ve výsledku objevit. 8. Mezi účastníky byl nesporný i průběh trestního řízení vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo podle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zločinu úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství, které si převzal dne 26. 8. 2013. Dne 16. 1. 2015 byla Krajským státním zastupitelstvím podána obžaloba na žalobce pro tr. čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Dne 1. 12. 2016 proběhlo hl. líčení, kde byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek“) žalobce uznán vinným, skutkem, který byl právně kvalifikován jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a byl za to odsouzen podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Na to byla ve věci p