47 C 49/2020-77 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 8. 9. 2020 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 31. 7. 2012 obviněn Policií ČR, ÚOKFK, Služby kriminální policie a vyšetřování – odbor závažné hospodářské trestné činnosti, č. j.: OKFK [číslo] ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zák. a zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 věta první, odst. 2 tr. zák. Usnesením o zahájení trestního stíhání z 29. 11. 2012, [číslo jednací], vydaným policejním orgánem ÚOKFK, Odbor závažné hospodářské trestné činnosti, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle ust. § 23 tr. zákoníku. Pro citované trestné činy byla podána u Krajského soudu v Praze na žalobce obžaloba (dále jen„ krajský soud“). Žalobce byl následně rozsudkem z 26. 6. 2019, sp. zn. 6 To 64/2018 vydaným Vrchním soudem v Praze, který byl doručen žalobci dne 2. října 2019, podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby. Se zřetelem na výše uvedené požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena 2 600 dnů dlouhým trestním stíháním ve výši 341 918 Kč. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě z 27. 7. 2021 uvedla, že žalobce u ní dne 29. 11 2019 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Po mimosoudním projednání shledala žádost důvodnou a vyplatila žalobci částku 341 918 Kč, která je předmětem žaloby, neboť konstatovala, že ohledně žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk. 3. Podáním z 6. 8. 2020 vzal žalobce žalobu co do jistiny 341 918 Kč zpět, neboť mu žalovaná dne 28. 7. 2021 celou žalovanou částku uhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci částku uhradila až po podání žaloby a žalobce vzal žalobu co do žalované jistiny zpět dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení co do této částky zastavil (výrok I.). Předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 341 918 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, tedy do 28. 7. 2021. 4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 5. Na základě shodných tvrzení účastníků učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 6. Dne 29. 11. 2019 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, vzniklé mu nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013 ve výši 341 918 Kč s příslušenstvím. Žalovaná ve stanovisku z 26. 7. 2021 uzavřela, že ve výše uvedeném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí došlo a dne 28. 7. 2021 žalobci uhradila částku 341 918 Kč, tj. částku, jejíž zaplacení se žaloce domáhal touto žalobou. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok dne 29. 11. 2019 uplatnil. 14. Mezi stranami nebylo sporu o existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, když žalovaná dne 28. 7. 2021 nárok žalobce představující vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 341 918 Kč odškodnila. 15. S ohledem na skutečnost, že žalovaná poskytla plnění žalobci až dne 28. 7. 2021, žalobce setrval na žalobě v rozsahu zákonného úroku z prodlení z žalované částky 341 918 Kč od 30. 5. 2020 do 28. 7. 2021, tj. do zaplacení této částky žalovanou. Soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a přiznal žalobci úrok z prodlení od 30. 5. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované došlo ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 29. 11. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 29. 5. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 30. 5. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud žalobci přiznal úrok z prodlení do dne zaplacení částky žalovanou, tj. do 28. 7. 2021. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Tarifní hodnota sporu v době zahájení řízení byla 50 000 Kč (50 000 Kč za jinou nemajetkovou způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 a. t. (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a přiznal tak žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to převzetí zastoupení, žaloba a zpěvzetí žaloby, á 3 100 Kč, dále paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradou DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i příslušenství nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.