12 C 135/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 1 373 267,88 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 18. 7. 2018, která však do dne podání žaloby o žádosti nerozhodla. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, ÚOOZ SKPV, Odbor násilí, č.j. ÚOOZ - [číslo], byl obviněn pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu přípravy. Dne 27. 11. 2014 byl žalobce zadržen a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 11. 2014 byl vzat do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 7. 2015 byl žalobce propuštěn z vazby za současného přijetí peněžité záruky ve výši 300 000 Kč, a stanovení dohledu probačního úředníka a zákazu vycestování do zahraničí. Žalobce byl ve vazbě celkem 230 dní, avšak i nadále byl omezován ve svobodě pohybu, když nemohl cestovat do zahraničí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2017, č.j. 49 T 1/2016-3516, byl žalobce zproštěn obžaloby. Následně rozhodoval vrchní soud, který usnesením ze dne 25. 1. 2018 zamítl odvolání státního zástupce a žalobce tak byl pravomocně zproštěn obžaloby. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018 byla zrušena peněžitá záruka ve výši 300 000 Kč a usnesením ze dne 25. 4. 2018 byl zrušen zákaz vycestování. Omezení žalobce vycestovat tak po propuštění z vazby trvalo dalších 1017 dnů. 2. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání, především pak vazba a zákaz vycestování, mu způsobily zásadní újmu v rodinné oblasti a v oblasti podnikání. Sdělením obvinění a vedením trestního stíhání byla zasažena žalobcova čest a dobrá pověst, jeho společenský a rodinný život, a pracovní uplatnění, s čímž je spojena i značná psychická zátěž, útrapy a nejistota. Žalobce byl zadržen v okamžiku, kdy jeho manželka byla ve vysokém stupni těhotenství, přičemž necelý měsíc po jeho zadržení se mu narodila dcera. Žalobce tak nemohl manželce asistovat při obtížném období, neměl zprávy o jejím zdravotním stavu ani o stavu dítěte. Žalobce se z důvodu vazby nemohl účastnit ani porodu a viděl dceru až 14 dní po jejím narození. Pro žalobce byl bolestivý rovněž průběh vazby, neboť nemohl být oporou své manželce v době po porodu a nemohl svou rodinou vídat. Žalobce byl rovněž hlavním živitelem rodiny a před svým zadržením se finančně staral o svou těhotnou manželku a první dceru, které byly na žalobci zcela závislé. Kvůli vazbě tak celou rodinu postihla finanční tíseň a navíc bylo třeba sehnat peněžní prostředky na kauci žalobce. 3. Žalobce dále uvedl, že jeho rodiče a sestra bydlí v [země], přičemž žalobce byl po celou dobu trestního stíhání omezen ve vycestování z České republiky, a to nejprve kvůli vazbě, později kvůli zákazu vycestovat. Vycestování mu bylo povoleno dvakrát, a to od 3. 3. 2017 do 14. 3. 2017 z důvodu zdravotního stavu rodičů a svatby jeho sestry, a dále na dobu od 14. 8. 2017 do 11. 9. 2017 rovněž za účelem návštěvy rodiny. Situace pro žalobce byla těžká, složitá a tíživá, přičemž nepřiměřeně dlouhý zákaz vycestovat do zahraničí měl na žalobce psychický dopad. Žalobce dále uvedl, že trestní stíhání vedlo k rozpadu manželství, které bylo pravomocně rozvedeno dne 22. 10. 2018. Žalobce byl rovněž dehonestován v tisku. V období trestního stíhání až do pravomocného zproštění obžaloby nebyl žalobce v důsledku psychického rozpoložení schopen vykonávat svou práci, respektive svou podnikatelskou činnost, v důsledku čehož trpěla celá jeho rodina. Vzhledem k obrovské medializaci případu byla poškozena jeho čest a dobrá pověst. Žalobce se s ohledem na výše uvedené stále není schopen začlenit do pracovního procesu a je pro něj téměř nemožné získat nové podnikatelské příležitosti a začít tak nový život. 4. Žalobce požadoval (i) náhradu za ztrátu příjmu po dobu trvání vazby ve výši 39 100 Kč, (ii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání vazby ve výši 345 000 Kč (1 500 Kč za den), (iii) odškodné za psychickou újmu způsobenou omezením osobní svobody po dobu trvání zákazu vycestování do zahraničí ve výši 244 000 Kč (1 017 dnů trvání zákazu vycestování do zahraničí, přičemž poškozený vycestoval na 41 dnů, tedy 1 017 – 41 dnů = 976 dnů krát 250 Kč/den), (iv) náhradu škody představující účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč a (v ) náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 500 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení od 19. 1. 2019. 5. V podání ze dne 11. 7. 2019 žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že dne 16. 7. 2018 uplatnil žalobce u žalované nárok ve výši 1 373 267,88 Kč. V rámci mimosoudního projednání přiznala žalovaná žalobci částku ve výši 110 243,55 Kč coby náhradu nákladů trestního řízení a dále vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou co do částky 207 000 Kč. Žalovaná dále stručně shrnula průběh trestního řízení a konkretizovala, které konkrétní úkony právní služby byly uznány k náhradě škody, a které naopak uznány nebyly. Požadavek na náhradu ušlého zisku po dobu vazby žalobkyně zcela neuznala, ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že trestní stíhání trvalo po dobu 3 let a 2 měsíců, což je délka přiměřená, a konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené žalobci zákazem vycestovat, žalovaná nevyhověla, a to s ohledem na to, že žalobci bylo v průběhu trestního stíhání 2x povoleno vycestovat z důležitých důvodů, a sice kvůli zdravotnímu stavu rodičů a kvůli svatbě sestry, a dále za účelem návštěvy rodiny, žalobce nadto nijak nedoložil vznik trvání a závažnost tvrzené újmy. 6. V podání ze dne 18. 7. 2019 žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 317 243,55 Kč, a to konkrétně částku 207 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, způsobené omezením osobní svobody vazebním stíháním, a dále co do částky 110 243,55 Kč, odpovídající nákladům na obhajobu, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované. 7. V podání ze dne 18. 10. 2019 se žalobce vyjádřil k tvrzením žalované ve vztahu k nepřiznaným nárokům a zejména uvedl, že od 21. 2. 2013 podnikal a byl veden jako společník [právnická osoba] [anonymizováno] ([IČO]) a jeho bývalá manželka byla jednatelkou zmíněné společnosti. S ohledem na situaci žalobce a v návaznosti na trestní stíhání došlo k úpadku podnikání žalobce a společnost byla usnesením Městského soudu v Praze č.j. 85 Cm 992/2008-5 zrušena a byla nařízena její likvidace. Společnost se dostala do úpadku vlivem trestního stíhání a v příčinné souvislosti se vzetím žalobce do vazby, který tak nemohla vykonávat podnikatelskou činnost. Trestní stíhání představovalo výrazný zásah do života celé rodiny žalobce. Po celou dobu stíhání žil žalobce v nejistotě ohledně jeho budoucnosti. Jeho trestní stíhání bylo masivně medializováno 8. Dne 12. 5. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení ve vztahu k dopadům nezákonného trestního stíhání do jeho osobní sféry, dále ve vztahu k požadované náhradě škody odpovídající ušlému zisku v důsledku trvání vazby, dále ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě způsobené nemožností navštěvovat rodinu v [země] a rovněž k tvrzené dehonestaci v tisku. 9. V podání doručeném soudu dne 30. 6. 2020 žalobce uvedl, že důvodem rozpadu manželství s jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení] bylo pouze trestní stíhání, a to zejména jeho vazba. Bývalá manželka žalobce totiž zůstala po jeho zatčení sama s prvním dítětem a ve vysokém stupni těhotenství s druhým. Byla sama na porod i celé období po porodu, kdy se musela starat o své 2 děti bez jakékoliv pomoci ze strany žalobce, který byl ve vazbě. Neměla ani žádnou finanční pomoc. Manželé se v důsledku trestního stíhání odcizili, když žalobce nebyl přítomen natolik zásadním okamžikům, jako narození dcery, a několik následujících měsíců poté. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku vazby a toho, že byla paní [příjmení] na mateřské, resp. rodičovské dovolené, tak došlo k finančnímu strádání rodiny, neboť před svým zadržením zajišťoval finance žalobce. 10. V podání ze dne 2. 10. 2020 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět ve vztahu k nároku na obhajné ve výši 93 900,33 Kč a nadále požadoval pouze částku 41 024 Kč. 11. Dne 11. 6. 2021 se konalo další jednání, během něhož byly nároky žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 245 167,88 Kč s přísl. vyloučeny do samostatného, tj. nadepsaného řízení (řízení o ostatních nárocích bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 17/2019). 12. Rozsudkem ze dne 11. 6. 2021 soud zamítl nárok žalobce na zadostiučinění za zákaz vycestovat do zahraničí ve výši 244 000 Kč s přísl., nárok na náhradu ušlého zisku za dobu výkonu vazby ve výši 39 100 Kč i nárok na dodatečné odškodnění za vazbu ve výši