17 C 116/2021-298 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28.5.2021 domáhal po žalované celkem částky 873 200 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Žalobce se domáhal těchto dílčích nároků: náhrady nákladů na obhajobu ve výši 205 200 Kč, dále odškodnění za nemajetkovou újmu z titulu 92 dnů neoprávněné vazby ve výši 138 000 Kč (1 500 Kč za jeden den trvání vazby), dále 50 000 Kč z titulu náhrady škody na zdraví a dále náhrady nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání ve výši 480 000 Kč (5 000 Kč za měsíc za 8 let trestního řízení). Žalobce uvedl, že na základě usnesení policejního orgánu ze dne 28.8.2012 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníki (dále jen„ trestní zákoník“). Po té byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31.8.2012 vzat do vazby, která byla započtena od 28.8.2012 od 11.22 hodin. Dále dne 22.11.2012 bylo rozšířeno trestní stíhání žalobce pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu spáchaného ve spolupachatelství. Po třech měsících od právní moci usnesení o vzetí do vazby, tj. dne 28.11.2012 byl žalobce z vazby propuštěn. Dne 30.1.2014 byla podána obžaloba. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.2.2015 čj. 41 T 1/2014-3566 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16.10.2015 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že ohledně skutků 1A a 1B věc vrátil podle § 260 trestního řádu státnímu zástupci k došetření a ohledně skutků uvedených pod body 2 až 5 věc vrátil k Městskému soudu v Praze, aby jí znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2016 byl žalobce částečně uznán vinným podle obžaloby a částečně byl obžaloby zproštěn. Žalobce tvrdí, že ohledně skutků uvedených pod body 1A a 1B rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.2.2015 nebylo dosud nijak pravomocně meritorně rozhodnuto a to i přes to, že pro ně byla dne 30.1.2014 podána obžaloba. Dále žalobce v žalobě uvedl a zrekapituloval průběh trestního řízení jak u Městského soudu v Praze, tak u Vrchního soudu v Praze. Žalobce má za to, že Městský soud v Praze postupoval správně, kdy v souladu se zásadou obžalovací rozhodl o skutcích, které byly uvedeny v žalobním návrhu. Dle žalobce však usnesení Vrchního soudu je ohledně svého výroku rozporné s odůvodněním, když tento soud nejprve vycházel z toho, že je ohledně skutků 1A a 1B možná změna právní kvalifikace, nicméně v další části odůvodnění je uvedeno, že po zrušení zprošťujícího rozsudku Městského soudu v Praze není možné provést jiné právní posouzení jednání žalobce, bez toho aniž by bylo přeformulováno celé znění skutku, tedy, aby byl změněn popis jednání žalobce. Dle žalobce tak Vrchní soud v Praze nerespektoval základní zásadu trestního řízení uvedenou v § 2 odst. 8 trestního řádu Vrchní soud v Praze se tak fakticky domáhal toho, aby bylo zahájeno trestní řízení žalobce pro jiný skutek, než pro jaký byl žalobce dosud stíhán. Dle žalobce je pouze věcí státního zástupce, jak se zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze naloží, nicméně Vrchnímu soudu v Praze nepřísluší, aby do rozhodnutí Městského soudu v Praze jako trestního soudu I. stupně zasahoval zrušením jeho rozsudku s požadavkem na zahájení nového trestního stíhání na sdělení obvinění a na úpravu formulací skutků tak, aby vyhovovaly skutkové podstatě trestného činu podle § 240 trestního zákoníku. Tím dle žalobce Vrchní soud v Praze porušil procesní zásadu obžalovací. Žalobce tvrdil, že ohledně skutků uvedených v bodech 1A a 1B rozsudku Městského soudu v Praze nebylo dosud meritorně rozhodnuto. Žalobce tedy ani neví, jak byla věc meritorně skončena, či zda o ní vůbec bylo meritorně rozhodnuto ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V důsledku toho žalobce trpí více než pět let extrémní právní nejistotou, jak bude ve věci meritorně rozhodnuto. Pokud jde o jednotlivé nároky žalobou uplatněné, žalobce uvedl, že zahájením a vedením popsaného trestního řízení, jakož i nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím o vazbě mu vznikla jednak majetková a jednak nemajetková újma ve smyslu § 31a OdpŠk. Žalobce požadoval náklady vynaložené na obhajobu v uvedeném trestním řízení, neboť po celou dobu byl zastoupen obhájcem s tím, že finanční prostředky na obhajobu žalobce vynaložila [jméno] [příjmení], přičemž tyto náklady žalobce [jméno] [příjmení] posléze uhradil. Dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu spočívající v tom, že strávil 92 dnů neoprávněně ve vazbě, za což požaduje částku 138 000 Kč. V tomto směru uvádí, že byl vzat do vazby z důvodu zahájení trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu. Žalobce byl následně odsouzen za mírnější trestný čin, pro který by nebyla vazba ani postup Policie ČR vůbec důvodný. Vazba žalobce trvala tři měsíce, přičemž tyto tři měsíce byl žalobce omezen na svém právu na pohyb a soukromí, pociťoval stres, nejistotu a úzkost. Dále žalobce požadoval náhradu škody na zdraví a to ve výši 50 000 Kč, jež spatřuje v tom, že již před vzetím do vazby byl v péči na oddělení spondylochirurgie FN [část obce], neboť trpěl bolestmi páteře v důsledku degenerativního onemocnění krční a bederní páteře. Lékař vazební věznice Pankrác předepsal žalobci na bolest léky, rehabilitace a provedl obstřik páteře. Žalobce opakovaně žádal o povolení zdravotních pomůcek ve vazební věznici. V důsledku vazby došlo u žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Dále požadoval žalobce náhradu nemajetkové újmy v penězích a to v souvislosti se samotným trestním stíháním a to v částce 480 000 Kč, neboť trestní stíhání mělo dopad na psychiku žalobce, poškodilo jeho společenské postavení, přestali ho zdravit sousedé, vnímal vyčítavé pohledy svých dlouholetých kamarádů. Žalobce byl rovněž zcela nepřiměřenou formou zadržen zásahovou jednotkou a to na frekventovaném místě jeho bydliště. Rovněž v důsledku toho, že obžaloba byla podána a celé trestní řízení bylo vedeno pro zločin zpronevěry, bylo se žalobcem zacházeno přísněji, než za situace, kdyby byl stíhán pouze pro přečin, pro který byl nakonec také odsouzen. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že tuto uplatnil žádostí ze dne 7.8.2020 s tím, že žalovaná v zákonné lhůtě šesti měsíců žádost žalobce nevyřídila. Stanovisko žalované ze dne 29.4.2021 bylo žalobci doručeno až dne 3.5.2021 s odůvodněním, že nárok žalobce je promlčen a tudíž mu žalovaná nevyhoví. Žalobce v tomto směru tvrdí, že závěry žalované neodpovídají skutečnosti, neboť trestní řízení proti žalobci po částečném zrušení usnesením Vrchního soudu v Praze pokračovalo s tím, že věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření a dodnes nebylo žalobci doručeno žádné rozhodnutí o tom, že by trestní řízení vůči žalobci bylo například zastaveno, či o něm bylo nějakým jiným způsobem rozhodnuto. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní nárok na náhradu majetkové i nemajetkové újmy uplatnil podáním ze dne 7.8.2020, které jí téhož dne bylo doručeno. Dále žalovaná potvrdila, že stanoviskem ze dne 29.4.2021 vznesla námitku promlčení s tím, že se žádostí žalobce o odškodnění nebude zabývat. Žalovaná dále učinila nesporným to, že usnesením ze dne 28.8.2012 bylo s žalobcem zahájeno trestní stíhání, dne 21.1.2014 byla podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 17.2.2015 byl žalobce obžaloby zproštěn, usnesením Vrchního soudu ze dne 16.10.2015 byla věc částečně vrácena státnímu zástupci k došetření a částečně Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Dále, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2016 byl žalobce z části uznán vinným a z části zproštěn obžaloby. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 1/2014 bylo pravomocně skončeno ke dni 16.10.2015 a řízení vedené pod sp. zn. 41 T 6/2016 bylo ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno ke dni 31.1.2017. Žalovaná znovu vznesla námitku promlčení všech žalobcových nároků na náhradu škody i zadostiučinění za nemajetkovou újmu s tímto odůvodněním. Dle žalované byla trestní řízení vedená u Městského soudu pravomocně skončena dne 16.10.2015, resp. dne 31.1.2017. Žádost byla žalované doručena dne 7.8.2020, tedy již v okamžiku uplatnění u žalované byl již nárok promlčen. Žalobou uplatněné nároky tedy žalovaná považuje za nedůvodné. Dále žalovaná namítla, že pokud by soud námitku promlčení neshledal důvodnou, pak činí sporným, že by v posuzované věci byly kumulativně splněny všechny zákonné předpoklady, s nimiž je spojeno právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalovaná navr