21 C 2/2020-152 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve znění jejích doplněních se žalobci a) a b) domáhali odškodnění nemajetkové újmy, která jim dle jejich přesvědčení vznikla nepřiměřenou délkou dvou soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a 21 C 73/2014, v nichž oba žalobci vystupovali jako nerozluční společníci na straně žalobců. V podané žalobě žalobci uváděli, se svou žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřené délky shora uvedených soudních řízení obrátili v rámci mimosoudního projednání věci na [stát. instituce], a to svým podáním ze dne 22. 8. 2019, doručeným žalované dne 27. 8. 2019, s tím, že žalovaná potvrdila přijetí této žádosti o mimosoudní projednání věci dnem 27. 8. 2019, avšak ke dni podání žaloby nebyla žalobcům ze strany [stát. instituce] náhrada nemajetkové újmy poskytnuta. Každý ze žalobců pak požadoval ve vztahu ke každému shora uvedenému řízení zaplacení částky 75 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení. V žalobě pak bylo k oběma řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a 21 C 73/2014 uváděno, že oba soudní spory spolu skutkově souvisely, přičemž předmětem obou byla vždy náhrada škody, která vznikla na bytové jednotce žalobců v důsledku demoličních prací a rekonstrukce v bytě žalovaných osob ve výše uvedených řízeních. Dále bylo v žalobě uváděno, že žalobci se byli nuceni obrátit na soud s pohledávkou ve výši 12 000 Kč za opravu malby po protečení a opravu trhlin ve zdech a stropech jejich bytu a dále s pohledávkou 50 000 Kč za rozbití obložení koupelny, přičemž obě řízení shora uvedená řízení však dle přesvědčení žalobců trvala nepřiměřeně dlouhou dobu a obě řízení trpěla průtahy. 2. Ve vztahu k řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 pak žalobci poukazovali na to, že délka tohoto řízení vedeného o náhradu škody ve výši 12 000 Kč byla zcela zjevně nepřiměřená, když řízení bylo zahájeno dne 31. 10. 2013, avšak pravomocně skončilo až dne 22. 7. 2019, resp. až rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, jímž byla ústavní stížnost podaná žalobci proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, odmítnuta. V této souvislosti pak tedy bylo poukazováno na to, že řízení trvalo téměř 6 let, tedy dobu, která byla dle přesvědčení žalobců zcela zjevně nepřiměřená. Ve vztahu k průběhu výše uvedeného řízení ve věci sp. zn. 13 C 268/2013 pak žalobci poukazovali zejména na to, že rozsudek soudu I. stupně byl rozhodnutím Městského soudu v Praze vydaným dne 27. 5. 2015 zrušen, bylo uloženo doplnění dokazování, které však dle přesvědčení žalobců bylo prováděno v nadbytečném rozsahu. Dále žalobci ve vztahu k postupu soudu vytýkali, že soud po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem nařídil mediaci, bylo poukazováno na prodlevy mezi dobou, kdy soud informoval o ustanovení znalce a dobou, kdy byl spis znalci zaslán. Dále bylo ve vztahu k tomuto řízení poukazováno na to, že žalobci dne 4. 4. 2018 podali stížnost předsedovi soudu na průtahy v řízení a nevhodné chování soudkyně a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu s tím, že v této souvislosti žalobci uváděli, že soud se stížností žalobců dle jejich přesvědčení relevantně nezabýval a nadřízený soud návrhu na určení lhůty nevyhověl. Dále bylo poukazováno i na to, že jednotlivé úkony v rámci shora uvedeného soudního řízení nebyly dle přesvědčení žalobců činěny v přiměřených lhůtách, když v této souvislosti bylo poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, č. j. 11 Kss 5/2017 -139, jakož i na další rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ČR, v nichž jsou v rámci kárných řízení uváděny lhůty, které lze již považovat za nečinnost soudce, kterou není možno akceptovat. V této souvislosti pak žalobkyně poukazovala na to, že je přesvědčena o průtazích v řízení v době od 1. 10. 2015 do 1. 6. 2016, dále od 2. 8. 2016 do 3. 10. 2016, dále od 27. 3. 2017 do 13. 4. 2017, dále od 15. 6. 2017 do 9. 10. 2017, dále od 9. 12. 2017 do 31. 1. 2018, dále od 1. 4. 2018 do 18. 7. 2018, dále od 19. 9. 2018 do 3. 10. 2018 a dále od 6. 4. 2019 do 29. 5. 2019. V žalobě pak bylo žalobci uváděno i to, že dle přesvědčení žalobců bylo řízení protahováno jen pro to, aby se svévolně a účelově hledaly další a další důkazy a to za situace, kdy doposud provedené důkazy se žalovaným v posuzovaném řízení nelíbily. Žalobci bylo ve vztahu k tomuto řízení vytýkáno i to, že zadaný znalecký posudek byl vzhledem na výši vymáhané pohledávky nehospodárný a soud dle přesvědčení žalobců flagrantně bránil nastolení spravedlivého a společensky přijatelného uspořádání věcí v přiměřené lhůtě. 3. Ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 pak bylo v žalobě a jejích doplněních uvedeno, že i toto řízení vedené o náhradu škody ve výši 50 000 Kč, v němž žalobci taktéž vystupovali v pozici žalobců, bylo vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, když bylo poukazováno na to, že v době podání žaloby ke zdejšímu soudu byla výše uvedená věc projednávána pouze na jedné soudní úrovni a v té době již řízení trvalo 5 let a 10 měsíců a 19 dnů, a to ačkoliv soud v rámci shora uvedeného řízení již dne 14. 5. 2015 informoval účastníky o tom, že má za prokázány všechny atributy odpovědnosti žalovaných v posuzovaném řízení za škodu způsobenou žalobcům s tím, že tedy předmětem řízení byla tedy nadále primárně otázka výše škody, přičemž k výši škody soud zadal znalecký posudek, přičemž přesto tedy opětovně výše uvedené řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. V této souvislosti pak bylo poukazováno na prodlevy s odesláním spisu znalci, když spis byl odeslán znalci teprve 15. 12. 2015, přičemž následně došlo k situaci, že spis byl vrácen soudu zpět se žádostí o zproštění ustanovení znalce ze zdravotních důvodů, a proto musel být ustanovován nový znalec. Dále bylo žalobci zdůrazňováno, že dalším soudním znalcem nebyla dodržena lhůta pro vypracování znaleckého posudku, bylo poukazováno na to, že jednání byla opakovaně z různých důvodů rušena a odročována a že jednání byla nařizována s dlouhým časovým rozestupem. Posléze pak bylo v průběhu řízení žalobci ve vztahu k výše uvedenému řízení doplněno, že v průběhu kompenzačního řízení bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014, zahájené dne 19. 2. 2014, skončeno, a to doručením usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2020. 4. Dále bylo v žalobě a v jejích doplněních ve vztahu k oběma řízením uváděno, že s ohledem na výše popsané skutečnosti je zcela zřejmé, že obě výše uvedená soudní řízení, která probíhala u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami, byla řízení, která probíhala nepřiměřeně dlouhou dobu, bylo zdůrazňováno, že žalobci nikterak nepřispěli, vyjma využití dostupných opravných prostředků k účinné nápravě stavu, které však nelze přičítat k tíži žalobců, k průtahům v řízení, neboť naopak na průtahy v řízení poukazovali a žádali jejich nápravu, které se jim však nedostalo. Dále žalobci uváděli, že dle jejich přesvědčení soudy nedůvodně akceptovaly účelové vytváření průtahů ze strany žalovaných v posuzovaných řízeních a dále bylo zdůrazňováno i to, že význam těchto řízení byl pro žalobce podstatný, neboť se ve svém důsledku jednalo o řešení sousedských vztahů. Ve vztahu k žalobci b) pak byl zdůrazňován i jeho věk a zdravotní problémy, které dle přesvědčení odůvodňují navýšení odškodnění ve vztahu k jeho osobě. Dále bylo žalobci poukazováno i na to, že ačkoliv předmětem řízení ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 268/2013 byla v podstatě bagatelní částka 12 000 Kč, náhrada nákladů řízení a nákladů státu pak byla pak v tomto řízení téměř ve výši 150 000 Kč, tedy v hrubém nepoměru k žalované pohledávce, přičemž náklady výše uvedeného řízení byly přiznány protistraně, což žalobci považovali za nemorální profit žalovaných z jejich protiprávní činnosti. 5. V reakci na vyjádření strany žalované pak žalobci v rámci doplňujícího vyjádření (mimo sporování vhodnosti odkazů žalovanou na příslušnou judikaturu ESLP či Nejvyššího soudu ČR) zejména zdůrazňovali, že nesouhlasí s hodnocením žalované, že v rámci výše uvedených řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami nedocházelo k průtahům v řízení a dále se žalobci vymezovali i k důvodnosti závěrů žalované o nepatrném významu řízení pro žalobce, a to zejména ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013, když bylo žalobci poukazováno na to, že v projednávané věci je nutno vzít v úvahu nejenom jistinu žalované částky, ale ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR i příslušenství k plnění, které je předmětem řízení a tedy i náklady řízení, přičemž v této souvislosti bylo odkazováno zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 6056/2016 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1500/2018 a dále bylo žalobci v tomto doplnění znovu zdůrazňováno, že žalobci jsou přesvědčeni o důvodnosti svého požadavku ve vztahu k oběma výše uvedeným řízením a ve v