28 C 196/2020-203 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované jednak náhrady škody a jednak nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 83/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 4. Dále se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 8.3.2013 pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Následně usnesením Policie ČR ze dne 16.10.2014 bylo trestní stíhání odloženo. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost a poté Policie ČR usnesením ze dne 20.10.2015, čj. ORIV -39949-265/TČ-2012-001491 zahájila trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu] spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.8.2018, sp. zn. 3 T 83/2016 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání trestného činu [anonymizováno 7 slov] [ustanovení pr. předpisu] a byl jí uložen peněžitý trest ve výměře 200 000 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně odvolání, přičemž Městský soud v Praze napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně byla opětovně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3.3.2020 zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobkyně si v důsledku trestního stíhání zvolila právního zástupce, který v souvislosti s obhajobou žalobkyně vykonal úkony právní služby, které žalobkyně přesně specifikovala ve své žalobě na čl. 3 až 5, a to při sazbě 2 300 Kč/úkon. Žalobkyně tak na nákladech obhajoby v souvislosti s trestním stíháním vynaložila částku ve výši 100 850 Kč. Dále žalobkyně nárokovala částku ve výši 23 550 Kč představující ušlý zisk, který odůvodnila tím, že v některé dny v pracovní době se musela účastnit úkonů trestního řízení, popřípadě zajišťovat podklady pro trestní řízení a v uvedeném čase nebyla v zaměstnání, tudíž čerpala neplacené volno. Vznikla jí tak škoda v podobě ušlého zisku, kterého by jinak dosáhla. Jednotlivé časy, které nemohla trávit v práci, tedy být přítomna na pracovišti z důvodu vedeného trestního stíhání, neboť byla účastna u úkonu trestního řízení, popřípadě měla poradu s advokátkou či sháněla podklady k trestní věci, specifikovala na čl. 157 spisu. V uvedené dny také vynaložila jízdné na cestu k orgánům činným v trestním řízení, popř. za svým právním zástupcem. Jednotlivé cesty specifikovala na čl. 154, a to při ceně jízdenky á 24 Kč, celkem 1 440 Kč. 2. Žalobkyně také nárokovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti její osobě, kdy trestním stíháním s ohledem na povahu činu, který byl žalobkyni kladen za vinu, utrpěla její osobní pověst. Trestním stíháním dále bylo zasaženo do práva žalobkyně na respektování ochrany jejího soukromého a rodinného života. Trestní stíhání mělo negativní vliv na její rodinný život, došlo k dehonestaci a celkovému hlubokému rozvratu životní pohody. Žalobkyně uvedla, že předmětná kauza byla medializována, tedy stala se věcí veřejnou a žalobkyně proto byla poškozena v očích široké veřejnosti, u přátel a známých. V době trestního stíhání žalobkyně také přišla o dítě, když potratila ve třetím měsíci těhotenství a neustálý stres z trestního stíhání vedl k nemožnosti znovu otěhotnět. Žalobkyně rovněž v důsledku stresového vypětí měla problémy se žaludkem. Žalobkyni hrozil vyšší trest odnětí svobody - v rozmezí 2 až 8 let, čímž se prohlubovala její psychická nepohoda. Naposledy žalobkyně nárokovala částku ve výši 42 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního řízení, které trvalo celkem 4 roky a 4 měsíce. Podle názoru žalobkyně se nejednalo o případ nikterak složitý, žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl vyšší, neboť se jednak jednalo o trestní řízení a jednak jako škoda byla vyčíslena částka ve výši 24 900 000 Kč, tedy částka naprosto likvidační. Žalobkyně má naopak za to, že se na celkové délce řízení podílely soudy, neboť věc bylo možné rozhodnout přibližně v rozmezí dvou let. Podle názoru žalobkyně tedy uvedená délka řízení je délkou nepřiměřenou a při stanovení výše odškodnění vycházela žalobkyně z částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky z částky v poloviční výši. 3. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že žalobkyně u ní předběžně dne 28.9.2020 uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené jednak nezákonným rozhodnutím a jednak nesprávným úředním postupem, to vše v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 83/2016. Žalovaná po projednání žádosti dospěla k závěru, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu odškodňovacího zákona a žalobkyni poskytla na odškodnění částku ve výši 79 850 Kč, představující náhradu škody za vynaložené náklady na obhajobu, konkrétně za 29 úkonů právní služby á 2 300 Kč a za 3 tři úkony právní služby á 1 150 Kč, za 32 režijních paušálů á 300 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že nebylo možné mimosoudně vypořádat položky uvedené v žalobě pod bodem 3,5,7,11,14 a 23 představující porady mezi žalobkyní a její obhájkyní, neboť jejich konání nebylo doloženo. Dále nebylo možné vypořádat úkon pod bodem 8 v podobě stížnosti ze dne 23.3.2016. Provedení zbývajících úkonů bylo v trestním spise žalovanou dohledáno a následně došlo ke krácení u těchto úkonů: úkon ze dne 9.11.2015 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, zde žalovaný hradil odměnu ve výši poloviny odměny za úkon, obdobně tak u úkonu ze dne 7.10.2016 – stížnost proti ustanovení opatrovníka. Dále u úkonu ze dne 3.4.2017 – hlavní líčení hradil dva úkony právní služby bez náhrady za promeškaný čas, neboť hlavní líčení trvalo od 10 hod. do 13.45 hod. a následně od 11 hod. do 11.50 hod. U úkonu ze dne 12.6.2017 – hlavní líčení, žalovaná hradila náhradu jen za jeden úkon právní služby, neboť hlavní líčení trvalo od 11.30 hod. do 12.15 hod. Žalovaná také nevypořádala nárok na náhradu škody představující náhradu průměrné hodinové mzdy, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyni mzda ušla a obdobně pak nehradila cestovné v souvislosti s jejím trestním stíháním. V tomto směru zásadně rozporovala cestovné k úkonům učiněným před zahájením trestního řízení, tj. přede dnem 20.10.2015, kdy se jednalo o cesty ze dne 9.10.2013, ze dne 6.5.2014 a ze dne 25.9.2014. K účelnosti vynaložených nákladů na cestovné žalobkyně k úkonům orgánů činných v trestním řízení, a tedy o případné škodě lze podle názoru žalované uvažovat pouze v případě, kdy žalobkyně byla povinna se takových úkonů účastnit a její účast na takových úkonech byla nezbytně nutná, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou. Rozhodně pak podle žalované nelze souhlasit s účtovanými náklady na cestovné v souvislosti s úkony typu:„ schůzka pan [příjmení]“,„ dohledávání podkladů [anonymizováno]“,„ vyzvednutí záznamu z jednání“, neboť se nejedná o úkony orgánů činných v trestním řízení a ani není zřejmé z názvu těchto úkonů, co si pod nimi je možno představit. Žalovaná dále učinila spornými účast žalobkyně u hlavních líčení, s výjimkou hlavního líčení konaného dne 17.5.2018. Pokud se jednalo o cestovné k poradám s advokátkou, oprávněnost daného nároku se podle žalované odvíjí od účelnosti uskutečněných porad. K nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání žalovaná uvedla, že za dostatečnou formu odškodnění považuje omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí. Je nesporné, že v souvislosti s uvedeným případem došlo k medializaci věci, avšak v tomto směru se orgány činné v trestním řízení nedopustily excesu spočívající v komentování trestné činnosti žalobkyně a neporušily tak presumpci neviny. Medializace případu je pak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Rovněž nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním skutečnost, že žalobkyně potratila ve třetím měsíci těhotenství, ač je to politováníhodné, nedošlo tak v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť toto bylo vydáno v říjnu 2015, avšak k potratu podle přiložené lékařské zprávy došlo v květnu 2014. Nemožnost znovu otěhotnět v souvislosti s trestním stíháním je pak již pouhou spekulací. K poslednímu nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení žalovaná uvedla, že celkem řízení trvalo čtyři roky a sedm měsíců, proběhlo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. V řízení došlo k výslechu svědků, provedení listinných důkazů i znaleckému zkoumání, a proto řízení vykazovalo do určité míry složitost po skutkové a zejména po právní stránce. V řízení se nevyskytly průta