28 CO 402/2022-466 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Obvodní soud pro Prahu 2, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-422, zamítl žalobní návrh, aby bylo určeno, že jednotky [číslo] [číslo] nacházející se v budově [adresa], v katastrálním území Nové Město, obec Praha, okres hl. m. [obec], zapsané na [list vlastnictví], nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání zřízeným ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne [datum], resp. že takové věcné břemeno neexistuje (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost uhradit 1. žalovanému a 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výroky II. a III.), dále uhradit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu (výrok IV.) a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20C 73/2018-430, výši těchto nákladů stanovil na [částka]. 2. Žalobkyně uplatnila žalobní návrh na podkladě tvrzení, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou se žalovanými uzavřela její babička [jméno] [příjmení] jako vlastnice jednotek a povinná z věcného břemene, je od počátku smlouvou neplatnou. K důvodům takové neplatnosti uvedla, že smlouva byla uzavřena v rozporu s konceptem věcného břemene ve smyslu § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), protože žalovaní na základě věcného břemene v předmětných nemovitostech podnikají a dosahují výdělku, aniž by za to poskytli povinné straně protiplnění. Jde o smlouvu lichevní, resp. smlouvu rozpornou s dobrými mravy, protože platby, které mají žalovaní hradit, jsou nízké a veškerá zhodnocení nemovitosti jim budou v posledku hrazena vlastníky. [jméno] [příjmení] pro svůj pokročilý věk v rozhodné době již nevěděla, co dělá, své jednání neovládala, tedy byly omezeny její rozpoznávací a ovládací schopnosti a nadto byla uvedena v omyl. Smlouva je také neurčitá, neboť rozsah věcného břemene je vymezen vágně a nejasně je v čl. 5 vymezeno oprávnění žalovaných ke změnám ve způsobu užívání budovy. 3. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu uvedli, že smlouva není v rozporu s konceptem věcného břemene, neboť bylo v zájmu [jméno] [příjmení] nemovitost, která chátrala, zrekonstruovat, což žalovaní učinili tím, že nemovitost po sjednanou dobu užívají, byť k podnikatelským účelům. Nemovitost z vlastních financí zrekonstruovali a opravili, za což jim [jméno] [příjmení] přislíbila její několikaleté bezplatné užívání. V rozhodné době [jméno] [příjmení] věděla, co dělá, byla seznámena s obsahem smlouvy, a tuto zcela dobrovolně a srozumitelně podepsala, žalovaní jí v omyl neuvedli. Její zdravotní stav nebyl natolik nepříznivý, aby nebyla způsobilá k právním úkonům. Smlouva není lichevní ani v rozporu s dobrými mravy, platby, které žalovaní hradí, jsou dostatečné. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. 5. Předně shledal, že žalobkyně má na navrhovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. a ve věci samé dokazování zaměřil na zjištění rozhodných skutečností významných pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, zejména § 37, § 38, § 39, § 40a, § 49a, § 151n a násl. obč. zák. 6. Ve věci samé vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem předmětných bytových jednotek [číslo] [číslo] v budově [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], k jejichž tíži je v katastru nemovitostí vloženo osobní věcné břemeno užívání jednotek ve prospěch obou žalovaných, zřízené smlouvou ze dne [datum], kterou uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení]. [jméno] [příjmení] (babička žalobkyně) jako vlastnice a povinná z věcného břemene a žalovaní jako osoby oprávněné. Věcné břemeno spočívá v oprávnění žalovaných užívat do [datum] bytové jednotky za účelem bydlení a provozování podnikatelské činnosti, včetně možnosti přebývání a ubytování třetích osob. Věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu [částka] a součástí smlouvy je také ujednání smluvních stran, že oprávnění jsou povinni nést náklady na udržování a opravy předmětné nemovitosti až do částky [částka] ročně, dále oprávněni realizovat další stavební úpravy s tím, že mohou posléze požadovat po vlastníkovi jednotek úhradu jejich ceny až do výše [částka]. V době uzavření smlouvy bylo [jméno] [příjmení] 87 let, v rozsahu přiměřeném věku obstarávala své denní záležitosti a byla schopna rozpoznat a ovládat své jednání. V této době pečovala o vnoučata po zemřelé dceři, a to za pomoci sociálních pracovnic a známých. Její psychický i fyzický stav jí umožňoval číst dokumenty a vnímat jejich obsah, nebylo prokázáno, že by tomu bylo opačně, a že by byla někým ovlivňována. Znaleckým posudkem a výslechem znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo spolehlivě prokázáno, že v červenci roku 2008 byla schopna pochopit podstatná fakta, týkající se podpisu smlouvy o zřízení věcného břemene, byla schopna rozpoznat obsah smlouvy a podstatu svého jednání a své jednání ovládat, a to přesto, že tehdy již trpěla vaskulární demencí, která však ještě nebyla ve fázi ovlivňující její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Léky, které měly vliv na její mozkové funkce, užívala [jméno] [příjmení] až od června 2009. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nevyšlo najevo, že by [jméno] [příjmení] o věcném břemeni jednala v omylu, pod nátlakem či jiným negativním vlivem jiné osoby. Naopak z provedených důkazů vyplynulo, že věděla, co dělá a že jejím úmyslem bylo smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít, když měla za to, že tímto způsobem dojde ke zhodnocení nemovitostí pro její vnoučata, tehdy ještě nezletilá, což podle výpovědi svědků bylo jejím cílem. 7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neobstojí námitka žalobkyně, že posuzovaná smlouva je neplatná z důvodu jejího rozporu s konceptem věcného břemene, ani z důvodu údajného lichevního obsahu, resp. rozporu smlouvy s dobrými mravy. Vzal přitom v úvahu, že pro smlouvu o zřízení věcného břemene je již z povahy této smlouvy charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, smlouvou se strana povinná zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět, aby z tohoto závazku měla strana oprávněná prospěch. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene přitom není, aby úplata sjednaná za zřízení věcného břemene byla ekvivalentem zřízeného oprávnění. Přihlédl pak k tomu, že v daném případě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene [částka] a povinnost žalovaných oprávněných nést náklady na údržbu a opravu nemovitých věcí [částka] ročně. [jméno] [příjmení] byla v rozhodné době, tj. v době sjednání a uzavření smlouvy, sice vysokého věku, nicméně na podkladě znaleckého posudku a výpovědi znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dále korespondence [jméno] [příjmení], výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], doc. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], bylo spolehlivě prokázáno, že věděla, co činí, byla schopna pochopit obsah smlouvy, přičemž její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly zachovány a byla schopna pochopit podstatná fakta. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že měla být uvedena v omyl stran pravého účelu podepisované smlouvy. Z obsahu smlouvy totiž jasně a srozumitelně vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum], že oprávnění mohou předmětné jednotky užívat nejen osobně, ale též k podnikatelské činnosti za účelem ubytování či přebývání třetích osob, dále byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene a výše nákladů, které oprávnění jsou povinni vynakládat na údržbu nemovitých věcí. Podle soudu prvního stupně rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat ani v tom, že si strany na základě smlouvy o zřízení věcného břemene poskytly ekonomicky nikoliv rovnocenné plnění. Jestliže žalovaní užívali předmětné jednotky k provozování hotelu nebo hostelu, pak takové užívání bylo smluvními stranami zamýšleno a písemně ve smlouvě zachyceno, tudíž nelze dovodit, že by v tomto směru byla [jméno] [příjmení] uvedena v omyl. Dle názoru soudu prvního stupně se ani nejedná o smlouvu lichevní. Podstatou lichvy je zneužití něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení k získání nebo slibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plněním nabízenému. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] v době uzavření smlouvy nevěděla, co dělá, že by nebyla schopna ovládat své jednání, že by jednala pod manipulativním vlivem jiných osob. Podle mínění soudu prvního stupně byla s ohledem na svůj vysoký věk a nízký věk vnoučat vedena úmyslem umožnit oprávněným (žalovaným) prostřednictvím předmětné smlouvy časově omezené užív