37 C 39/2021-253 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 99 109,54 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši (po částečných zpětvzetích ze dne 14. 11. 2021 a 16. 5. 2022, o kterých soud rozhodl usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 37 C 39/2021-215). Svůj nárok co do výše 17 109,54 Kč s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 4 151,84 Kč v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále (dále též„ OS“) pod sp. zn. 2 T 22/2019 (dále též„ původní řízení“) a ve výši 12 957,70 Kč v podobě amortizace, když žalobce cestoval k úkonům orgánů činných v trestním řízení osobním automobilem Mercedes [registrační značka]. Dále svůj nárok do výše 82 000 Kč opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí, když požadovaná částka podle žalobce představovala přiměřené zadostiučiněné, kterého by se mu mělo dostat za způsobenou nemajetkovou újmu nezákonným trestním stíháním. 2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady škody, které by žalobci měla náležet. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení a průběh řízení 3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že uplatnil u žalované své nároky z důvodu a ve výši jako v projednávané věci. Dále žalobce zdůraznil, že dne 1. 6. 2018 mu bylo sděleno podezření ze spáchání přečinu podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ trestní zákoník“). V rámci trestního řízení vedeného u OS pak byl žalobce odsouzen, přičemž Krajský soud v Ostravě sice rozsudek soudu I. stupně zrušil, avšak nově rozhodl o vinně žalobce a uložil mu zákaz řízení motorových vozidel. Tento zákaz trval od 21. 11. 2019 do 1. 7. 2020. Dne 11. 3. 2020 Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc byla postoupena příslušnému správnímu orgánu, neboť by skutek mohl být posouzen jako přestupek. 4. K náhradě majetkové újmy žalobce inter alia uvedl, že se domáhá náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu. Dále se rovněž domáhal náhrady škody v podobě amortizace, když se v rámci trestního řízení žalobce musel účastnit celé řady úkonů, ke kterým jezdil osobním automobilem. K náhradě nemajetkové újmy žalobce tvrdil, že jeho případ byl velmi složitý. Postup orgánů činných v trestním řízení pak pro žalobce představoval velikou psychickou zátěž. K tomu žalobce poukázal na svůj vyšší věk, jakož i na skutečnost, že žije v obci, kde nejsou žádné služby a veřejná doprava je nevyhovující. Veškeré záležitosti svoje a své manželky musí vyřizovat za pomocí motorového vozidla. Uložený zákaz řízení motorových vozidel mu ovšem toto znemožnil a on tak musel využívat pomoci přátel a rodiny. 5. Žalobce se svoji žalobou domáhal částky 144 023,40 Kč s příslušenstvím coby náhrady majetkové újmy a částky 82 000 Kč coby náhrady nemajetkovém újmy. 6. V podání ze dne 2. 9. 2022 (nazvaným jako doplnění žaloby) pak žalobce zopakoval tvrzení a argumenty obsažené v samotné žalobě. 7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 10. 2021 uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne 28. 9. 2021 nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 22/2019. Žalovaná věc vyřídila svým stanoviskem ze dne 12. 12. 2020, kterým žalobci přiznala náhradu škody ve výši 121 038,94 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním, žalovaná považovala za plně dostačující přiměřené zadostiučinění omluvu. S ohledem na to, že žalovaná považovala přiznané odškodnění za adekvátní, navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. 8. Podáním ze dne 14. 11. 2021 vzal žalobce svoji žalobu co do částky 124 554,36 Kč zpět. 9. Dne 16. 5. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání žalobce upřesnil, že se domáhá náhrady újmy z důvodu nezákonné rozhodnutí. Rovněž upřesnil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (a nikoliv samotnou délkou dotčeného trestního stíhání). Na tomto jednání vzal dále žalobce svoji žalobu zpět co do částky 2359,50 Kč s příslušenstvím. Žalobce konečně specifikoval, že po částečných zpětvzetích se domáhá zaplacení škody v podobě nákladů na obhajobu za následující úkony: 24. 6. 2018 - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; 17. 12. 2018 - žádost o změnu místa; 1. 8. 2019 a 21. 8. 2019 blanketní odvolání a doplnění odvolání s tím, že mu sice žalovaná vyplatila již odměnu za tyto úkony ve výši odměny za jeden úkon dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), avšak podle žalobce by odměna měla být ve výši 1,5 násobku odměny dle advokátního tarifu; 1. 7. 2020 - zaslání vzdání se práva stížnosti, přičemž v případě tohoto úkonu se žalobce domáhal zaplacení náhrady škody v podobě 0,5 násobku odměny dle advokátního tarifu. Na tomto jednání byla žalobci dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 10. Usnesením ze dne 13. 7. 2022, č. j. 37 C 39/2021-215, soud rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu žalobcem učiněných zpětvzetí. 11. Podáním ze dne 17. 7. 2022 žalobce doplnil své důkazní návrhy. 12. Další jednání se ve věci konala ve dnech 8. 8. 2022 a 26. 9. 2022. Na těchto jednáních bylo prováděno dokazování a žalobci byla dána opakovaná výzva dle § 118a odst. 3 o. s. ř., na kterou žalobce reagoval svým podáním ze dne 17. 10. 2022. Rozsudek byl vyhlášen na jednání dne 31. 10. 2022. III. K částečnému zpětvzetí a změně žaloby 13. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. 14. Na jednání dne 31. 10. 2022 vzal žalobce svoji žalobu co do částky 41 000 Kč zpět (pokud jde o jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním; nadále se tak domáhal zaplacení částky 41 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním). Žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v požadovaném rozsahu zastavil. IV. Skutková zjištění 15. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne 28. 9. 2020 nárok ve výši a z důvodů jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne 18. 10. 2020, když konstatovala, že bylo v řízení vedeném u OS pod sp.zn. 2 T 22/2019 vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 Odpšk. Žalovaná se za toto žalobci omluvila a přiznala mu náhradu újmy ve výši 121 038,94 Kč, která mu byla vyplacena dne 19. 10. 2021. 16. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 17. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 2 T 22/2019 byly provedeny následující úkony obhajoby: dne 24.6.2018 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 17.12.2018 - žádost o změnu místa (kdy z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že se jednalo pouze o jednovětnou žádost), dne 18.1.2019 – stížnost proti zamítnutí návrhu na doplnění dokazování, dne 1.8.2019 – odvolání blanketní a 29.1.2019 - doplnění odvolání a dne 1.7.2020 zaslání vzdání se práva stížnosti. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud rovněž za prokázané, že došlo k zaplacení těchto úkonů právní služby ze strany žalobce jeho advokátovi. 18. Z nesporných tvrzení účastníků a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 8 Tdo 432/2020-623, soud zjistil, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR, KRP Moravskoslezského kraje, Územního odboru Bruntál, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 1. 6. 2018, č. j. KRPT-110928-85/TČ-2017-070171, pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 11. 2