53 CO 21/2022-360 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Shora citovaným, v pořadí třetím, rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od [datum] do zaplacení (I.), žalobu s požadavkem na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl (II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřeně dlouho trvajícím trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], o nároku žalobce ve výši dalších [částka] s příslušenstvím z titulu zajištění finančních prostředků a majetku v tomto trestním řízení již bylo rozhodnuto v průběhu předchozího řízení, rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 26 C 52/2018-200, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 53 Co 354/2020-255, byla ohledně něj a specifikovaného úroku z prodlení žaloba zamítnuta. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, považuje řízení za ještě přiměřeně dlouhé v porovnání s jeho skutkovou složitostí, když spolu se žalobcem bylo společně stíháno dalších 33 osob. Většina obžalovaných byla obžaloby zproštěna, i žalobce byl ohledně několika skutků zproštěn obžaloby, avšak byl pravomocně odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné platby podle § 240 odst. 1 a 3 tr. zák. 4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce u žalované předběžně svůj nárok uplatnil podáním doručeným [datum], dále ozřejmil obsah a rozsah provedeného dokazování, podrobně zejména průběh trestního řízení zjištěný ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka], skutečnosti zjištěné účastnickou výpovědí žalobce, výpověďmi svědků a lékařskou zprávou a po skutkové stránce uzavřel, že trestní stíhání žalobce trvalo 9 let a 6 měsíců, když bylo zahájeno [datum] doručením usnesení o zahájení trestního stíhání a skončilo [datum] vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žalobcova odvolání i odvolání státního zástupce. Žalobci byl v rámci trestního řízení zajištěn majetek, žalobce je vážně nemocný a při ukládání trestu byla zohledněna doba od trestné činnosti do rozhodnutí soudu. Zároveň poukázal na rozsudek téhož soudu prvního stupně, č.j. 23 C 203/2018-177, v němž z titulu nepřiměřené délky téhož trestního řízení byl žalobce odškodněn částkou [částka]. 5. Na podkladě uvedených skutkových zjištění odkázal soud prvního stupně na ust. §§ 13 a31a zák. č. 82/1998 Sb. (odškodňovací zákon) i některá rozhodnutí dovolacího soudu a shrnul, že při zhodnocení skutkových zjištění opatřených ve věci v mezích zákonných kritérií má dobu trvání namítaného řízení za nepřiměřenou, i když v namítaném řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k nečinnosti, průtahům a rozhodování v nepřiměřených lhůtách. 6. Řízení měl soud prvního stupně za nadstandardně složité po stránce skutkové, právní i procesní, jeho právní složitost se odvíjela od typu trestné činnosti, pro kterou bylo trestní řízení vedeno, když posouzení daňových trestných činů je po právní stránce komplikovanější. Za zásadní měl složitost skutkovou a související složitost procesní, když v trestním řízení bylo vyhotoveno několik znaleckých posudků, slyšeno několik desítek svědků, řízení bylo vedeno proti 34 obžalovaným, byly prováděny desítky šetření u různých daňových subjektů. S objemem prováděných důkazů pak souvisí zcela mimořádná procesní složitost předmětu řízení, neboť většinu úkonů bylo nutno činit ve vztahu ke všem účastníků řízení a jejich právním zástupcům. 7. Soud prvního stupně nezjistil dlouhotrvající nečinnost ze strany soudu ani Policie ČR, stejně tak neshledal, že by se žalobce na délce řízení svým chováním jakkoli podílel. 8. Považoval však za odpovídající zvýšit odškodnění žalobce z důvodu významu, který pro něj řízení mělo, když samotné trestní řízení je považováno za řízení typově významnější, po jeho podstatnou část byl zajištěn žalobcův majetek a žalobcův zdravotní stav není dobrý. 9. Na podkladě závěru o tom, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu z titulu jeho nepřiměřené délky, soud prvního stupě shledal, že je namístě odčinit presumovanou újmu způsobenou jím žalobci v penězích, když pouhé konstatování porušení práva by v daném případě nepostačovalo. Za každý rok trvání řízení přiznal žalobci částku [částka], za prvé dva roky částku poloviční, a dospěl k základní částce [částka]. Z důvodu složitosti řízení redukoval základní částku o 50%, o 30% ji naopak zvýšil pro význam řízení pro žalobce s tím, že takové zvýšení zohledňuje i skutečnost, že při ukládání trestu bylo soudy přihlédnuto k délce doby, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Podle takových úvah přiznal žalobci jako odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou dlouhotrvajícím trestním řízením částku [částka] s úrokem z prodlení jdoucím po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 10. Pokud žalobce žádal, aby při rozhodování byla zohledněna také délka odškodňovacího řízení, které probíhá ode dne [datum], kdy žalobce žádal o předběžné projednání nároku u žalované, do [datum], kdy soud ve věci rozhodl třetím rozsudkem, soud prvního stupně jeho požadavku nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že odškodňovací řízení ještě netrvá nepřiměřeně dlouhou dobu. 11. O nákladech řízení rozhodl ohledně jeho části do vydání druhého rozsudku odvolacího soudu s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. při závěru, že každý z účastníků uspěl pouze ohledně jeho části, za zbývající část řízení odkázal na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal náklady za zastoupení advokátem. 12. Rozsudek napadli včasnými a přípustnými odvoláními oba účastníci. 13. Žalobce odvolání směřoval do výroku rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta a s ním souvisejícího výroku o nákladech řízení. S odkazem na zjištěnou délku řízení, na níž se nijak nepodílel, má za nepřiměřeně nízkou základní částku, z níž soud prvního stupně vycházel, a která neodpovídá intenzitě způsobeného zásahu ani hodnotě peněžních prostředků v současné ekonomické situaci. Mělo být podle něj vycházeno z maximální částky respektované judikaturou, tedy z částky [částka] za rok trvání řízení. Za nesprávný má i závěr o nikoli dlouho trvajícím řízení odškodňovacím, i z důvodu jeho nepřiměřené délky měla být peněžitá náhrada vyšší. Znovu vyslovil nesouhlas s tím, že nebylo odškodněno dlouhotrvající zajištění jeho majetku v průběhu trestního řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval jeho námitkami proti postupu soudu v trestním řízení, když vyhovění návrhům na vyloučení jeho věci k samostatnému řízení by vedlo k mnohem rychlejšímu projednání. Adekvátně nebylo přihlédnuto ani k jeho dlouhodobě závažnému zdravotnímu stavu. Namítl, že v rámci trestu soud řádně nezohlednil celkovou délku trestního řízení a není proto na místě nárok žalobce odmítnout či ponížit, zejména pokud nebylo stanoveno, o jakou dobu byl trest snížen z důvodu délky trestního řízení. Pokud soud prvního stupně odkazuje na jiný rozsudek, kterým měla být přiznána částka [částka], žalobce s tímto rozsudkem nebyl seznámen a nemůže se k němu vyjádřit, porovnání s rozsudkem, který nebyl předmětem dokazování a není veřejně přístupný, není procesně ani hmotněprávně možné a vede k nepřezkoumatelnosti rozsudku. Dále nesouhlasí s hodnocením složitosti věci, když samotný počet obžalovaných samozřejmě nemůže být brán v neprospěch jednoho z nich, zejména za situace, kdy tento navrhoval, aby jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Co se týká složitosti skutkové a procesní, je nutné uvést, že dle názoru žalobce uvedené věci řeší soudci, jejichž nápad trestních věcí je podstatně menší, než běžný nápad soudců, co se týká počtu, a mají jistě disponovat dostatečným aparátem na to, aby vše provedli co možná nejrychleji. Žalobce trvá na tom, že prodleva mezi vyhlášením rozsudku, vypracováním rozsudku, závěrečným řečmi a zejména odvolacím rozhodnutím, a to zejména ve věci zajištění majetku, byla nepřiměřeně dlouhá a že zde stát tedy pochybil zcela jednoznačně. Složitost řízení má za nadsazenou, nijak nebylo zohledněno, že se na průtazích nepodílel. Za nesprávné má i přiznání úroku z prodlení až od [datum] i rozhodnutí o nákladech řízení, když mu i při částečném úspěchu ve věci měla být přiznána plná náhrada. Pro srovnání nepřiměřeně nízké částky odškodnění jeho nemajetkové újmy poukázal na rozsudky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a 30 Cdo 3858/2013, a sp. zn. 15 C 232/2010, sp. zn. 20 Co 57/2011. Navrhl změnu napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně tak, že bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % od [datum] a dále pak i úrok z prodlení ve výši 9% z částky [částka] od [datum] do [datum] a povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 14. Odvolání žalované směřuje do výroku žalobě vyhovujícímu