14 C 235/2021-125 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v režimu zákona 82/1998 Sb. Jde o řízení trestní, vedené u Okresního soudu v Blansku č.j. 1 T 24/2021. Uvedl k tomu, že byl na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Blansko, oddělení obecné kriminality, ze dne 23. 12. 2020, trestně stíhán pro přečin dle § 354 odst. 1, písm. c), písm. d) tr. zákoníku (nebezpečné pronásledování). Žalobce byl dne 23. 12. 2020 zadržen a bylo stejného dne proti němu zahájeno trestní stíhání. Dne 25. 12. 2020 byl vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. b) a písm. c) tr.ř. Žalobce usnesení o zahájení trestního stíhání a rovněž rozhodnutí o vazbě napadl stížnostmi, oboje však byly shledány nedůvodnými. V rámci seznámení se spisem dne 19. 3. 2021 byl žalobce upozorněn, že jeho jednání je policejním orgánem kvalifikováno jako zločin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, když měla poškozená údajně v důsledku jednání žalobce trpět následky projevujícími se úzkostnými stavy, což bylo hodnoceno jako smíšená úzkostně depresivní porucha. Ve věci proběhla dvě hlavní líčení ve dnech 19. 4. 2021 a 25. 4. 2021, kdy na tom druhém byl vyhlášení zprošťující rozsudek, dle něhož jednání žalobce nebylo trestným činem. Rozhodnutí soudu bylo založeno primárně na závěru, že sama obžaloba nepopisuje jednání odpovídající skutkové podstatě trestného činu a ani z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tomu bylo jinak. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená vůči žalobci (obžalovanému) vystupovala způsobem neodpovídajícímu jejím tvrzením v rámci trestního řízení, dokonce jej písemně kontaktovala ve vazební věznici, ať již sama za sebe, či za nezletilé děti, aby vůči žalobci vyjadřovala svůj pozitivní vztah (ve smyslu láskyplný). Proti zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce odvolání, to však bylo zamítnuto. Na základě shora uvedeného je naplněna hypotéza normy ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998., Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tedy existuje nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem soudu (představujícím zrušující akt ve smyslu § 8 odst. 1 zákona), přičemž žalobce ve smyslu § 8 odst. 3 uvedeného zákona, využil všech prostředků nápravy. * Žalobce uplatnil nárok, pokud byl omezen na svobodě za dobu od 23. 12. 2020 do 26. 4. 2021, kdy trestní řízení vůči němu skončilo zprošťujícím rozsudkem. K výši náhrady dle § 9 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., žalobce za první tři týdny výkonu vazby žádá z titulu zadostiučinění nemateriální újmy za jeden den výkonu vazby částku 3 000 Kč denně, kdy pociťoval újmu z nezákonné vazebního stíhání nejintenzivněji, pokud byl omezen orgány činnými v trestním řízení na svobodě jen na podkladě toho, že psal několik zpráv své přítelkyni, v nichž se zajímal o zdraví svého dítěte, přitom s ní nikoli nadmíru intenzivně žádal řešit její kontakt pro něj s neznámým mužem, kterého si přivedla do (dle něj) společného domova. Takto formulované subjektivní vnímání žalobce bylo zcela objektivizováno závěry zprošťujícího rozhodnutí soudu. Za zbývající období pak částku 2 000 Kč denně, kdy i v něm shledává zvýšenou míru dopadu do jeho práv, pokud navíc v tomto období orgány činné v trestním řízení připustili, aby za situace, že je trestně stíhán (i vazebně), pro skutek spočívající v nebezpečném pronásledování, jež má znaky těžkého ublížení na zdraví, mu byly doručovány dopisy této přítelkyně vyjadřující mu náklonost, lásku, očekávání brzkého shledání a překonání“ těžkého období', přitom je líčen obžalobou (přímo ve skutkové větě), jako osoba pronásledující tu stejnou osobu“ vytrvale, intenzivně, nevybíravým a bezcitným způsobem". Za celkové období tedy žalobce nárokuje z titulku nemajetkové újmy celkem za 124 dní trvání vazby částku 269 000 Kč, po 3 000 Kč denně za prvních 21 dní (63 000 Kč) a 2 000 Kč denně za zbývajících 103 dní (206 000 Kč). * Co se týče náhrady škody po dobu vazebního stíhání, pak žalobce nárokuje částku odpovídající násobku počtu dní strávených na vazbě a paušální denní náhrady 170 Kč. Celkově tak tato část nároku činí 21 080 Kč * Vedle nároku na náhradu škody žalobce uplatňuje nárok z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v částce odpovídající povaze nezákonného rozhodnutí. Žalobce vychází pro účely stanovení výše zadostiučinění z předpokladu, že nemajetková újma způsobená trestním stíháním je zpravidla nejintenzivnější, jestliže je vydán zprošťující rozsudek z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že skutek není trestným činem (srov. rozh. NS 30 Cdo 2200/2015). Trestní řízení s žalobcem trvalo celkem 228 dní, kdy za den výše újmy představuje částku 500 Kč, a tedy celková výše nároku činí 114 000 Kč (srov. rozs. NS 30 Cdo 2357/2010), kdy tato částka představuje žalobcův nárok na nemajetkovou újmu ve vztahu k trestnímu stíhání samostatně (s odhlédnutím od újmy vzniklé vazebním stíháním). 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 1. 10. 2021 (podáním ze dne 30. 9. 2021) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 452 375 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 45 295 Kč, nároku na náhradu ušlého zisku za dobu vazby ve výši 21 080 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 114 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy za vazbu ve výši 296 000 Kč Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení plně vyhověla a nahradila mu tak požadovanou částku ve výši 45 295 Kč a zároveň žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou vazbou ve výši 102 000 Kč a vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání. Ostatním nárokům nevyhověla ani zčásti, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 6. 2022. Uzavřela, že v souladu s konstantní judikaturou v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání. U nároku žalobce na náhradu ušlého zisku v paušální výši za vazební stíhání žalovaná konstatovala, že tomuto nároku nelze vyhovět, neboť dle ust. § 30 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění účinném v rozhodné době) se poskytuje náhrada ušlého zisku paušální částkou, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku ve skutečné výši. Vznik škody však musí být nadevší pochybnost prokázán. Poškozený tak musí prokázat, že v době před nástupem do vazby byl zaměstnán, příp. podnikal. Vzhledem k tomu, že z vyjádření právního zástupce žalobce ze dne 9. 5. 2022, tak z obsahu trestního spisu, je zřejmé, že žalobce byl před nástupem do vazby registrován na Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání, je zřejmé, že výše uvedenou podmínku nesplnil a tedy žádný zisk mu neušel. Vzhledem k tomu, že u nároku na náhradu ušlého zisku nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., není možné nároku vyhovět. 3. V průběhu řízení bylo toto k návrhu žalobce částečně zastaveno o částku 45 295 Kč (tzv. obhajné) a též co do nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou co do části 102 000 Kč, neboť ze strany žalované bylo v uvedených segmentech částečně plněno v uvedeném rozsahu. Taktéž bylo částečně zastaveno co do úroku z prodlení z celkově uplatněné částky původní ve výši 449 375 Kč, a to za dobu 17. 10. 2021 do 1. 4. 2022. 4. Předmětem řízení tak zůstal k projednání nárok na nemajetkovou újmu za vazbu ve výši 167 000 Kč, dále náhrada škody za vazbu ve výši 21 080 Kč a nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání ve výši 114 000 Kč. 5. Z připojeného trestního spisu byl proveden důkaz opisem z evidence Rejstříku trestů fyzických osob (č.l. 231) spisu Okresního soudu v Blansku, z něhož se podávají záznamy Okresního soudu Blansko, týkající se žalobce, a to s datem rozhodnutí dne 6. 4. 2012, datum právní moci 19. 4. 2012, sp. zn. 1 T 100/2012, jde o trestní příkaz doručený 10. 4. 2012 a skutkovou podstatu § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku - nedbalostní jednání, odnětí svobody podmíněné, výměra - počet měsíců: 8, zkušební doba do 19. 4. 2014, počet měsíců: 24, amnestie - datum 1. 1. 2013, vztah IV/1b, zákaz činnosti, výměra - počet měsíců: 24. Uložen též zákaz řízení motorových vozidel a podmíněné upuštění od výkonu: 22. 6. 2013, zkušební doba do 22. 10. 2014, počet měsíců: 16. Osvědčil se 22. 1. 2015. 6. Z dalšího záznamu odsouzení žalobce se podává odsouzení u Okresního soudu Blansko dne 19. 12. 2019, právní moc 24. 1. 2020, sp.zn. 14 T 284/2019, trestní příkaz - doručen 15. 1. 2020, § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Úmyslný trestný čin, odnětí svobody podmíněné, s výměrou - počtu měsíců: 10, zkušební doba do 24. 7. 2022, počet měsíců: 30. 7. Ze zprávy Vězeňské s