14 C 7/2023-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení nemajetkové újmy z tvrzené nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného na základě jeho trestního oznámení, jako poškozené osoby v trestním řízení. Uvedl k tomu, že je poškozeným a je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. [anonymizována dvě slova], jež byla páchána při [anonymizována tři slova], přičemž žalobce byl přímo dotčen na svých základních lidských právech. U žalobce jakožto poškozeného byly naplněny všechny indikátory skutkové podstaty trestného činu [anonymizována tři slova]. Žalobce se stejně, jakož i ostatní [anonymizováno], stal obětí trestného činu [anonymizováno]. Žalobce podal trestní oznámení dne 26. 7. 2011 k Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Předmětná kauza byla zprvu prověřována Policií České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, sp. zn. ORI -17630-55/ČJ-2010-001193-. Věc byla následně rozděleně na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce Policie ČR byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by tedy skutečnosti popsané žalobcem byly řádně prověřovány. Poté došlo k odložení věci usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, ze dne 12. 7. 2013, č.j. KRPA- 43249/TČ-2013 001193-, jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. 0 ZN 1423/2013 - 99). S odložením věci se poškození nemohli ztotožnit a část z nich podala proti tomuto ústavní stížnost. Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. [ústavní nález], a nálezem vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění pak uvedl, že orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČVTŘ") porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství Policie České republiky, kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Žalobce odkazuje zejména na odstavce 25, 27, 28, 29 a 30 předmětného nálezu. Ačkoliv byly vady Ústavním soudem policii důrazně vytýkány, v postupu policie se nejdříve téměř ničeho nezměnilo. Za první dva roky po vydání nálezu bylo provedeno minimum úkonů (první vyšetřovací úkon byl učiněn v listopadu 2016). Věc se nachází stále ve fázi prověřování, dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným Obvodním státním zastupitelstvím (č.j. ZN 1423/2013-236) s tím, že policie se vůbec dle názoru Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 nálezem Ústavního soudu ČR a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. K nerespektování precedenčních účinků nálezu Ústavního soudu jako jednoho z kritéria pro posouzení postupu orgánů veřejné moci se již vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na Krajské ředitelství hl. Prahy, a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin [anonymizováno]. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4 pod sp. zn. KRPA -43249-302/ 2013 -000073 a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na KŘP, byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu [anonymizováno]. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu IV celý spisový materiál Č. j. 0RIV -12085-407/TČ-2011-001491 ([anonymizována dvě slova]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z OŘP Praha I evidované pod č.j. KRPA- 43249/TČ-2013-000073 (žalobce, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Dne 24. 9. 2021 policejní orgán dle pokynu dozorující Městské státní zástupkyně věc opět odložil. Toto rozhodnutí bylo Vrchním státním zastupitelstvím jakožto nezákonné dne 25. 1. 2022 opět zrušeno. Žalobce tímto uplatňuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené popsaným nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. 2. Žalobce poukazuje na to, že trestní oznámení podal před více než 11 lety. Žalobce se dostatečně o svá práva bral a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Žalobce namítá, že veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich [anonymizována dvě slova] během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Konečně je třeba zdůraznit, že vyšetřování není ukončeno ani po 6 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení). 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 6.5.2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 328 950 Kč z titulu nepřiměřené doby prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno], jenž je Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy vedeno pod č.j. KRPA-43249-302/TČ-2013-000073. Jeho žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Délka řízení ve vztahu k žalobci činila ke dni projednání žádosti o odškodnění žalovanou 11 let a 1 měsíc. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení dosud proběhlo pouze před policejními orgány a před státními zastupitelstvími, jednou rozhodoval mimořádně Ústavní soud. Trestní stíhání dosud nebylo zahájeno. Ústavní soud však konstatoval, že trestní řízení bylo neorganicky roztříštěno mezi několik policejních orgánů, jejichž postup byl nekoncentrovaný a policejní orgány se dopustily zásadních průtahů v řízení. Věc je velmi složitá. Věc je skutkově náročnější, neboť ve věci figuruje velké množství poškozených, a to zejména cizinců, kteří obdobně jako žadatel uplatňují náhrady škody ne vždy ale s určením jejich výše. Vyšší množství tvrzených poškozených pak vede nepochybně k vyšší náročnosti k zajištění jejich výslechů a případné součinnosti. Nelze ani přehlédnout počet listinných důkazů orgánům činným v trestním řízení předložených a značné neurčitosti a obecnosti