37 C 14/2022-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ banka“). Dále uvedla, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále též„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy měly být též Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaná se tak podle žalobkyně zavázala splácet bance úvěr způsobem uvedeným ve smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem ve výši stanovené ve smlouvě. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet poskytnutou půjčku v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 628 Kč. Mezi bankou a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru), když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 12,90% ročně. 2. Podle žalobkyně žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, pročež [příjmení] pohledávku žalované s účinností ke dni [datum] zesplatnila dle ustanovení 7.1 a 2 Produktových podmínek. [příjmení] [příjmení] uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], ve kterém byla rovněž vyzvána k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněna na možnost vymáhání dané pohledávky. Do dne podání žaloby přitom žalovaná neměla uhradit ničeho, přičemž dne [datum] jí byla zaslána předžalobní upomínka. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že dne [datum] uzavřela s bankou rámcovou smlouvu, a to v anglickém jazyce. S poukazem na § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“), jakož i ustanovení 2.. Produktových podmínek žalovaná dovozovala neplatnost smlouvy o půjčce [číslo]. Poukazovala přitom rovněž na to, že nemohlo dojít k řádnému zesplatnění dluhu, neboť oznámení o zesplatnění půjčky bylo vyhotovenou pouze v českém jazyce. Navíc žalovaná namítala neprokázání doručení tohoto zesplatnění. Podle žalované banka od počátku ve vztahu k žalované jednala nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy. [příjmení] si byla vědoma, že žalovaná je statním příslušníkem Korejské republiky, pročež měla vyhotovovat všechny smluvní dokumenty pro žalovanou v anglickém jazyce. Nadto žalobkyně nemohla být v dobré víře ohledně místa pobytu žalované při doručování předžalobní upomínky, a to so hledem na charakter pobytu žalované na území ČR, její korejskou státní příslušnost a adresu trvalého pobytu na území Korejské republiky. Dále žalovaná namítala, že ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že by jí byly bankou započteny jednotlivé úhrady splátek. V neposlední řadě žalovaná odkázala na § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná v této souvislosti namítala, že banka dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. 4. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobkyně uvedla, jak byly započítávány jednotlivé úhrady splátek. Dále zdůraznila, že v projednávané věci byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] zopakovala svoji dřívější argumentaci. 6. Soud věc projednal na jednání dne [datum]. Na tomto jednání žalobkyně dotvrdila, že k zesplatnění úvěru došlo dne [datum]. Dále žalobkyně dotvrdila, že pokud jde o žalovanou částku 31 938,70 Kč, tak této se domáhala pouze z titulu smluvní pokuty, nikoli dlužných poplatků. K tomu odkázala na článek 6.2 smlouvy, když uvedla, že smluvní pokuta ve výši 31 938,70 Kč byla vypočítána v souladu s tímto ustanovením, a to za období od [datum] do [datum]. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum]. 7. Z důkazů provedených na jednání dne [datum] (in concreto z rámcové smlouvy ze dne [datum], z výpisu z účtu žalované, z produktových podmínky [právnická osoba], ze všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], z předžalobní upomínky, ze sazebníku [právnická osoba], z akceptace a návrhu smlouvy o půjčce ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], z výzvy ze dne [datum], z podacích archů a z obsahu transakční historie a protokolu o ověření úvěru schopnosti klienta vč. příloh), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. V době uzavření smlouvy pobývala žalovaná v ČR na adrese [adresa žalovaného], což sdělila i bance, se kterou smlouvu uzavírala. Žalovaná rovněž dne [datum] uzavřela rámcovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně, a to v jazyce anglickém, kdy obsahem této smlouvy je ujednání, že žalovaná bude čerpat bankovní služby. Na základě uzavřené smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 200 000 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splácet poskytnutou půjčku v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 628 Kč. Mezi bankou a žalovanou bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru), když úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 12,90% ročně. V čl. 6 smlouvy si pak strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna prohlásit půjčku za okamžitě splatnou, pokud by žalovaná porušila závazky vyplývající ze smlouvy, a v tomto případě požadovat smluvní pokutu ve výši odpovídající 0,1% denně z částky, ohledně jíž byla žalovaná v prodlení. [příjmení] posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jí uvedených údajů (o osobním stavu, zaměstnání a příjmech a výdajích – žalovaná deklarovala příjmy ve výši 37 000 Kč z podnikatelské činnosti, výdaje ve výši 14 500 Kč a svoji bezdlužnost) a dále na základě veřejně dostupných informací (v insolvenčním rejstříku), jakož i informací z interní databáze banky a úvěrových registrů ([spisová značka], [příjmení]). Žalovaná řádně splácela v měsíci dubnu, květnu, červnu, červenci a srpnu roku [rok]. V prodlení se ocitla až se svoji splátkou za měsíc září roku [rok]. Úvěr byl zesplatněn dne [datum]. Žalovaná ke dni zesplatnění úvěru uhradila na dotčenou pohledávku celkem 18 140 Kč. Žalovaná pak ke dni zesplatnění úvěru dlužila částku 192 449,40 Kč na jistině a částky 49,14 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a částku 8 684,95 Kč na kapitalizovaném úroku. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní výzva. 8. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 1811 odst. 1 o. z. platí, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. 10. Pode § 1860 o. z. platí, že podnikatel uzavře smlouvu se spotřebitelem podle jeho volby v úředním jazyce členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je spotřebitel státním příslušníkem. Liší-li se tento jazyk od jazyka členského státu Evropské unie, na jehož území se nachází nemovitá věc nebo její část, ke které se vztahuje smlouva, kterou spotřebitel nabývá právo užívat ubytovací zařízení podle § [číslo] odst. 1 písm. a), vydá podnikatel spotřebiteli i úřední překlad textu smlouvy do tohoto jazyka. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je