37 C 179/2022-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Dále uvedla, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [číslo] (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru“). 2. K tomu zdůraznila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením dotčené smlouvy. Žalovaný byl dle žalobkyně dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. K tomu žalobkyně odkázala na čl. 7 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru. 3. Nashromážděné a ověřené údaje byly podle žalobkyně příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 4. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se pak ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 650 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 25 650 Kč. Žalovaný měl celkovou částku odpovídající součtu jistiny a příslušenství uhradit v 80 týdenních splátkách ve výši 1092 Kč. První splátka měla být splacena dne [datum] a poslední dne [datum]. Podle žalobkyně žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 25 400 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Z důkazů provedených na jednání dne [datum] (in concreto ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky, doručenek, smlouvy o úvěru, karty zákazníka), dále z důkazů provedených na jednání dne [datum] (in concreto z výplatní pásky za období ledna [rok], výplatní pásky za období března [rok], výplatní pásky za období dubna [rok], pracovní smlouvy a dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum]), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč. Do okamžiku postoupení pohledávky pak žalovaný právní předchůdkyni plnil částku 25 400 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou zaplacení částky 67 150 Kč dne [datum]. Při zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici výplatní pásky žalobce za období ledna, března a dubna [rok], jakož i žalovaného pracovní smlouvu a dodatek k této pracovní smlouvě. Informace získané od žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala v kartě zákazníka. Z této karty plyne, že žalobce měl mít vlastní tvrzené příjmy ve výši 10 699 Kč, další příjmy ve výši 5000 Kč (kdy u tohoto příjmu je pouze poznámka„ přítelkyně“) a výdaje ve výši 6 817 Kč, přičemž tato zákaznická karta je oběma smluvními stranami. 7. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Teprve s účinností od [datum] zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. 11. [název soudu] k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle [název soudu] neplatná. 12. I [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle [název soudu] [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý [název soudu] přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C - [číslo]. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytoval