45 C 167/2024-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání částky ve výši 23.311,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, jež bylo vedeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020, jakož i v navazujících řízeních u soudů vyšších stupňů. Řízení trvalo celkem 3 roky, 5 měsíců a 25 dnů, což žalobce označil za zjevně nepřiměřené vzhledem k povaze projednávané věci. Žalobce svůj nárok opřel o výkladové stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a jako základní částku přiměřeného zadostiučinění uvedl částku 37.291,- Kč, přičemž aplikoval valorizační koeficient 50 % s ohledem na průtahy řízení, zejména v období duben–prosinec 2021 a dále v rámci odvolacího řízení, které trvalo přes 17 měsíců, z čehož podle žalobce 15 měsíců představovalo neodůvodněný průtah. Výslednou částku přiměřeného zadostiučinění tak vyčíslil na 55.936,- Kč. Dne 22. 5. 2024 uplatnil žalobce nárok mimosoudně u žalovaného. Ten nárok v zásadě uznal, avšak poskytl pouze částku 32.625,- Kč. Žalobce namítl, že žalovaný nezohlednil požadovaný valorizační koeficient a neodůvodnil aplikaci redukčních kritérií, přestože složitost věci podle žalobce nebyla nestandardní a nijak výrazně se neprojevila v délce řízení. Žalobce se proto žalobou domáhal doplatku ve výši 23.311,- Kč, přičemž navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně náhrady nákladů řízení a přiznání zákonného úroku z prodlení od 23. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 22. 5. 2024 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020, jakož i v navazujících odvolacích řízeních. Předmětem řízení byl podnikatelský spor o zaplacení doplatku kupní ceny za zboží ve výši 275.838,55 Kč, které mělo být předáno na základě ústní kupní smlouvy mezi podnikateli. V průběhu, zahájeného 18.11.2020 a skončeného dne 9.5.2024, žalobce vystupoval aktivně, reagoval na výzvy soudu, označoval důkazní tvrzení a navrhoval svědky. Sám průtahy v řízení nezpůsobil, nepodával stížnosti na nečinnost ani návrhy na určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Soud provedl několik ústních jednání, dokazování listinami a výslechy svědků. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy (věc byla rozhodována dvakrát soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím). Přesto byla věc skutkově komplikovanější než průměr, bylo konáno několik ústních jednání, vzhledem k nutnosti dokazování formy smlouvy a předání zboží, soud prováděl listinné dokazování, vyslýchal navržené svědky. Jednalo se však o podnikatelský spor o peněžité plnění, proto byl význam předmětu řízení zhodnocen jako běžný bez procentuálního navýšení. Na straně soudu I. stupně došlo k neodůvodněnému průtahu v období od dubna 2021 do prosince 2021 a dále u odvolacího soudu došlo k průtahu v období od prosince 2022 do března 2024. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti byla tedy celková délka řízení shledána jako nepřiměřená. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 36.250,- Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000,- Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na jistou míru skutkové složitosti o 10%, přičemž rovněž rozvedla důvody pro neuplatnění valorizace odškodnění. Základní částka přiznaného zadostiučinění byla tedy celkem snížena o 10%. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.3. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ze dne 22. 5. 2024 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, přičemž požadoval přiznání částky 55.936,- Kč.4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 6. 2024 byl uvedený nárok vypořádán, přičemž žalobci byla přiznána částka ve výši 32.625,- Kč jako přiměřené zadostiučinění.5. Závazkem Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 12. 2024 bylo rozhodnuto o vyplacení částky 32.625,- Kč ve prospěch žalobce, a to dne 21. 6. 2024.6. Ze spisu Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020 bylo zjištěno následující: Dne 18. 11. 2020 byla ve věci podána žaloba současným žalobcem proti společnosti Genzio , právnická osoba, . kterou se současný žalobce domáhal na žalované společnosti zaplacení částky 275 838,55 Kč s příslušenstvím. Soud vyzval žalobce, aby doplnil žalobou a označil důkazy 3. 12. 2020 a poskytl mu lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla žalobci doručena 7. 12. 2020. Dne 22. 12. 2020 žalobce stručně žalobu doplnil. Dne 12. 1. 2021 soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten byl uhrazen 13. 1. 2021. Soud poté vydal 25. 1. 2021 ve věci platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. V platebním rozkazu přitom byla žalovaná společnost vyzvána, aby do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu se písemně vyjádřila k žalobě. Platební rozkaz byl žalované společnosti doručen 27. 1. 2021, odpor měl být podán do 12. 2. 2021. Žalovaná společnost podala 3.2.2021 proti platebnímu rozkazu blanketní odpor. Žalovaný poté 22. 2. 2021 předložil soudu vyjádření k žalobě. Odpor i doplnění vyjádření k žalobě byly zaslány žalobci 24. 2. 2021. Žalobce se 22.3.2021 k vyjádření žalovaného vyjádřil. Podání žalobce bylo 1. 4. 2021 odesláno žalovanému. (tzn. průtah 7,5 měsíce). Žalovaný byl poté vyzván 15. 12. 2021 k doplnění svého vyjádření. Dne 11. 1. 2021 doplnil žalovaný své vyjádření společně s důkazy. Jeho vyjádření bylo zasláno žalobci 21.1.2022. Soud poté 26. 1. 2022 nařídil ústní jednání ve věci na 28. 2. 2022 a předvolal účastníky. Dne 3. 2. 2022 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného, jeho vyjádření bylo zasláno žalovanému. Dne 28. 2. 2022 soud ve věci jednal, vedl účastníky k mimosoudnímu jednání. Právní zástupkyně žalovaného projevila ochotu žalovaného zvážit postup ve věci a jednat s protistranou, jednání nebylo zahajováno a účastníkům byla poskytnuta lhůta k případnému jednání. Současně soud avizoval, že k příštímu jednání by byli předvoláni rovněž i svědci. Další jednání se mělo konat 4. 4. 2022. Právní zástupce žalobce požádal 28. 2. 2022 o odročení jednání s tím, že již předjednal se zástupcem žalované termín na 6. 4. 2022. Soud poté 1. 3. 2022 žádosti o odročení jednání vyhověl a jednání odročil na 11. 4. 2022. Žalovaný se následně 4. 4. 2022 ve věci vyjádřil s tím, že jeho nabídka mimosoudního vyřešení sporu nebyla ze strany žalobce akceptována. Podání žalovaného bylo následně 6. 4. 2022 zasláno žalobci, ten reagoval 6. 4. 2022 se svým vyjádřením. Dne 11. 4. 2022 se konalo ve věci další jednání s tím, že nabídka žalovaného k mimosoudnímu vyřízení věci nadále trvala. Bylo provedeno dokazování, byli vyslechnuti svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . S ohledem na to, že byl dále navržen výslech svědkyně , jméno FO, ze strany žalované, bylo jednání odročeno na 20. 4. 2022. Žalovaná 12. 4. 2022 předložila soudu kontakt na svědkyni a dále předložila téhož dne závěrečný návrh. Dne 20. 4. 2022 byla po provedeném dokazování rovněž vyslechnuta svědkyně , jméno FO, a poté byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Dne 20. 4. 2022 předložil žalobce soudu vyčíslení nákladů řízení. Rozsudek byl vyhotoven v prodloužené lhůtě 26. 5. 2022 a rozeslán účastníkům. Žalobce se 2. 6. 2022 proti rozsudku odvolal, a to proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žalovaný se rovněž odvolal do meritorního výroku, a to 13. 6. 2022. Soud vyzval 20. 6. 2022 žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek byl následně žalovaným 7. 7. 2022 složen. Soud poté 28. 7. 2022 vyzval účastníky, aby se vyjádřili k odvolání protistrany. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil 16. 8. 2020, žalovaný nikoliv. Soud poté 7. 12. 2022 předložil spis Krajskému soudu v Brně s odvoláním obou účastníků. Krajský soud účastníky 16. 2. 2024 obeslal k jednání před odvolacím soudem na 12. 3. 2024. Dne 22.2.2024 informovala právní zástupkyně žalovaného o kolizi jednání před odvolacím soudem s jiným jednáním a žádala o rozhodnutí bez její účasti. Dne 12. 3. 2024 odvolací soud ve věci jednal a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Brně bylo vypracováno v prodloužené lhůtě a rozesláno účastníkům bylo 6. 5. 2024. Rozhodnutí nabylo právní moci 9. 5. 2024. Tím spis končí.7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tím