45 C 27/2025-154 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí zaplacení daňové škody ve výši 301 704 Kč, vzniklé v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 66/2004 (řízení bylo vyloučeno k samostatnému projednání z řízení sp.zn. 45 C 120/2019, v němž se žalobce domáhal na žalované rovněž celkem částky 999 204,- Kč, a to peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení ve výši 397 500 Kč, bolestného ve výši 300 000,- Kč a materiální újmě, spočívající právě v uvedené daňové škodě). Ke dni podání žaloby řízení dle žalobce trvalo již 14 let a 3 měsíce, přičemž tento avizoval podání dovolání a v případě potřeby i další ústavní stížnosti s tím, že protože především rozhodnutí o třicetiprocentním zproštění odpovědnosti je ve zřetelném rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a postup obecných soudů i nadále porušuje základní práva žalobce. Žalobce konstatoval, že se na délce řízení nijak nepodílel. Průtahy vznikaly jednak nečinností soudů (na niž žalobce reagoval stížnostmi) a jejich chybným rozhodováním, jednak jednáním žalované pojišťovny Kooperativa. Žalobce zdůraznil, že mu nemůže být k tíži ani skutečnost, že k obraně svých práv využíval řádných i mimořádných opravných prostředků a ústavních stížností, a to již proto, že v řízení byl nakonec úspěšný. První zamítavý pravomocný rozsudek stejně jako jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně totiž byly zrušeny kasačním nálezem Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, , protože jimi bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Totéž platí pro žalobce podané dovolání a ústavní stížnost směřující proti usnesení odvolacího soudu č. j. , Anonymizováno, , jehož písemné odůvodnění neodpovídalo vyhlášenému rozhodnutí. Žalobce dále polemizoval s následnými rozhodnutími Nejvyššího soudu České republiky a následným rozhodnutím Ústavního soudu, které dle žalobce rozhodli nepředvídatelně, byť jejich rozhodnutí musí respektovat. Ovšem Nejvyšší soud a Ústavní soud určitou dobou nečinnosti k nepřiměřené délce řízení také přispěly. Sám žalobce ve věci vícekrát podával stížnost na průtahy v řízení a nečinnost soudů, přičemž konstatoval, že pokaždé byla stížnost odmítnuta (viz např. stížnost 56 St 85/2012 ze dne 26.11.2012 či St 111/2018 ze dne 17.09.2018), nicméně vedla k dalšímu jednání soudu, z čehož dovodil, že bez jeho aktivní procesní účasti by byla období úmyslných soudních prokrastinací mnohem delší než ve skutečnosti. Jako konkrétní průtahy v řízení žalobce označil jednak dobu, kdy odvolací soud v prvním odvolacím řízení sp.zn. 13 Co 115/2006 nejprve nařídil odvolací jednání na 14.06.2006, následně je však dne 11.04.2006 odročil na neurčito, protože na majetek žalovaného byl prohlášen konkurs. Následné přerušení řízení bylo dle žalobce nesprávné, když se tak stalo v rozporu s ust. § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu, protože se dané řízení netýkalo a nemohlo týkat majetku v konkursní podstatě. Žalobci proto vzali zpět svou přihlášku do konkursu, ač je insolvenční správce proti tomuto postupu varoval. Současně trvali na revokaci rozhodnutí o přerušení řízení, avšak marně. Odvolací jednání bylo nakonec nařízeno až na 22.10.2008. V té době paradoxně vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , Anonymizováno, , potvrzující přesvědčení žalobců. Další průtah v řízení způsobil negativní mezitímní rozsudek soudu prvního stupně č. j. , Anonymizováno, ze dne 23. 09. 2009, který byl napraven až rozsudkem ze dne 19. 04. 2010. , adresa, průtahem však dle žalobce byla skutečnost, že první pravomocný rozsudek odvolacího soudu (č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22. 09. 2010) a jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně (č. j. , Anonymizováno, ze dne 19. 04. 2010) byly zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne 24.07.2012 (téměř 7 let a 8 měsíců od podání žaloby) sp. zn. , Anonymizováno, (N 131/66 SbNU 49) s odůvodněním, že jejich postupem a rozhodováním bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, což opět znamenalo zásadní průtah v řízení, protože vinou soudů (kdy především soud odvolací v řízení nebral žádný zřetel na námitky, tvrzení a důkazy předkládané žalující stranou) celé řízení začínalo jakoby znovu. A konečně první mezitímní rozsudek soudu prvního stupně č. j. , Anonymizováno, rozhodl nesprávným výrokem (že úraz žalobce je pracovním úrazem), takže musel být zrušen už z tohoto důvodu. V souvislosti s délkou řízení vznikla žalobci nemalá materiální újma, když žalobci bylo pojišťovnou Kooperativa strženo na dani z příjmu 416 213 Kč (včetně solidární daně) a finančním úřadem vráceno pouze 114 499 Kč, což pro žalobce znamená tzv. škodu na dani ve výši 301 704 Kč. Pokud by žalobci byla renta od začátku normálně měsíčně vyplácena, byly by zálohy na daň z příjmu nižší, než slevy na dani na poplatníka, na plnou invaliditu (nyní invaliditu III. stupně) a životní pojištění. Samozřejmě by mu ani nemohla být vyměřena solidární daň. A jestliže za daňovou škodu neodpovídá , Anonymizováno, (přesto, že ji fakticky zavinila - nález Ústavního soudu ze dne 26.08.2010, sp. zn. III. ÚS 101/05, N 170/58 SbNU 477) musí za ni odpovídat ministerstvo spravedlnosti v rámci odpovědnosti za nesprávný úřední postup, protože tato daňová škoda je zcela prokazatelně v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Materiální újma způsobená daňovou škodou v důsledku nepřiměřené délky řízení činí 301 704 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 15.12.2010, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.12.2010 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1.000.000,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27.1.2011 a vzhledem k tomu, že nebyl shledán nesprávný úřední postup, nebylo žalobci poskytnuto ani požadované zadostiučinění. Žalovaná zdůraznila, že žalobce mimosoudně uplatnil předmětný nárok zhruba necelých 9 let před podáním žaloby a okolnosti a stav posuzovaného řízení jsou ke dni jeho skončení natolik odlišné, že původní uplatnění nároku žalobce ze dne 15.12.2010 nelze v současné době považovat za relevantní uplatnění nároku dle §14 odst. 3 zák.82/1998 Sb. S ohledem na to namítla, že nebyla splněna podmínka dle §14 odst. 3 zák.82/1998 Sb., jelikož žalobce neuplatnil svůj nárok v rámci mimosoudního projednání. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení (v rámci jí známých skutečností ke dni projednání žádosti žalobce) a uzavřela, že ke dni projednání žádosti žalobce řízení trvalo 6 let, z toho 2 roky bylo ze zákona přerušeno, proto objektivně nemůže dojít k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nečinnosti či průtazích, když neběží žádné lhůty. Ministerstvo spravedlnosti není oprávněné hodnotit, zda k přerušení mělo či nemělo dojít. Tato otázka musí být vyřešena soudem, není přípustné, aby orgán moci výkonné zasahoval do rozhodovací činnosti soudů. Žalovaná má za to, že ani délku řízení trvající přes 14 let nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo zjevně poněkud složitější, bylo opakovaně rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Žalovaná má za to, že rušení rozhodnutí nižších soudů v daném řízení nebylo z důvodu procesních pochybení a není namístě přičítat státu k tíži prodloužení sporu z důvodu opakovaného rušení rozsudků vyššími soudy. Žalobkyně zejména v žalobě polemizuje s obsahem soudních rozhodnutí a tvrdí nesprávnost řady soudních rozhodnutí, dle ustálené judikatury toto nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup. Žalovaná uzavřela, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/0998 Sb. a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů.3. Soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, Anonymizováno, ze dne 24. září 2021, č. j. 45 C 120/2019 – 41, když nárok žalobce co do uplatněného nároku na náhradu daňové škody zamítl. Rozhodnutí nalézacího soudu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2022 č. j. 55 Co 10/2022- 82 23. března 2022 mimo jiné ohledně částky 301 704 Kč s příslušenstvím zrušeno a řízení bylo zastaveno. Následným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2023 č.j. 30 Cdo 3032/2022-96 mimo jiné ohledně částky 301 704 Kč s příslušenstvím zrušeno a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. srpna 2023 č. j. 55 Co 10/2022- 123 původní rozhodnutí nalézacího soudu co do částky 301 704 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nad rámec toho byly dále řešeny opravné prostředky, týkající se ostatních žalobcem uplatněných nároků.4. Soud proto poté nárok žalobc