45 C 90/2019-299 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se (původně spolu s druhou žalobkyní Bc. , jméno FO, , jméno FO, , narozenou 2. 10. 1975, bytem , adresa, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , adresa, , adresa, , adresa, ) domáhal na žalované zaplacení 500 000,- Kč s příslušenstvím pro každého jako odškodnění nemajetkové újmy, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 11. 4. 2016 KHS, č. j. KHSKM 15855/2016/BM/HOK, kterým bylo Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje uděleno časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, pro provoz zdroje hluku „silnice II/602 - , adresa, a , adresa, v , adresa, “ a to do 30.12.2020. Rozhodnutí KHS bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, č. j. 29 A 85/2016 - 171. Žalobce je v místě svého bydliště (rodinný dům č. p. 469 na pozemku parc. č. 553, k. ú. , adresa, , v městské části , adresa, statutárního města Brna) vystaven hluku, přesahujícímu nejvyšší přípustné hygienické limity, což představuje závažný protiprávní zásah do ústavně zaručených práv žalobce, především do práva na ochranu zdraví, na ochranu soukromí a na příznivé životní prostředí a zároveň žalobci způsobuje vážnou nemajetkovou újmu. Územím městské části , anonymizováno, , adresa, , adresa, prochází silnice č. II/602. , adresa, po této silnici je zdrojem hluku, v jehož důsledku dochází k nedodržení hygienického limitu hluku pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní i noční dobu, tedy 60, resp. 50 dB (základní hygienický limit hlukové zátěže pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikacích I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích - viz § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve spojení s přílohou č. 3 tohoto nařízení, část A.). Tento hygienický limit pro hluk z dopravy na uvedených komunikacích je sám o sobě o 10 dB vyšší, než „základní“ hygienický limit pro ostatní zdroje hluku. Již 15. 6. 2005 KHS na základě orientačního měření zjistila, že hlučnost z provozu silnice č. II/602 dosahuje hodnoty 74.0 ±1.8 dB (při intenzitě dopravy 14000 aut/den, viz , adresa, studie č. H-109/2005 - důkaz č. 3) a prokazatelně tak přesahuje hlukový limit pro tzv. „starou hlukovou zátěž“ (dále jen SHZ - dle bodu 25. přílohy č. 1 tehdy platného nařízení vlády č. 502/2000 Sb. - srov. podle platné právní úpravy § 2 písm. n) nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Na základě výsledků tohoto měření podával správce komunikace č. II/602 (, právnická osoba, ) jednotlivé žádosti ke KHS o časově omezené povolení provozování zdroje hluku („hlukovou výjimku“) podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. Na daném území byly postupně vydány 3 hlukové výjimky, když první byla vydána dne 25.5.2006, č.j. 8600/2006/BN/H0K/Fa (období do 31. 5. 2011) na provoz nadlimitního zdroje hluku - silnice č. II/602 , anonymizováno, - , adresa, v úseku ulice , adresa, (efekt opatření byl znehodnocen zrušením omezení rychlosti v obci a intenzita hluku se nesnížila), druhá dne 15.11.2010, č.j. 9934/2010/BM/H0K, kdy byl provoz zdroje hluku povolen do dne 31. 12. 2015, a třetí dne 11. 4. 2016 pod č.j. KHSKM 15855/2016/BM/HOK pro provoz na uvedené silnici do 30. 12. 2020, která rozšiřovala místa s limitem pro SHZ na základě výpočtu hlukové zátěže, porovnávající dnešní stav s předpokládaným stavem v roce 2001. Zároveň tato výjimka pro některé úseky silnice č. II/602 vycházela z „obecného" limitu pro hluk z dopravy 60 dB v denní době a 50 dB v noční době, kdy umožňovala překročení uvedeného limitu až o 13 dB. Uvedenou výjimku napadl žalobce dne 10. 6. 2016 žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně v řízení sp.zn. . 29 A 85/2016. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 6. 2018, č.j. 29 A 85/2016-171 zrušil Rozhodnutí KHS o vydání třetí „hlukové výjimky" ze dne 11. 4. 2016 jako nezákonné a věc vrátil KHS k dalšímu řízení. Následná kasační stížnost KHS ze dne 6. 8. 2018 proti Rozsudku KS poté byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č.j. 7 As 308/2018-31 zamítnuta. K institutu časově omezeného povolení podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. („hlukové výjimce") Krajský soud v Brně ve výše citovaném rozsudku obecně uvedl, že jeho účelem je umožnit v nezbytných případech legálně překročit příslušné hygienické limity hluku, avšak jen za určitých podmínek obsažených v samotném časově omezeném povolení. Institut hlukové výjimky má tedy výjimečný charakter a uplatní se pouze ve zvláště odůvodněných případech, kdy hygienické limity nelze z vážných důvodů dodržet a pokud současně žadatel o tuto výjimku prokáže, že bude hluk schopen omezit na rozumně dosažitelnou míru. Účelem hlukové výjimky není jejich neustálé řetězení a tudíž setrvalé udržování protiprávního stavu, kterým překračování hygienických limitů hluku nepochybně je. Krajský soud doslova uvedl, že: „V posuzované věci je významné, že k překračování hlukových limitů dochází dlouhodobě, aniž by kompetentní orgány přijaly opatření, která by vedla ke zlepšení situace. Tato skutečnost je o to flagrantnější, když z porovnání druhého rozhodnutí o hlukové výjimce s napadenou hlukovou výjimkou vyplývá, že pozdější z nich umožňuje dokonce v některých úsecích ještě vyšší překročení hygienických limitů hluku, než tomu bylo v případě předchozího rozhodnutí." Rozhodnutí KHS je s ohledem na Rozsudek KS, který rozhodnutí KHS pro nezákonnost zrušil, nepochybně nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí KHS o třetí hlukové výjimce bylo vystavení žalobce nadměrné hlukové zátěži v období ode dne 11. 4. 2016 do dne podání této žaloby, tedy po dobu delší než tři roky. Pro úplnost žalobce doplnil, že ani po vydání Rozhodnutí KHS (o třetí hlukové výjimce) ani po jeho zrušení soudem nedošlo k nápravě přetrvávajícího protiprávního stavu, spočívajícího v nadlimitní hlukové zátěži v místě bydliště žalobce. Žalobce je proto nadále vystaven nadměrnému (nadlimitnímu) hluku v denní i noční době, se všemi s tím spojenými zdravotními riziky a sníženou kvalitou života v rozporu s § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, podle nějž nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, stanoveného zvláštními předpisy. Dle žalobce měla KHS po vydání „hlukové výjimky“ provádět podle § 84 odst. 1 písm. a) téhož zákona dozor nad tím, zda provozovatel nadlimitního zdroje hluku omezuje hluk na rozumně dosažitelnou míru dle tohoto povolení, a pokud by zjistila, že provozovatel podmínky, za kterých bylo povolení vydáno, nesplňuje, anebo že je ohroženo veřejné zdraví, toto povolení odejmout dle § 84 odst. 1 písm. l) zákona č. 258/2000 Sb., pozastavit výkon činnosti, která je příčinou dlouhodobého překračování hygienického limitu hluku v místě bydliště žalobce, a sice přijmout opatření k omezení provozu na silnici II/602 až do doby, kdy provozovatel uvedené pozemní komunikace zajistí technickými, organizačními a dalšími opatřeními, aby hluk z provozu na těchto komunikacích nepřekračoval hygienické limity hlučnosti. KHS je však v tomto směru dlouhodobě nečinná a v této své nečinnosti dle informací dostupných žalobci pokračuje i po právní moci Rozsudku, ačkoliv je KHS opačného názoru a domnívá se, že pro danou lokalitu platí tzv. stará hluková zátěž. Dle žalobce je nezákonné Rozhodnutí KHS v přímé příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou, která je žalobci působena. Ta spočívá ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlukové zátěže v místě bydliště žalobce, přičemž hluk představuje v současnosti jeden z nejvýznamnějších zdrojů obtěžování lidského života, a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Primárně jde samozřejmě o přímé poškozování sluchových orgánů, prokázány jsou však i nezanedbatelné sekundární dopady např. na kardiovaskulární a imunitní systém a celkové duševní i tělesné zdraví v důsledku rušení, nedostatku spánku apod. Tzv. nespecifické (mimosluchové) účinky hluku ovlivňují celou řadu dalších aspektů lidského života, mj. emocionální rovnováhu, stres, pracovní aktivitu, resp. únavu, kvalitu odpočinku, jednání v sociálních vztazích, průběh nemocí, jejichž primární příčina s hlukovou zátěží nesouvisí atd. Vědomí těchto závažných zdravotních rizik spolu s prozatím neexistující konkrétní perspektivou dodržení hlukových limitů vystavuje žalobce silnému stresu, vyvolanému obavou o zdraví své i členů rodiny. Vystavení dlouhodobé hlukové zátěži může v dlouhodobém horizontu vést i ke vzniku ještě závažnějších následků, včetně úplné hluchoty. Žalobce v této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že v letním období (od května do září), kdy teploty v obytných místnostech jeho domu dosahují až 30–35 °C, je v důsledku překračování hygienických limitů hluku buď nucen spát v nesnesitelném vedru (