19 C 19/2015-597 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 3. 7. 2015 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 114 592,50 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že ode dne 23. 2. 2006 do [datum] [anonymizováno] u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soudní spor, ve kterém se [právnická osoba] s. r. o. domáhala proti žalobkyni vydání rozhodnutí určujícího, že [právnická osoba] je vlastníkem bytových jednotek [číslo] nebytové jednotky [číslo] včetně odpovídajících spoluvlastnických podílů nacházejících se v budově [adresa], [územní celek], k. ú. [část obce]. V průběhu uvedeného řízení byla do katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí zapsána namísto žalobkyně [právnická osoba] s. r. o. Řízení pod uvedenou spisovou značkou bylo ukončeno dne [datum] ve prospěch žalobkyně, kdy [název soudu] potvrdil rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] tak, že žalobkyně se stala vlastníkem předmětné nemovitosti, kdy vklad vlastnického práva byl proveden 24. 9. 2014 s právními účinky ke dni 17. 7. 2014. Žalobkyně je na základě kupních smluv z roku 2002 výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. [právnická osoba] pronajala smlouvou o nájmu ze dne 10. 9. 2009 nebytovou jednotku [číslo] žalované, která nebytovou jednotku od této doby ke dni podání žaloby využívá jako kancelář. Dne 29. 7. 2014 vyzvala žalobkyně žalovanou k vyklizení nebytové jednotky. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou nemovitost nevyklidila, bylo o jejím vyklizení rozhodnuto [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde řízení bylo ukončeno smírem, ve kterém se žalovaná zavázala nemovitost vyklidit do 31. 8. 2015. Vzhledem k tomu se žalovaná na úkor žalobkyně užíváním nebytové jednotky [číslo] bezdůvodně obohatila, neboť nebytovou jednotku užívala nejpozději od srpna 2014 bez právního důvodu. Znalecký posudek žalobkyně stanovil, že obvyklá výše nájmu nebytové jednotky [číslo] v roce 2014 činí 225 Kč 1 m2 Měsíční výše nájmu je tedy 10 417,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná užívala nebytovou jednotku nejpozději od měsíce srpna 2014, žalovaná se bezdůvodně obohatila částkou ve výši 114 592,50 Kč. 2. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 19. 10. 2016, právní moc 26. 10. 2016, soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žaloby o částku 23 613 Kč s odůvodněním, že žalovaná vyklidila a předala nebytovou jednotku žalobkyně dne 8. 9. 2015, přičemž po dobu užívání nehradila žalobkyni žádné nájemné. 3. Žalovaná ve svém podání ze dne 26. 11. 2015 sdělila, že si je vědoma, že žalobkyně je vlastníkem nebytové jednotky [číslo] nepopřela, že nebytovou jednotku v rozhodné době neužívala. Nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení předloženého žalobkyní ve výši 10 417,50 Kč měsíčně, kdy měla za to, že částka neodpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném čase a místě za užívání obdobných nebytových prostor. Navrhla vypracování znaleckého posudku a současně vznesla obranu ve smyslu ust. § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve výši 31 413 Kč s odůvodněním, že tento nárok se skládá z částky 18 425 Kč odpovídající ceně dveří, které nechal jednatel žalované koupit před dnem 21. 11. 2014, kdy došlo ze strany jednatele žalobkyně k násilnému otevření dveří nebytové jednotky, čímž bylo znemožněno žalované v pozici nájemce využívání nebytových prostor. Další je částka 3 688 Kč, kterou musela žalovaná uhradit zámečníkovi v okamžiku, kdy jednatel žalobkyně odmítl jednatele žalované do prostor nebytové jednotky vpustit a částka 9 300 Kč, kterou žalovaná uhradila za poplatky za tři popelnice, jež patří k bytovým jednotkám, které užívali podnájemníci žalobkyně. 4. Soud v dané věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], kde výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 135 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 6. 2015 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba z části o zaplacení částky 3 071 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 6. 2015 do zaplacení zamítnuta, výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu. 5. Usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. odvolacím soudem zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Předmětem řízení je částka 135 134,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 112 046,50 Kč od 16. 6. 2015 do zaplacení. 7. Odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí nalézacího soudu zjistil, že rozsudkem [název soudu] ze dne 21. května 2014, č. j. [číslo jednací], právní moc 26. 6.2014, byl potvrzen rozsudek [název soudu] ze dne 18. června 2008, č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se [právnická osoba] s.r.o. domáhala na [právnická osoba], s.r.o., zde žalobkyně určení, že je vlastníkem mj. nebytové jednotky [číslo] s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] na pozemku č. par. [číslo] a pozemcích č. parc. [číslo], [číslo] v k.ú. [část obce], v obci [obec] [název soudu] zrekapituloval, že soud I. stupně ve věci rozhodl, jeho rozhodnutí bylo zrušeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. listopadu 2006, č. j. [číslo jednací], o odvolání proti napadenému rozsudku rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. [číslo jednací], tak, že určil, že [právnická osoba] s.r.o. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Rozsudek byl z důvodu dovolání zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, č. j. 29 Cdo 3619/2009-292. Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2011, č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že určil, že [právnická osoba] s.r.o. je vlastníkem předmětných nemovitostí. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 29 Cdo 1212/2012-341, tento rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne 18. června 2008 [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [číslo], právní moc 26.6. 2014. 8. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí ze dne 10. října 2006, sp. zn. 22 Cdo 778/2005, kde Nejvyšší soud uzavřel, že smlouva o převodu vlastnictví není neplatná jen proto, že převodce vlastnické právo odvozoval z rozhodnutí, které bylo po uzavření této smlouvy zrušeno dovolacím soudem a novým rozhodnutím bylo ve věci rozhodnuto jinak a uvedl, že ust. § 243d odst. 2 o. s. ř. poskytuje třetím osobám ochranu pro případ nabytí věci od nevlastníka a z tohoto důvodu nemůže být pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. neplatná smlouva, kterou byla věc na třetí osobu převedena v době od právní moci rozhodnutí do jeho zrušení dovolacím soudem a že ochrana podle § 243d odst. 2 o. s. ř. nedopadá na případy neplatnosti takové smlouvy podle ust. § 37, § 38 a § 39 obč. zák. pro obcházení zákona nebo rozpor s dobrými mravy. Současně odkázal na rozsudek ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2178/2013, kde Nejvyšší soud ČR konstatoval, že při posuzování právních vztahů někoho jiného než účastníka řízení se i nadále vychází z původního zrušeného rozhodnutí; třetí osoby nemohou pozbýt práva a povinnosti jenom proto, že původní rozhodnutí bylo zrušeno a že právní poměry účastníků byly nově upraveny jinak. Právní postavení třetích osob je ovšem tímto způsobem chráněno jen tehdy, jestliže v mezidobí jejich práva a povinnosti vznikla platně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 892/2012). Ochrana poskytovaná ust. § 243d odst. 2 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2012 (nyní § 243g odst. 2 o. s. ř.), se týká jak konstitutivních, tak i deklaratorních rozhodnutí soudu. Odvolací soud konstatoval, že tyto závěry se v projednávané věci projeví tak, že byla-li smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřena dne 10. 9. 2009 mezi žalovanou jako nájemcem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako pronajímatelem, poté, co nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2009, č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] byl změněn rozsudek [název soudu] ze dne 18. 6. 2008, č. j. [číslo jednací], právní moc 26. 6. 2014 mimo jiné tak, že bylo určeno, že [právnická osoba] s. r. o. je vlastníkem předmětné nebytové jednotky a zároveň před jeho zrušením rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, č. j. 29 Cdo 3619/2009-292, pak smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 10. 9. 2009 nelze považovat za neplatnou ve smyslu ust. § 39 obč. zák. (použití obč. zák. srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“) jen proto, že později byla citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], pravomocně žaloba [právnická osoba] s. r. o. na určení vlastnického práva zamítnuta, v důsledku čehož je na žalobkyni (vzhledem k deklaratorní povaze rozhodnutí o určení vlastnictví) nutno nahlížet j