19 C 489/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 9 215,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši ve výši 5 302 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 2 728 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatek v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 2. 12. 2019. Žalovaný však poslední splátku uhradil dne 18. 4. 2019. Ke dni 13. 8. 2019 činila dlužná jistina 5 585,36 Kč a dlužné poplatky 3 630,51 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, úročí se jistina ve výši 5 585,36 Kč od 3. 12. 2019 úrokem ve výši 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ke dni postoupení pohledávky uhradil celkem částku 2 750 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 215,87 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 585,36 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 630,51 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 718,74 Kč (29 % ročně z 5 585,36 Kč od 3. 12. 2019 do 18. 12. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 912,16 Kč (9,75 % ročně z 5 585,36 Kč od 26. 4. 2019 do 18. 12. 2020), úrok 29 % ročně z dlužné částky 5 585,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky 5 585,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky činila 7 000 Kč, poplatek byl stanoven v částce 5 302 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 12 302 Kč měl žalovaný hradit formou 45 splátek ve výši 274 Kč týdně, přičemž v případě 45 splátek byly úroky sjednány ve výši 29 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak vyplývá z oznámení ze dne 6. 1. 2021. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z poštovního podacího archu ze dne 28. 6. 2021. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení tzv. poplatků (poplatek za zpracování smlouvy a poplatek za komfortní splácení). Konkrétně se jedná o poplatek ve výši 2 728 Kč za zpracování smlouvy a dále o poplatek ve výši 1 642 Kč za komfortní splácení (celkem sjednané poplatky ve výši 4 370 Kč). Jde-li o poplatek za zpracování smlouvy, která má formulářovou povahu, pak tato služba zřejmě představuje rutinní, časově nenáročný úkon, a tudíž částka účtovaná v tomto případě za jeho provedení je dle soudu zcela neadekvátní. Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti a komfortního splácení (hotovostní režim splátek), pak zde se zřejmě ve skutečnosti nejedná ani tak o zpoplatnění hotovostního splácení, jako o zpoplatnění poskytnutí půjčky v hotovosti. Dlužníci jsou totiž často v situaci, kdy jedině tzv. půjčka na ruku má pro ně význam a proto jsou ochotni si za tento způsob jejího poskytnutí připlatit. Na druhou stranu ale pro dlužníka již obvykle nebude mít nijak zásadní význam, zda bude půjčku splácet v hotovosti, anebo bezhotovostně. Proto pokud dochází k navázání hotovostní půjčky na hotovostní splácení, pak soud takový postup hodnotí jako zbytečné navyšování nákladů půjčky, kdy dlužník je v konečném důsledku donucen platit za službu, o kterou neměl zájem, aby dosáhl vyplacení finančních prostředků v hotovosti. I v tomto případě pak soud hodnotí poplatek jako zcela neadekvátní (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. KSPA 60 INS 5615/2015). V daném případě jde tak spíše, nežli o poplatky odrážející cenu poskytnuté služby, o další skrytý úrok. Sjednané poplatky v celkové výši 4 370 Kč představují 62,50 % z poskytnutých finančních prostředků ve výši 7 000 Kč. S ohledem na uvedené, kdy tedy požadované poplatky zjevně představují skryté úroky a dále i s přihlédnutím ke sjednanému úroku ve výši 29 % ročně, považuje soud skutečnou výši úroků za zcela nepřiměřenou. 8. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Dle názoru soudu přitom lze vztáhnout citované rozhodnutí i na případ úroků zjevně se příčících dobrým mravům ve smyslu ust. § 588 o. z. 9. V dané věci tedy skutečný úrok mnohonásobně převyšuje průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v době uzavření smlouvy, a jako takový se příčí dobrým mravům nejen obecně ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ale nahlíží se na něj jako na zjevně nemravný ve smyslu § 588 o. z. Takový úrok je proto absolutně neplatný pro zjevný rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o. z. 10. Částka, kterou již žalovaný zaplatil (2 750 Kč), nemohla být započítána na úhradu poplatků, které byly od počátku neplatné. Proto soud žalobu zamítl co do částky 4 370 Kč odpovídající poplatku ve výši 2 728 Kč za administrativní činnost a dále poplatku ve výši 1 642 Kč za komfortní splácení. 11. Naproti tomu soud shledal nárok žalobkyně důvodným ohledně části dlužné jistiny, kdy soud žalobkyni přiznal částku ve výši 4 845,87 Kč (žalovaná částka 9 215,87 Kč ponížená o poplatky ve výši 4 370 Kč). Rovněž byl shledán oprávněným nárok žalobkyně v té části, v níž se domáhala zaplacení sjednaných úroků ve výši 29 % ročně a zákonného úroku z prodlení. 12. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částk