21 C 407/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 490 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 1. 6. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovaný v hotovosti převzal částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč, a to v 55 týdenních splátkách po 320 Kč. Souhrnný poplatek bylo pouze jiné označení pro kapitalizované úroky. Žalovaný však neplnil svůj závazek řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018. Žalovaný ani přes urgence žalobkyně celý dluh neuhradil, uhradil pouze částku ve výši 14 870 Kč. Žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 2 490 Kč předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčku ve výši 10 000 Kč převzal v hotovosti a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 360 Kč v pravidelných 54 týdenních splátkách po 320 Kč a poslední splátkou ve výši 80 Kč (viz smlouva o půjčce [číslo] ze dne 1. 6. 2009, smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 6. 2015 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015) a následně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 9. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2021 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2021). Sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v červnu 2009 13,59 % (viz tabulka 10: úrokové sazby MFI – nové obchody dostupná na www.cnb.cz) 5. Dle ust. § 3 028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 1. 6. 2009. 7. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 10. Dle § 52 odst. 2 obč. zák. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 11. Dle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 12. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 13. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 657 obč. zák. žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. částku v celkové výši 17 360 Kč v 54 týdenních splátkách po 320 Kč a poslední splátkou ve výši 80 Kč. Souhrnný poplatek v daném případě představuje kapitalizovaný smluvní úrok, jedná se totiž o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Z předložené smlouvy ani z tvrzení žalobkyně pak jiná funkce souhrnného poplatku neplyne. Souhrnný poplatek ve výši 7 360 Kč při přepočtu na roční úrokovou sazbu vzhledem k jistině ve výši 10 000 Kč představuje roční úrokovou sazbu ve výši zhruba 70 %. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Dle informací zveřejněných Českou národní bankou sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v červnu 2009 13,59 %. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru o neplatnosti úroku sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným z důvodu rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Žalobkyni tak nemohl vzniknou na jeho zaplacení nárok. Celková dlužná částka měla činit 17 360 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 360 Kč), přičemž žalovaný uhradil 14 870 Kč, žalobkyně uhrazenou částku započetla na souhrnný poplatek a část jistiny a požadovala zaplacení zbylé části jistiny ve výši 2 490 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadovaného úroku, nemohlo dojít k započtení zaplacené částky ve výši 7 360 Kč na úrok a část jistiny, tato částka měla být tedy započtena pouze na jistinu, soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, tedy v částce 2 490 Kč požadované na jistině, neboť ta již byla žalovaným zaplacena i se souvisejícím úrokem z prodlení, který právní předchůdkyni žalobkyně vznikl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávka pak byla následně smlouvou dle ust. § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byl zcela úspěšný žalovaný. Žalovanému však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.