7 C 44/2021 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 11. 2020 domáhala zaplacení částky 1 372, 14 s příslušenstvím. Žalobkyně pronajala žalovanému na základě emailové objednávky 12 kusů stavební stojky lakované [číslo], kdy doba nájmu měla trvat od 29. 6. 2020 do 29. 7. 2020 a nájemné bylo sjednáno ve výši 4,50 Kč denně po dobu prvých 14 dní a dále ve výši 3,50 Kč denně od 15. dne dále. Žalovaný vrátil předmět nájmu dne 22. 7. 2020, čímž nájemní vztah skončil. Žalobkyně pak žalovanému vyúčtovala nájemné fakturou [číslo] znějící na částku 1 372, 14 Kč s datem splatnosti ke dni 5. 8. 2020. Dále žalobkyně po žalovaném také požadovala zaplacení částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání, a to za výslovného souhlasu žalobkyně, resp. za předpokládaného souhlasu žalovaného, kdy vycházel z listinných důkazů, které na podporu svého procesního stanoviska předložila žalobkyně. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žalovaný však ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě provedených důkazů soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 6. Žalovaný si dne 29. 6. 2020 u žalobkyně objednal prostřednictvím emailu 12 kusů stavebních stojek lakovaných, kdy k jejich předání došlo ještě téhož dne. Následně dne 22. 7. 2020 žalovaný předmět nájmu vrátil žalobkyni, která provedla vyúčtování nájemného fakturou [číslo] znějící na částku 1 372,14 Kč s datem splatnosti dne 5. 8. 2020. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou ze dne 30. 10. 2020 odeslanou dne 2. 11. 2020. 7. Žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že smluvní vztah mezi účastníky nevznikl, popř. že by dluh již zaplatil. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil následovně. 9. Dle § 2316 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle dst. 2 cit. ustanovení není-li stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu (§ 2201 obč. zák. a násl.). 10. Žalobkyně, jejímž předmětem podnikání je též výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, kdy se jedná o tzv. živnosti volné uvedené v příloze [číslo] živnostenského zákona, k nimž se řadí též pronájem a půjčování movitých věcí (viz. bod 59 přílohy [číslo] živnostenského zákona), tak žalovanému, předmětem jehož podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále inženýrské činnosti v investiční výstavbě, pronajala v rámci své podnikatelské činnosti 12 kusů stavebních stojek, vzhledem k čemuž se zde jedná o podnikatelský pronájem movitých věcí dle cit. ustanovení § 2316 obč. zák. Dohoda o pronájmu přitom byla uzavřena ústně, když žalovaný učinil prostřednictvím emailu objednávku a když žalobkyně tuto akceptovala, pokud žalovanému předmět nájmu dle jeho požadavků dodala. 11. Zatímco žalobkyně splnila svou povinnost, poskytla-li žalovanému uvedené movité věci, tak naproti tomu žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, neuhradil-li žalobkyni nájemné ve smluvené výši 1 372, 14 Kč. Žalobkyní uplatněný návrh soud proto shledal jako důvodný. 12. Jelikož pohledávka byla splatná ke dni 5. 8. 2020, ocitl se žalovaný následující den, tj. 6. 8. 2020 v prodlení, pročež soud žalobkyni od tohoto data přiznal i požadované úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Žalobkyni pak byly na základě § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. rovněž přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 372,14 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.