7 C 72/2019-488 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 30. 10. 2019 domáhala určení, že výpověď daná jí žalovaným dne 13. 8. 2019, pro neuspokojivé pracovní výsledky dle ustanovení § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), je neplatná. Tvrdila, že u žalovaného byla zaměstnána jako vedoucí oddělení filmových sbírek a dále působila jako předsedkyně [anonymizováno 6 slov]. Napětí v komunikaci s generálním ředitelem žalovaného pak vygradovala dne 18. 4. 2019, kdy žalobkyně dostala dvě výtky - dle ustanovení § 52 písm. g) a písm. f) zákoníku práce. Žalobkyně se pak proti jednotlivým výtkám vyjádřila v dopise ze dne 7. 5. 2019. Po předání výtek následovalo osm konzultací, které měly žalobkyni pomoci napravit své výsledky, kde však žalobkyni byl ředitele žalovaného naznačen zájem na ukončení jejího pracovního poměru. Z těchto jednání pořizoval ředitel žalovaného záznamy, se kterými žalobkyně nesouhlasila. Poslední konzultace proběhla dne 13. 8. 2019, toto jednání si žalobkyně nahrávala. Výtky ředitele žalovaného nespecifikovaly jedinou konkrétní povinnost, kterou žalobkyně nesplnila, přitom ředitel vyhodnotil úkoly 1,2,3,4, a 6 jako nesplněné a úkoly 5 a 7 jako částečně splněné. Generální ředitel žalovaného požádal odborovou organizaci o souhlas s výpovědi dopisem ze dne 13. 8. 2019, výkonný výbor pak podáním ze dne 26. 8. 2019 vyjádřil nesouhlas s výpovědí žalobkyně. Bez ohledu na podání odborové organizace však žalovaný dal žalobkyni výpověď s datem dne 13. 8. 2019. Žalobkyně dále ve vyjádření ze dne 16. 9. 2019 uvedla, že trvá na svém dalším zaměstnávání u žalovaného, a že tvrzené výpovědní důvody neexistují. S ohledem na ochranu odborových funkcionářů je výpověď neplatná, ledaže by byly splněny podmínky pro výpověď a zaměstnavatel prokáže, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. Žalobkyně byla s ředitelem žalovaného z titulu předsedkyně odborové organizace například ohledně stavby nového sídla žalovaného či nesystémových organizačních změn, které působily nejistotu či zvýšenou fluktuaci zaměstnanců. Na schůzce zaměstnanců oddělení filmových sbírek dne 3. 9. 2019 ředitel žalovaného uvedl, že nemá proti práci samotných zaměstnanců výhrady. Rovněž nový vedoucí oddělení filmových sbírek (dále rovněž jako„ OFS“) pan [příjmení] oznámil zaměstnancům, že nabídku na vedení oddělení filmových sbírek dostal již v dubnu 2019, konzultace, které měly žalobkyni pomoci, tak nebyly myšleny vážně. Co se týká samotných tvrzení výpovědních důvodů. Jako nesplněný byl označený úkol dopracování a předložení Dokumentu o periodických kontrolách a ohledem na všechny připomínky, které ředitel žalované sdělil, se zaměřením na zefektivnění logistiky filmového materiálu, ve vyjádření ze dne 19. 2. 2019 ředitel žalované uvedl, že je potřeba tento materiál po věcné stránce doťuknout. Žalobkyně nedostala konkrétní pokyn, jak má tento dokument vypadat a hodnocení bylo pouze subjektivní. Ohledně vypracování analýzy vytížení všech pracovníků oddělení filmových sbírek a zefektivnění pracovních činností v celém oddělení, tam se v průběhu měnily pokyny, i ohledně formy z odevzdání ve Wordu na odevzdání v Excelu. Navíc žalobkyně zjistila, že byla jedinou vedoucí žalovaného, kdo takový úkol zpracovával. Ohledně Návrhu dlouhodobého a systematického vzdělávání a rozvoje pracovníků v oddělení filmových sbírek v návaznosti na druhý úkol ředitel žalované obecně vyčítal, že cíle nejsou konkrétní, splnitelné a hodnotitelné. Zadání bylo obecné, a žalobkyně byla jediná, kdo takový úkol zpracovával. Další úkol spočívající ve zpracování Plánu zabezpečení nezabezpečených českých filmů, tak žalobkyně původně s ohledem na vyjádření ředitele zpracovala ambiciózní plán, následně pak se ředitel dotazoval, proč bude potřeba dvojnásobek finančních prostředků oproti původnímu plánu. Další požadované komentáře žalobkyně vždy doplnila a splnila i pokyn ke sdílení tabulek. Požadavky se však neustále měnily. Částečně splněný pátý úkol ohledně podmínek pro konání schůzek oddělení filmových sbírek a jejich výstupů byl dle žalobkyně pouze„ úkol pro úkol“, kdy ona sama schůzky organizovala podle potřeb jejího oddělení. U nesplněného úkolu ohledně práce s elektronickými nástroji dle standardů žalovaného se nedá hovořit o pracovních výsledcích, neboť forma úkolu, pokud není výslovně stanovena, není nesplněný pracovní výsledek. Sedmý úkol v podobě dodržování Etického kodexu žalované není zřejmé, zda se jedná o neuspokojivý pracovní výsledek. Celkově tak žalobkyně hodnotí zadání úkolů jako nejasná a hodnocení ředitele žalovaného za subjektivní, nemůže se tak jednat o neuspokojivé pracovní výsledky. 2. V podání ze dne 27. 1. 2020 žalobkyně uvedla, že jako odbornice v daném oboru publikuje, účastnila se projektu [anonymizována dvě slova] k digitalizaci národního filmového fondu, účastnila se i restaurování filmů. Dále uvedla, že jí zadání úkolu č. 1 oproti tvrzením žalovaného zřejmé nebylo. Hodnocení úkolů ředitelem žalovaného bylo obecně subjektivní. Žalovaný rovněž u úkolu č. 4 nedoplnil, které zaměstnankyně měly úkol splnit, jak dlouho jim splnění úkolu trvalo a jaký byl výsledek. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že funkci odborové předsedkyně vykonávala formálně. Dále se vyjádřila k jednotlivým hodnocením úkolů, uvedla, že u úkolu č. 1 nebylo jasné. U úkolů č. 2 a 3 byla jedinou osobou, která tyto úkoly zpracovávala. U úkolu č. 4 chybí tvrzení, kdo tabulku nakonec zpracovával a jaká byla její konečná podoba. Hodnocení úkolu č. 5 je subjektivní hodnocení ředitele žalovaného. U úkolu č. 6 je zřejmé, že po explicitním upozornění se již zadáním řídila. U úkolu č. 7 je opět pouze subjektivní hodnocení ředitele. Závěrem uvedla, že požadavky zaměstnavatele na výkon práce musí být ospravedlnitelné a přiměřené okolnostem případu, jinak by se jednalo o nepřípustnou libovůli a zneužití práva. 3. Žalobkyně dále v podání ze dne 23. 11. 2020 uváděla k plánu periodických kontrol, že jí bylo vytýkáno, že nebyla schopna rozlišit míru obecnosti a konkrétnosti, ač je to ze zadání zřejmé. Svědek [příjmení] sám uvedl, že dle zadání měl materiál sloužit lidem, které o tématu příliš nevědí, takže vypracování mělo být podrobné. Rovněž sám uvedl, že on zná pouze dvě metody měření s tím, že jedna je marginální. Dále žalobkyně zpochybnila tvrzení žalovaného, že kolegyně [příjmení] a [příjmení] dopracovaly plán nezabezpečených českých filmů, když to žalobkyně nepochopila a navíc neumí pracovat s Google tabulkami. Svědkyně [příjmení] přitom uvedla, že byla ne jednání s žalobkyní, kdy se snažily vyhovět připomínkám ředitele žalovaného. Zadání zřejmě tedy nepochopila ani kolegyně [příjmení], když ředitel nebyl stále spokojený. Dále svědkyně [příjmení] uvedla, že úkol splnily někdy koncem ledna začátkem února, což je v rozporu s tvrzením v zápise žalovaného ze srpna 2019 a vyjádření ze dne 6. 1. 2020, že tabulka je už hotová. Svědci [příjmení] a [příjmení] dále potvrdili, že se s tabulkou dosud obecně nepracuje. Zabezpečování pak popsal svědek [příjmení], kdy uvedl, že zabezpečování je vedle finančních možností žalovaného závislé na rozhodnutí zaměstnanců a z výsledku periodických kontrol. Ohledně porad oddělení sdělili svědek [příjmení] a svědkyně [příjmení], že ředitele žalovaného na porady nezvou, přitom to bylo žalobkyni vytýkáno jako pochybení. Svědek [příjmení] potvrdil, že nejsou nastavena obecná pravidla pro tvorbu zápisů. 4. V podání ze dne 6. 1. 2021 dále žalobkyně doplnila, že svědek [příjmení] zmínil pouze pro zajímavost, že mezi další metody měření patří tzv. lumièrovská metoda, ale v u žalovaného se nachází takových filmů pouze 15 oproti celkovému počtu asi 250 000 kusů filmových materiálů. Není proto nutné pořizovat měřičku. Dále se vyjadřovala k ospravedltelnosti zadání úkolu [číslo]. Uvedla, že nikdy jí nebylo ředitelem žalované vysvětleno, jaký smysl mají dlouhodobější harmonogramy, neboť dle jejího tvrzení v materiálu nešlo vytvořit finanční plán na delší období s ohledem na rostoucí ceny prací a materiálu. [ulice] roku 2019 vybrali tituly. I svědek [příjmení] uvedl, že zabezpečení vychází jak z finančních možností, tak i z kolektivních rozhodnutí zaměstnanců. Při zabezpečení pak dostávaly přednost zejména filmy, u kterých byl při kontrole zjištěný špatný fyzický stav, neočekávané akvizice filmového materiálu nebo materiály kopírované na základě požadavků jiných oddělení. Ze svědeckých výpovědí navíc vyplývá, že s tabulkou Plánu nezabezpečených českých filmů dopracovanou kolegyněmi nikdo moc nepracuje. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] navíc vyplývá, že tabulku dokončily až koncem ledna 2020. Tabulka obsahuje velké množství sloupců a je přehledná. 5. V podání ze dne 22. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že 1. verze úkolu [číslo] analýzy a zefektivnění ze dne 13. 5. 2019 – založena žalovaným jako 1. verze ze dne 13. 5. 2019 vč. příloh, byla zaslána žalobkyní jako příloha emailu dne 13. 5. 2019 ve 14:33 hodin. Tato verz