16 C 19/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 98 059,86 Kč. Žalovaný dne 11. 12. 2019 požádal právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova]) o klasický úvěr [číslo] akceptací žádosti došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně, a to v 84 měsíčních splátkách po 2 154 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež došlo dne 31. 5. 2022 k zesplatnění úvěru Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 byla předmětná pohledávka postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný, ač vyzván, dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru ze dne 11. 12. 2019 a akceptací ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že byla mezi žalovaným a [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřena smlouva, na jejímž základě se [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 154 Kč RPSN činila 9,19 %. 5. Z údajů pro posouzení žádosti o úvěr ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný ke svým majetkovým poměrů uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu a je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno] jako specialista od října 2014 s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. Celkové náklady žalovaného činily 6 000 Kč měsíčně. Z informací o bonitě klienta soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni 10. 12. 2019 a 20. 8. 2019 evidován žádné úvěry a nebyl evidován v databázi Solus. 6. Z výpisu z úvěru bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 47 706 Kč. Ke dni 20. 4. 2022 činila dlužná částka 102 148,62 Kč. 7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 4. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně o úvěrové smlouvy odstoupil, což bylo žalovanému oznámeno. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2022 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 9. Výzvou k úhradě dluhu byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky v celkové výši 117 224,91 Kč (upomínka ze dne 8. 7. 2022). 10. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 13. 12. 2019 k uzavření shora specifikované smlouvy o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 120 000 Kč, který se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,87 % ročně. RPSN činila 9,19 %. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného kontrolou v databázích a porovnával příjem žalovaného s výdaji. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, nehradil stanovené měsíční splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky). Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a dluží žalovanou částku, jak je specifikováno shora. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužnou částku vyrovnal, což však neučinil. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo s ohledem na výši smluvního úroku z prodlení 8,87 % ročně a RPSN 9,19 % dostatečné. Smyslem předmětného ustanovení je zejména ochrana spotřebitelů před lichevními úroky. Výši sjednaného úroku pak nelze považovat za nepřiměřenou (tím spíše ne za lichevní), když v podstatě nepřevyšovala ani výši zákonných úroků z prodlení. 15. Konečně soud má za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní legitimace žalobkyně. 16. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 318,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 059,86 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 530 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 550 Kč ve výši 2 845,50 Kč.